Pod jednou střechou

Roztomilé.... Já tady tyto filmy miluju, prvně se nenávidí a pak milují.a sociální pracovnice byla fakt skvělá :-) myslela jsem si že to bude další americký film všech těchto žánrů, ale mile mě to překvapilo.Možná proto, že Katherine , když hraje působí opravdu dospělácky , což není k těmto filmům typické. Úžasná scénka byla uspávání nad digestoří a kakání do kšiltovky :D A Joshe bych snědla stejně tak jako ten dort na konci(vrrr) .Moc pěkný, klidný a (12.04.2011)

Komedie s poměrně závažným tématem - svěření dítěte do péče po smrti rodičů. Vážné okamžiky tu střídají úsměvné či komické, hlavní hrdinové si zvykají na nové role rodičů - opatrovníků - a mají s tím docela potíže. Musí volit mezi povoláním, dítětem a ještě vycházet mezi sebou. Kořením snímku tak je i romantická linie. Celkově však jde o průměrnou podívanou. Jedenkrát stačilo. (27.07.2013)

Takové sladké ňuňu, příjemně koukatelné, občas (v závislosti na divákových ne/závazcích) zábavné, občas satisfakční. Hrozně mě bavila paní ze sociálky. Nevím, myslím, že kladem filmu je, že se na něj různí lidé budou dívat různě a bude jim poskytovat různé uspokojení. Bezdětné možná pobaví, dětným způsobí deja vu efekt "Jo, to znám". Hlavně film dobře operuje s jedním faktem a to tím, že jakmile máte jednou na starost a zodpovědnost dítě, přestáváte být jedincem, individualitou. A jen malé procento lidí se s tím nedokáže poprat. Ona je to příběhově technicky tak trochu blbost, ale jinak je to takový ten zlatý střed, přijatelný, neznechucující s příjemným obsazením. Heigl tyhle role hrozně jdou (tak nějak se při nich moc nepředře, ale zase je dokáže vystihnout), Duhamel byl takový průměr. (02.09.2015)

Hovínko v plenkách. Hovínko na obličeji. Hovínko v kšiltovce. Nějak jsem nepochopila, co je na tomto filmu vtipné, ani kam se mezi hlavními představiteli podělo ono "cosi", co by mě donutilo uvěřit, že mezi nimi vzniká něco jako láska. Na počátku podzimu jsem ještě byla ochotná jít díky originálnímu vývoji na průměrné hodnocení, v závěrečné etapě jsem se ale už jen prokousávala nudou a doufala, že vše rychle skončí. Nedůležitá závěrečná poznámka: Hláška: "Vybrali nás, protože ty, já a Sophie dohromady jsme rodina," je nejen zdaleka to nejodpornější hraní na city, jaké jsem ve filmu kdy zaslechla, ale vzhledem k tomu, jak Life As We Know It vyznívá (aneb příběh dvou lidí, kteří se dali dohromady jen a pouze proto, aby vytvořili rodinu dítěti), ani nedává smysl. Scénárista by si v tomto případě zasloužil své dílo řádně omlátit o hlavu. (03.11.2010)

Celkovo obsahom to nebol márny film, ale niektoré vsuvky mi ho posunuli výrazne dolu. U Heigl som zvyknutý na primitívne komédie a hoci tá stupidita šla čiastočne bokom, predsa len vtípky s grcaním a hovnom na tvári mi prišli veľmi negustiózne. Hlavne teda to hovno, to som sa už pogrcať šiel sám. Ale čo je ešte viac na grc, to sú nenápadné narážky, repliky a akoby bočné neviditeľné linky, v ktorých ale pozorný divák zistí, že 1) najväčší odborníci na výchovu detí sú homosexuálne páry, 2) pri adopcii a osvojovaní detí je najmenší problém u transsexuálov - to potvrdzuje aj údajná sociálna pracovníčka, že sú to úžasní ľudia a spoločenské vzory. Takže vďaka propagande trpký pocit, ale to aj z toho, že to dieťa vlastne muselo dosť času pretrpieť - polovicu času tam neustále a reálne plače, mne osobne by bolo ako hercovi z toho na nič. (17.05.2024)