22 výstřelů

Jean Reno se pochlapil a dokázal že tyhle role mu stále sluší. Bohužel co filmu ovšem nesluší je debilní až epileptický střih akčních scén. Příběh pomsty je sám o sobě starý jako lidstvo samo, natož v Marseille. Pokud by šlo o srovnání, tak pro mě je mistr novodobé francouzské kriminálky Olivier Marchal. (15.01.2011)

Ve chvíli kdy nic nečekáte,můžeté být pouze překvapeni a v mém případě se tohle otřepané klišé projevilo právě u 22 výstřelů.Syrový a poměrně drsný příběh o pomstě,který sice nedisponuje zběsilým tempem,ale mě osobně to vůbec nevadilo.Po všech těch víceméně záporných reakcích sem čekal ještě méně akce a větší rozvlekost,ale skutečnost je naštěstí někde jinde.Jean Reno sice má svoje nejlepší léta za sebou,ale role unaveného mafiána v penzi mu celkem slušela.V rámci francouzské kinematografie,která poslední dobou prochází podobnou "krizí" jako ta česká je to nadprůměr a já jsem spokojen...80% (24.03.2011)

„Z monsieur Matteï cedník dělati, s předstihem hrob svůj třeba si kopati.“ (staré marseillské mafiánské přísloví). Chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na Berryho pravidla hry (televizní look, zatmívačky, přechody mezi scénami), ale pak jsme si tu vendetu nikdy nezaschlé krve docela užil - navzdory tomu, že při natáčení akčních scén uvázal kameraman svůj nástroj na kango a šel na svačinu. Jean Reno je už tady pomalu posílán do domova za Abem Simpsonem, ale já osobně jsem s ním neměl sebemenší problém.. (18.02.2013)

Zase jsem se po jisté době nadchnul pro francouzské krimi. Jeanu Renovi tahle role náramně sedla, u Kada Merada jsem se místy nemohl ubránit pousmání, přece jen je to spíše komik a sympaťák každým coulem, Darroussin je pan herec, jen mě trochu mrzí, že Richard Berry se v tom snímku spíše jen mihnul. Asi měl spoustu práce s režií :-) Nejsilnější scéna je ta úvodní. (18.11.2010)

Nevěřím na čestné grázly a gangsterka jako žánr jde víceméně mimo mě. Proto je pro mě L'Immortel především klasická revenge story a jako taková je výborná. Težká, jen zvolna gradující atmosféra v níž se jako přízemní mlha převaluje beznaděj, marnost, smutek, bezohlednost i hrůza. Luxusní Jean Reno s aurou dávných samurajů, několik vynikajících a nečekaně emotivních momentů. Zamrzí snad jen pár kiksů a nedotažeností ve scénáři a nevyužitá Marina Foïs jako Marie. (23.07.2012)