Blue Valentine: Milostný příběh

Už dlouho mně nic tak nesundalo a nerozebralo, jako tenhle nádherně natočený a odvyprávěný intimní tlukot lidského srdce. Musím říct, že mě z té lehkosti a přirozenosti s jakou byla tato neskutečně těžká látka sdělena až mrazilo. A způsob jakým své role zahráli Ryan s Michelle mně naprosto vyrazil dech. Extremně silný vnitřní prožitek mého tlukoucího orgánu tady na mě jasně řve, přestaň už kecat a vypal pět hvězdiček. (19.07.2012)

Rok 2010 byl mimořádně úrodný na kvalitní filmy, a příběh citového vyděrače Deana k nim rozhodně patří. Protože obecně nemám příliš v oblibě filmy "podle skutečných událostí", vždycky mě potěší "napsaný" film, který skutečně je ze života (Dean je totiž typickým "čuráčkem", odpusťte mi ten jadrný ale trefný výraz, a Cindy pak obětí svých vlastních ženských pudů). Což je přesně příběh velké lásky Cindy a Deana, jejich svatby z rozumu a postupného vystřízlivění ve stereotyp partnerského soužití. Takhle to totiž většinou chodí, a když dva herci s mimořádným talentem převedou fikci ve skutečnost, divákovo srdce plesá. Nebýt Černé labutě, v níž N. Portman dostala nesrovnatelně větší prostor (film má ve skutečnosti jen jednu hlavní roli, tu její), a také díky charakteru postavy baletky, který Natalii nakonec dovede až k Oscaru, byla by u mě Michelle Williams královnou loňské sezony, takhle u sázkových kanceláří patří k outsiderům a na cenu nedostane. (03.02.2011)

Ordinary people, ordinary life, boring film. Jeden nezajímavý a nesympatický pár řeší dvě hodiny své nanicovaté, vlastními blbými vlastnostmi způsobené problémy. Asi po dvaceti minutách mě naprosto přešla chuť film dál sledovat, neboť (a) mi postavy byly strašně protivné a (b) hned na začátku jsem vycítil (díky "chytrému" přeskakování v časových liniích), k čemu Blue Valentine směřuje. Takové filmy tu už byly, a to v mnohem zajímavější formě. Přesto jsem dokoukal až do konce a ve svém názoru se utvrdil. Rádoby uvědomělá indie nuda. (26.01.2011)

Film má několik časových linií a těžko říci, která je horší. Rozhodně jako celek to prostě nefunguje a ani nedokáže zaujmout. CITÁT - Je to holčička. Jste ráda?......... Chlap je tu, alespoň většinou, jako klaďas. Náš mužský hrdina se snaží být realista. Sice bručí, ale maká. Snaží se vychovávat (co máš dělat až začne děda chrápat?) a je tak trochu nad věcí. Žena jen hrčí, odsekává, chodí pozdě a přetvařuje se. Neměla kousat do jablka. CITÁT - Víš, myslím, že muži jsou větší romantici než ženy......... Kamera se mnohdy chová otřesně. U spousty záběrů je moc blízko ke snímanému objektu a kameraman musí zaostřovat a oddalovat. Hudba je jak z vánočního filmu a příběh samotný docela nudí. No jo, no jo, i chlap je v tomhle příběhu pěkně protivnej. Možná jen žárlí. CITÁT - Plácám pitomosti......... Nuda, strašná nuda, nedokáže mě to vtahnout do děje. Je to prostě horší než mrtvej pes na začátku. (08.11.2012)

Někdy se k sobě chovám jako hrozný hajzl a hlava mi nebere, jak si něco takového můžu udělat! Už z obsahu jsem zvracel, z označení "romantické drama" mi obvykle natékají sliznice, při pohledu na paní Williamsovou myslím raději na nějakého hezkého chlapa a k tomu všemu se to jmenuje Modrý Valentýn. No co může pro mě více smrdět žumpou? Ale to ne, Verbal se prostě nepoučí a musel si to pustit! A bylo to pro něj opět to pravé! Časosběrný, unylý dokument o tom, jak se po dvaceti letech manželství sex stane sportem, z pětkrát denně je třikrát týdně, pak středa, únor a nakonec každý přestupný rok, jak se žena změní v ospalou díru a protivné prkno a chlap ve vyčpělou gaučovou mršinu, je přesně to, co jsem tolik toužil vidět, abych konečně chcípl nudou. No, abych zase nebyl tolik kritický, musím připustit, že to má pár naprosto emotivních a odzbrojujících momentů, které silou okamžiku diváka totálně převálcují! (POZOR, bude následovat těžký spoiler, který vám úplně znehodnotí ten úžasný zážitek z celého filmu!!!) Třeba to, jak jedou v desáté minutě na návštěvu k dědovi a jejich dceru málem pokropí zahradní zavlažovač!!! Nebo jak o dvacet minut později stěhují Waltra a David nese po schodech dolů tři krabice a jedna mu spadne!!! Mně osobně například nejvíce vyřídila scéna, jak jdou spolu půl hodiny nočním městem a ona vyjmenuje americké prezidenty. A je jich jen čtyřicet tři!!! Rasistka hnusná! Takže to máme tento měsíc již druhé, trestuhodné plýtvání mým oblíbeným panem Goslingem. Ale co, aspoň se člověk pobaví, jak tu životem protřelé dvacetileté děti rozjímají nad mrazivou realističností a naprosto pravdivou emoční stránkou filmu! Třeba jednou vyrostu a budu taky vědět své. Koneckonců, ženatý jsem pouhých dvanáct let. (26.01.2011)