22 výstřelů

Hrdinové romantických komedií se nutně z podstaty žánru chovají buď dětinsky – v pubertálním hollywoodském vzorci – nebo pošetile – ve zralém britském modelu. Nellis se nejen díky autorce vydala ostrovní cestou Bridget Jonesové nebo Lásky nebeské. Americká klišé neparoduje, ale něžně si s nimi pohrává. Příběh sice není novátorský od poslední výzvy pro mateřství po pletku zralé dámy s mladíkem jako v příbuzných Ženách v pokušení – ovšem právě jim se Perfect Days aneb Dokonalé dny podobají tím, že na rozdíl od hollywoodské sladkobolnosti dovedou důsledně shodit každičkou situaci hrozící sentimentem či melodramatem. (25.05.2020)

Mně se to i přes zde ne moc pozitivní komentáře docela líbilo a podobnou gangsterskou cestu za pomstou jsme tady potřebovali jako sůl. Jistě, moc akční to zrovna není a nějak komplikované to taky není, ale když už se na nějakou akci dostane, tak je velice efektní a slabý příběh tomu pro jednou odpustíte. Tempo je totiž opravdu strhující, postavy uvěřitelné. Jean Reno je navíc zase jednou charizmatickej a opravdu mu věříte, že vám tu palici ustřelí. Pár blbých scén tu sice je (asi 5minutové lezení přes ostnatý drát), ale celkově jde o překvapivě nadprůměrnou svižnou gangsterku, u které jsem se ani na chvíli nenudil.70% (22.11.2010)

To som bol tento víkend očumovať ten veterný mlyn či čo to tam na tom všivavom Moulin Rouge majú a o pár metrov ďalej, v nejakej zapľuvanej štvorke, som natrafil na Richarda. Sedel v kúte, psie oči, ksicht ako kýbeľ smetí a vedľa neho tri voľné stoličky. Tak som jednu z nich obsadil svojim zadkom a objednal si pastis. Richard smutne popíjal vínko od Jana Rena a sem tam si oživil tvár cigaretou. Mu hovorím, že bratu netráp sa, bude aj horšie. Síce sme už vtedy mali asi tak dva promile, no jeho slová si pamätám. Povedal: Vieš čo, bratu? Minulý mesiac si môj sused obstaral kocúra a pomenoval ho Berry. Zakaždým, keď sa vraciam domov, on vybehne von s tým kocúrom na rukách, vyhodí ho na dvor a kričí po ňom: „Berry, nešpekuluj, buď sa budeš hrať, alebo budeš chytať myši, ty babrák!“ Som objednal ďalšie kolo, akože chápem a sľúbil som mu, že vzhľadom na dlhoročné kamarátstvo a pre Janka Rena, mu to ohodnotím na CSFD na štyri hviezdy. Ožil a pili sme do rána, bratu. (13.09.2010)

Reno by si mohl podat ruku s Willisem, oba už mají role svých stárnoucích drsňáků tak nacvičené, že si vlastně chodí do práce odpočinout. Film je doják o vysloužilém mafiánovi, který je na stará kolena ukrutně hodný úplně na všechna zvířátka a dětičky, čímž je samozřejmě velice sympatický. A taky asi o tom, že kdyby byli všichni organizovaní zločinci tak zoufale neschopní amatéři jako ve 22 výstřelech, podobné filmy by vznikaly pouze jako nostalgická vzpomínka na časy, kdy ještě existovaly mafie. Esteticky celkem vydařená podbízivá pitomost. 1¾. (18.01.2013)

Sice klasická povídka o polepšeném gangsterovi, kterému jednou začne na záda dýchat vlastní minulost, ale klasická (a to je důležité) francouzská povídka. Všechno, proč mám rád filmy s Venturou, Gabinem a dalšími tu je. Chladná nepředvídatelná atmosféra, výborná hlavní postava, rodinné hodnoty vs. ty zločinecké... Jean Reno se mi v hlavní roli líbil moc, Charly Mattei je vlastně jeho první pořádná postava od Hotelu Rwanda z roku 2004 a už ji opravdu potřeboval. Režisér Richard Berry je pro mě zcela neznámý, ale úvodní dvacetiminutovkou, ve které se "to všechno" stane, si mě získal maximálně - přestřelka je efektně krvavá a převoz do nemocnice a pasáž, v níž se všichni o Matteiho rozstřílení postupně dozvídají, je zase nesmírně nápaditě natočená. Jak jsem naznačil, kdyby tenhle film vznikl o nějakých pětatřicet let dříve a hrál v něm Alain Delon nebo Lino Ventura, byla by to dnes bezesporu klasika. Čtyři a půl za Badeltovu hudbu. (11.06.2013)