Román pro muže

Román pro muže je odpudivý film. Nevím přesně, do jaké míry obviňovat Tomáše Bařinu, protože Michal Viewegh podle své knižní předlohy sám psal scénář, každopádně režie je mizerná, nenápaditá a dává slovu rutina zcela nový rozměr. Scénář zase nese neklamné příznaky nemoci zvané scenáristická impotence. Tohle veledílo je další ukázkou nesmírně zajímavého, ale bohužel vůbec ne raritního jevu komediálního filmu, který vůbec není vtipný. Značného množství zamýšlené komiky je zde dosahováno sprostou mluvou, a je mi jedno, jestli je v knize sprostých slov více. Stavět "vtipy" na sprostých slovech je hrozně ubohé a celkově by si "komické situace" z filmu zasloužily pořádný rozbor. Ten by sice pravděpodobně odhalil něco nehezkého o Vieweghově povaze, ale vlastně by to bylo nehorázné plýtvání časem. Co příběh? Postavy se po zbytečném úvodu potácí odnikud nikam, nedochází k žádnému vývoji ani v jejich charakterech, ani v ději. Ze zajímavých typů (zkorumpovaný soudce, umírající člověk) se spisovatel/scenárista ani nepokusil vykřesat nějaké zajímavé situace. A je příznačné, že film nijak nekončí... Reportérka Aneta chvíli pracuje na odhalení špinavostí ve vládě, ale pak na tento motiv Viewegh asi zapomněl. O linii s Janem Budařem a Filipem Čapkou se ani nebudu vyjadřovat. Snad jen postava Miroslava Vladyky dojde k jakémusi konci. ____ První polovina, přesně 50. minut, se odehrává na cestě na hory, přičemž je to tak zdlouhavé, nudné, a prošpikované trapnými "dialogy jako ze života", že jsem v jednu chvíli uvěřil, že tam snad nikdy nedojedou a celý film se bude odehrávat na cestě. Nicméně tam nakonec dorazí a druhá půlka se odehrává v tatranském hotelu. Tam se naplno rozjede oslava "luxusu", kterou prezentuje bohatá hlavní postava v podání Miroslava Donutila. Ten hraje svou odpornou postavičku tak přesvědčivým způsobem, že si bude divák po pár minutách přát, aby mu na hlavě přistálo 16 tunové závaží. Slyšet ho pak citovat Oscara Wildea ("Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.") je skutečně na pěst, která ale samozřejmě směřuje na Viewegha. Donutilova postava bude působit na obecenstvo asi dost schizofrenním dojmem, jelikož je bohatá, což jí prostě cílové publikum bude závidět, zároveň je to odporný charakter. Jak se s tímhle asi divák vyrovná? Román pro muže je filmem, který potvrzuje českou malost, jakkoliv tento termín nemám rád. Jak jinak si vysvětlit plivnutí do jídla? Nadšení pro pětihvězdičkový hotel? Obyčejné krámské (abych citoval Siegfrieda Kracauera) se dojmou, zasmějí se, popláčou si a budou závidět, jen aby se nakonec ujistily, že za peníze si člověk štěstí nekoupí, a po promítání se rády vrátily do svých mizerných životů. Hnus. Jo a film je prolezlý product placementem, ale to je dnes tak běžná věc, že nemá cenu se nad tím pozastavovat. (15.09.2010)

Marně hledám slova k tomuto "dílu". Když už jsem se po prvních minutách zaradoval, že další Vieweghovo fiasko se nekoná, přistála mi do obličeje skutečná facka v podobě naprosté zhovadilosti. Donutil zahrál svou roli určitě bravurně, stejně jako ostatní herci. Tomu opravdu věřím. Co ale měl tenhle hnůj znamenat a jaká je hlavní myšlenka, to jsem netušil a netuším doteď. Naprosto zbytečných 95 minut v mém životě. Viewegh si u mne tímhle vykopal hrob a já už na něj budu jen plivat. 15% (16.10.2011)

Mám tu jeden vztyčený ukazováček pro všechny, kteří nemají v lásce tvorbu Michala Viewegha. Stejně, jako já. Román pro muže jsem sice bohužel nedokoukal, protože šofér autobusu záhadným způsobem během zastávky ztratil DVD (...), ale z těch dvou třetin, které jsem viděl, mohu s klidným svědomím prohlásit, že se jedná o neporovnatelně zábavnější a hodnotnější snímek, než jakým je kupříkladu Román pro ženy, taktéž z dílny našeho komerčně nejúspěšnějšího spisovatele. Zásluhu z největších na tom má Miroslav Donutil, který si roli zazobaného a arogantního státního zástupce užívá podobným způsobem, jakým exceluje v divadelní hře Sluha dvou pánů. Nerozumím proto zdejší kritice. Ne všechno české je blbé, páni a paní kritici s kritičkami. Kruh tohoto komentáře bych mohl uzavřít vzkazem pro zmíněné kritiky; mám tu jiný vztyčený prst... P.S: 14. srpna 2011 pokojně dokoukáno v letním kině (i když vyhořela promítačka...), tudíž udílím zasloužené hodnocení. (09.04.2011)

Docela slušná hudba, kamera a výprava, nemohoucí režie (jak tam nejsou profi herci, působí to celé amatérsky až hanba - a tím nemyslím, že když je v obraze Donutil nebo Hybnerová, že to je profi), nesympatické postavy a product placement jak u blbejch (samolepka VISA na skleněných dveřích v nemocnici u vyšetřoven?). Vtipy nevtipné, spíš trapné, politické a sportovní reálie tak nějak z rychlíku, jak to má národ načtené z Blesku. (Btw, slavný fotbalista anonymně v supermarketu, nikdo si ho nevšimne?) Skončit to scénou ve vlaku, možná dám i čtyři hvězdy. Chápu, co nám tvůrci chtěli říct a některé scény na začátku a na konci jsou velmi dobré. Vzepření sestry, Brunovo splnění snu (ne ta prostitutka, která šla tvrdě za svým a povedlo se jí to, ale vlak a předtím zastání se sestry) například. Ale omáčka v prostřední části filmu, ti dva tupci jak z jiné planety, nedořečené motivy, to vše film sráží dolů. (26.04.2011)

Donutilovi sedí role namyšleného a arogantního státního zástupce jako ušitá a snaží se pobavit co to jde. Bohužel mu v tom kromě "čur-ka" a Vladyky hazejícího psí oči,nikdo nepomáhá a tak je těch pár vtipných scének utopených v moři nudných a zbytečných.Ke konci se nám film přiklání spíš k dramatické lince (Vladykovo umírání) a snaží se zřejmě vyvolat nějaké emoce.. v mém případě marně.Přijde mi, jako by se řežiser nemohl rozhodnout,co chce vlastně natočit a která rovina má udržovat divákovu pozornost, takže se to ve výsledku nedaří ani jedné.Škoda:-( (19.03.2011)