Blue Valentine: Milostný příběh

Tenhle film to má těžké. Musí se totiž spolehnout prakticky jen na hlavní herecké duo, ti by ve spravedlivém světě za svůj výkon dostali Oscara, protože sám příběh divákovi nabídne citlivě vystavěné drama, ale žádné velké dějové zvraty. Pocity odcizení a deziluze z vyčpělého vztahu jsou znázorněny maximálně přesvědčivě díky kontrastu mezi počátečním zamilováním a konečnou ztrátou iluzí. Už dlouho tu nebylo tak syrové vztahové drama, po kterém by vám zůstala na jazyku taková pachuť. Nic, co bych doporučila budoucím novomanželům. Po 2. zhlédnutí zvyšuju na 5*, ta realističnost mi nahání husí kůži. (19.01.2011)

Ze začátku mě to bavilo, nebo jsem byl alespoň zvědavý, co se z toho vyklube, jelikož jsem si o Blue Valentine nic nezjišťoval. Po cca půlhodince už jsem se začal nudit a celkově jsem byl zklamaný, jelikož je film naprosto o ničem. Tedy o ničem filmovém, pouze o všedním životě manželského páru, rozdělený na dva akty. Více mě bavil ten první, ale upřímně nedokážu říci, jestli bych měl lepší pocity, kdyby se ten druhý vůbec nenatočil (jak bylo ostatně plánováno). Nicméně - všední, černobílé, okoukané. Každý má nějaké problémy, kvůli tomu nemusim koukat na film. A to mám režisérovo pozdější dva filmy velmi rád...50% (13.01.2016)

Kdo má za sebou nějaký ten pátek manželského nebo partnerského vztahu, tak ho Blue Valentine určitě osloví. Nekonečná zamilovanost postupem času vyčpí a přestane být nekonečnou. V lepším případě se promění v trvalou lásku, v horším v rutinu a v nejhorším v nenávist. Záleží na povaze jednotlivce jestli bude bojovat nebo to vzdá. Miliony párů řeší tyto vývojové fáze jejich vztahu. Akční a zajímavé jsou hlavně pod domácí pokličkou. Pro třetí osobu, v tomto případě pro filmového diváka můžou být otravné a nezáživné. Dialogy i situace Blue Valentine nejsou žádná dramaturgicky vyšperkovaná romance, ale dokument bez růžových brýlí, přesně vystihující etapy partnerského soužití. Nejeden z nás se v tom určitě pozná. Schválně, kdo jste někdy vyhodili a pak znovu hledali snubák? Nebude nás málo. Já už to ale nedělám. Buď je to tím, že mě to přestalo bavit nebo dozrálo moje manželství nebo konečně já. (17.02.2011)

Nuda. Chápu, že se najdou tací, kterým tento inovativní, indie styl aneb bez varování skáču z přítomnosti do minulosti a všechny scény působí, jako by dokumentarista zapnul kameru, natočil běžný den průměrného páru z ulice a výsledek následně nijak nesestříhal, bude sedět. Chápu, že takoví lidé žijí, ale já mezi ně nepatřím a nebudu na ČSFD předstírat, jak jsem z Blue Valentine přišla domů okouzlená, když jsem ve skutečnosti první půl hodinu přemýšlela, proč děj nedává smysl (obsah jsem nečetla, tak jsem o více časových rovinách neměla ani ponětí), následně jsem počítala dlaždičky a světýlka na stropě kina a v závěru jsem se dokonce vykašlala na další film, na který už jsem měla lístek, protože mi došlo, že další filmové zklamání už bych za jeden den neunesla. To, že ten film má asi dvě zajímavé scény a že je hezké, když se člověk v druhé polovině filmu dozví, co ovlivňuje hrdinovo chování v úvodu, prostě nijak nevyváží to, že to je nuda. Možná je to umění, možná to hlavní herecká dvojice zahrála výborně, možná to posbírá všechny ceny kritiků... Možná jsem Blue Valentine prostě nepochopila. (19.01.2011)

True romance... Vztahy jsou bohužel víc tohle, než na co běžně díváme a co zkresluje náš pohled o realitě. Víte jak to začíná a oba jste tak zblble nejzamilovanější? Tak tady to je nejen o tom začátku. Zajímavostí je, že z "hezounký" Michelle Williams by se mi nikdy nepostavil, a že Ryan Gosling tu hraje úplný opak své role idola v reálu. Pravda, samotný film až na pár okamžiků nudný je, ale přišel mi dost podnětný. (28.12.2012)