Ztracen ve vesmíru

Co se stane, když spojíte Vesmírnou odyseu s Fontánou a do toho přihlíží Terrence Malick? L )VE. Meditativní pocitové umění, které kromě vystříbeného vizuálu a hypnotického soundtracku nabízí i filosofické otázky a boží závěr. Nízkorozpočtovost nevadí a Gunner Wright je nesmírně charismatický člověk. __ Celkové hodnocení je důkazem toho, proč být zlý na popcornové výkaly pro ovce. (23.09.2012)

CITÁT - Snad tento příběh bude hoden k zapamatování......... Úvodní scénky z války dají tušit o co v příběhu půjde. Ale to až později. Velkou část příběhu, kterou budeme sledovat bych klidně označil jako "one man show". Kosmonaut, který uvízne v kosmické stanici ISS. Jednoho dne se Země (Houston) odmlčí. Je to cvičení? Nebo ne? Zkouška psychické výdrže? Samota však začíná být zdrcující. Podstupují se fáze, kdy nikdo neví co je sen a co realita, co přání a co skutečnost. A to vše vede k šíleným myšlenkám a činům. Za A: Už mi dávno odešel úsudek a za B: .... za B už jsem zapomněl.......... Nádherná fotografie, která se objeví v příběhu je kosmonaut sedící na autobusové zastávce. (42 minuta) CITÁT - Na někoho čekáš?.......... Povedené jsou také přechody z kreseb do reality (45 minuta). Halucinogenní příběh, který však místo stupňující ho se napětí, začal po padesáti minutách nudit. Kdo však vydrží uvidí ještě několik (třeba 63 a 73 minuta) krásných záběrů. CITÁT - Každý chce být milován........ Původní originální název filmu je Love (Láska). (28.09.2012)

Vizuálně dokonalá podívaná... Tak to asi určitě ne. Ale Hodně zajímavá věc, která před diváka pokládá spousty otázek zabalených v mezinárodní kosmické stanici a napsaných na těle hlavního hrdiny. A pokud je divák všechny přijme, pak nastává vizuálně dokonalá padívaná, ale v jeho hlavě. A jelikož tenhle film pokládá opravdu velikou spoustu otázek, aktivní neuronové synapse při přemýšlení vytvoří osobní galaxii každého znás. Za mě 65% (28.03.2013)

Absolutní překvapení. Dostal jsem to, co jsem se nečekal. Ale co se vlastně dá očekávat? Astronaut zůstává opuštěn na vesmírné stanici. Obsahově se tedy z toho vymáčknout nedalo v podstatě nic a právě proto mne tento snímek navnadil. Režijní vyřádění na úkor upozadění děje mne totiž snad ještě nikdy nezklamalo. Opuštěný Wright je místy velice přesvědčivý, jeho zkroušený výraz dokonale zapadá do postupně vytvářeného depresivního prostředí. To, co bylo jeho snem, se mění v jeho opuštěný hrob. Naděje se ztrácí, zdroje životních potřeb dochází a divák je tak napnut až k prasknutí, co si režisér na závěr vymyslel. Aby totiž konec nebyl předvídatelný nebo klišovitý bylo značně obtížné, ale Eubank z toho vybruslil parádně a navrch přihodil ještě piruetu. Necelou čtvrthodinku před koncem se totiž dějový podtext dělí a celá pointa tak není skrytá, ale vzniká z nich několik dalších. Člověku tedy není rozuzlení naservírováno, nebo není donucen, aby si ji našel. Je mu dána volnost a má tak možnost si celý film vysvětlit po svém. To se někomu nemusí líbit, nebo si to vyloží špatně a snímek odsoudí, ale pro mě to byla zachraňující třešnička na závěr. No a zmiňovat se tu o nadpozemsky krásné hudbě A&A by bylo zbytečné. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (18.05.2013)

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)