Pod jednou střechou

Využít romantické komedie, abych se při jejím sledování mohla současně věnovat i jiným, zajímavějším činnostem jako je třeba žehlení, není zase tak špatné. Příběh osiřelého mimča je to sice pěkný, ale zároveň klišoidní od začátku do konce - společná starost dvou přátel, sblížení, rozchod, letadlo ... nicméně ten konec jsem zhodnotila jako otravnost na entou. Člověk by mohl zcela přesně odhadnout, co bude následovat. Typicky americký zvyk se jet stíhat na letiště, omluvy, usmíření a happy end. V rámci žánru ale celkem skousnutelná záležitost. 2,5* (06.01.2015)

Dospělí i se svým vzájemným kočkováním jsou O.K. Zato chuděra Brynn Clagett coby malá Sophie funguje spíš jako rekvizita, přemisťovaná dle aktuálních potřeb scénáře a režie z místa na místo. Její pasivita sice ničemu neprospívá, ale je víc než omluvitelná. Hraje se o ni, tudíž se všechno točí kolem ní: ONA je příčinou všech komplikací i hádek - O NÍ se mluví ... ale nemluví se S NÍ - a už vůbec ne K NÍ. Tak co by asi tak měla dělat - jaké komunikační a jiné dovednosti by měla převádět ? Kdyby byl místo ní angažovaný plyšový medvídek, který by nebrečel, ale bručel ... vyšlo by to nastejno. Jediné, co by možná nezvládl, je chůze - ovšem pro těch pár prchavých okamžiků by se mohl nechat zastoupit kaskadérem. Téměř veškeré šaškování kolem Sophie se tak ocitá mimo mísu ... a nejednou je i trochu přes čáru. Prezentuje přesně ten typ násilného, okázale prezentovaného humoru, který bytostně nesnáším ... 2,5* (06.01.2015)

Spíše průměrná záležitost, která obsahuje několik fekálních vtípků, občas nějakou tu nelogičnost, ale celkově neurazí ani nenadchne. Nicméně vtipu, romantiky, dramatu mohlo být více, přičemž se tvůrce měl rozhodnout, co z toho vlastně chce upřednostnit. Duhamel je opravdu neherec, nicméně tady nemá moc co hrát, takže je v klidu. Heigl může jen smutně pomrkávat po "27 šatech", kde byla naposled výborná. Úpřímně, po jednom z nejhorších filmů této dékady ("Vrahounech"), jsem od tohoto filmu s Katherine Heigl moc nečekal, takže nakonec celkem success. Avšak mohlo být i lépe 5/10! (28.04.2011)

Celkovo obsahom to nebol márny film, ale niektoré vsuvky mi ho posunuli výrazne dolu. U Heigl som zvyknutý na primitívne komédie a hoci tá stupidita šla čiastočne bokom, predsa len vtípky s grcaním a hovnom na tvári mi prišli veľmi negustiózne. Hlavne teda to hovno, to som sa už pogrcať šiel sám. Ale čo je ešte viac na grc, to sú nenápadné narážky, repliky a akoby bočné neviditeľné linky, v ktorých ale pozorný divák zistí, že 1) najväčší odborníci na výchovu detí sú homosexuálne páry, 2) pri adopcii a osvojovaní detí je najmenší problém u transsexuálov - to potvrdzuje aj údajná sociálna pracovníčka, že sú to úžasní ľudia a spoločenské vzory. Takže vďaka propagande trpký pocit, ale to aj z toho, že to dieťa vlastne muselo dosť času pretrpieť - polovicu času tam neustále a reálne plače, mne osobne by bolo ako hercovi z toho na nič. (17.05.2024)

50% Cizí dítě ve společné péči dvou protikladů může být zábavná podívaná, pokud je dítě obdařeno vnitřním voice-overem, který posílá do háje všechny okolo jako v Kdopak to mluví. Jenže tohle nemluvně ale nemá pro děj filmu žádný smysl- prakticky nemluví, roztomilostmi neplýtvá a jeho roli ve filmu by lépe ztvárnilo štěně labradora jako v Marley and me. Katherine Heigl zvládá svoje role upjatých husiček natolik přesně, že se neodbytně vrací myšlenka, že tyhle blonďaté control-freaky vůbec "nehraje". Josh Duhamel má ten typ toho prázdného rošťáckého charakteru, na který se dobře dívá- a nic dalšího za ním není. Proč tedy mířím relativně vysoko? Ve scenáristickém týmu byl zjevně jeden talentovaný pisálek, který do banálního plastikového marastu kolem nasypal ostrou dávku hlášek a verbálních přestřelek. Ze života, jak ho známe. :) (25.01.2011)