Pod jednou střechou

Tahle srágorovina přesně zapadá do šablonky "klišovitá ufňukaná melodráma pro pitomé přežrané Američany". Patří sem přehlídka dalších přívlastků jako povrchní, přízemní, primitivní, přehnané, prostě příšerné. Jediné uspokojivé herectví bylo působivé řvaní dítěte a jediná smysluplná scéna byla kolem slavnostního dortu na počest 1. výročí. To je sakra nedostatečné na dobrou komedii.☻ (06.11.2012)

Celkovo obsahom to nebol márny film, ale niektoré vsuvky mi ho posunuli výrazne dolu. U Heigl som zvyknutý na primitívne komédie a hoci tá stupidita šla čiastočne bokom, predsa len vtípky s grcaním a hovnom na tvári mi prišli veľmi negustiózne. Hlavne teda to hovno, to som sa už pogrcať šiel sám. Ale čo je ešte viac na grc, to sú nenápadné narážky, repliky a akoby bočné neviditeľné linky, v ktorých ale pozorný divák zistí, že 1) najväčší odborníci na výchovu detí sú homosexuálne páry, 2) pri adopcii a osvojovaní detí je najmenší problém u transsexuálov - to potvrdzuje aj údajná sociálna pracovníčka, že sú to úžasní ľudia a spoločenské vzory. Takže vďaka propagande trpký pocit, ale to aj z toho, že to dieťa vlastne muselo dosť času pretrpieť - polovicu času tam neustále a reálne plače, mne osobne by bolo ako hercovi z toho na nič. (17.05.2024)

Dospělí i se svým vzájemným kočkováním jsou O.K. Zato chuděra Brynn Clagett coby malá Sophie funguje spíš jako rekvizita, přemisťovaná dle aktuálních potřeb scénáře a režie z místa na místo. Její pasivita sice ničemu neprospívá, ale je víc než omluvitelná. Hraje se o ni, tudíž se všechno točí kolem ní: ONA je příčinou všech komplikací i hádek - O NÍ se mluví ... ale nemluví se S NÍ - a už vůbec ne K NÍ. Tak co by asi tak měla dělat - jaké komunikační a jiné dovednosti by měla převádět ? Kdyby byl místo ní angažovaný plyšový medvídek, který by nebrečel, ale bručel ... vyšlo by to nastejno. Jediné, co by možná nezvládl, je chůze - ovšem pro těch pár prchavých okamžiků by se mohl nechat zastoupit kaskadérem. Téměř veškeré šaškování kolem Sophie se tak ocitá mimo mísu ... a nejednou je i trochu přes čáru. Prezentuje přesně ten typ násilného, okázale prezentovaného humoru, který bytostně nesnáším ... 2,5* (06.01.2015)

Katherine Heigl a Josh Duhamel byli fajn, ta chemie mezi nimi celkem fungovala, ale scénář jim do huby vkládal takové kraviny, že jsem hlavně ke konci chtěl brečet, ale ne tolik dojetím, ale prostě tím, jak je to blbé a jak to nuceně musí vést přesně k takovému závěru, který jste očekávali. Ten konec mi prostě vadil a celkově srážel celkem dobře započatý film. (15.10.2017)

Spíše průměrná záležitost, která obsahuje několik fekálních vtípků, občas nějakou tu nelogičnost, ale celkově neurazí ani nenadchne. Nicméně vtipu, romantiky, dramatu mohlo být více, přičemž se tvůrce měl rozhodnout, co z toho vlastně chce upřednostnit. Duhamel je opravdu neherec, nicméně tady nemá moc co hrát, takže je v klidu. Heigl může jen smutně pomrkávat po "27 šatech", kde byla naposled výborná. Úpřímně, po jednom z nejhorších filmů této dékady ("Vrahounech"), jsem od tohoto filmu s Katherine Heigl moc nečekal, takže nakonec celkem success. Avšak mohlo být i lépe 5/10! (28.04.2011)