Děcka jsou v pohodě

V tomhle filmu se vlastně završuje proces zobrazování lidské homosexuality na filmovém plátně. Zpočátku znamenala absolutní tabu. Později se sice objevila, ale v takové pozici, jako má dnes pedofilie. V další fázi už se filmaři dívali na homosexuály s kapkou porozumění. Jsou přece nemocní, za svou odpornou deviaci nemohou. Zároveň využili gaye jako rekvizitu v komediích, takže narůžovělí cukrující pánové zaplnili filmová plátna. Zobrazováním lesbických vztahů se tehdy ještě filmaři vyhýbali, protože to neskýtalo takový komický potenciál. Čemu se smějeme, to nám připadá lidštější, takže přes trapné stereotypy tenhle vývoj přece jen pomohl změnit předsudky. Poté následovala vlna boje za práva homosexuálů. Každý aktivismus je ve své horlivosti dogmatický, a proto to často dopadalo způsobem, kdy byla lidská sexualita zobrazovaná jako vztah dvou mužů či žen a vyloženě jako okrajová a podivínská záležitost heterosexuální poměr. Děcka jsou v pohodě zobrazují současnost, kdy se aspoň v těch šťastnějších zemích a oblastech nemusí homosexuálové bát hlásit ke své orientaci. Režisérka ale šikovně využívá poslední kontroverze, jaká ve vztahu k homosexualitě zbývá - registrované partnerské vztahy a především rodičovství. S obojím mají mimochodem podle posledních průzkumů problém i v tradičně liberální Francii. Nedávno provedený průzkum prokázal, že s přijetím má potíže asi polovina populace. Děti pochopitelně lesbičky i gayové měli ve všech historických epochách, nemohli si obvykle totiž vybírat a na jejich potomcích to žádné deformace nezanechalo. Lesbický pár čelí ve snímku zásadnímu problému. Jejich dvě děti počaté přes spermabanku touží poznat svého biologického otce. Ukáže se, že mužský v rodině přece jen chyběl, a rodinná krize se nevyhýbá ani homosexuálním párům. Děcka jsou v pohodě jsou až překvapivě civilní a vkusně natočený film s výbornou ženskou dvojicí v hlavních rolích. Jeden by ani neřekl, že jde o velké hvězdy filmového plátna, dokonale se proměnily a nestydí se za své přirozené stárnutí. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2013)

SPOILER: Tak tohle já neberu. Nejdřív celý nažhavený hledají tátu a pak se na něj s klidem barona vykašlou. A to nemluvím o Julianne, která hrála jednu z matek. Kluk, kterého by se táta i rád ujmul, dcery taky a pak taková slátanina na konci, co to bylo??? A ještě k tomu vyfláknout se na Marka, to se přece nedělá a dooost mi to naštvalo. Herecky nemám vůbec žádných námitek, vyzněl ojediněle přirozeně, hudba super, nicméně víc jak trojku nedám. (08.06.2017)

Vcelku pohodový, příjemný film, ve které sice hraje prim spíše jeho dramatická linka, avšak sem tam se objeví i humor a odlehčení. Herci jsou velmi dobře vybráni, představitelé teenagerů nejsou otravní, Mark Ruffalo je naopak velký sympaťák, ale jinak snímek stojí hlavně na výborném herectví Julianne Moore a Annette Bening. Film nepostrádá silnější emoce a konec není úplně tak jasně čitelný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Slabší 4*, chybí mi zde více originálnější příběh a větší dávka humoru. (28.08.2012)

Úplne pohodový film, ktorý vyznieva a plynie úplne prirodzene. Prináša skôr trampoty každodenného rodinného spolužitia ako ohurujúce témy. Osviežujúce na celom filme sú herecké výkony a kombinácie - najmä Julianne Moore a Mark Ruffalo, ten ma prekvapil úplne najviac. Výborne fungujú aj iné postavy - v prvom rade neskutočne roztomilý záhradník, decká v podaní Mie a Josha a mnoho úsmevných momentov. (08.02.2011)

Nekonvenční způsob života a film o něm. Má ale štěstí, že ho vypráví naprosto přirozenou formou. Tak, že i když se tam dějí smutné věci, pořád nad filmem mám nadhled a hezky se mi na něj dívá. Upřímnost je to správné slovo. Nikde nic nenaznačuje, ani nepředstírá. Prostě jen představuje zvláštní život několika lidí tak, jak to prostě v životě chodí. Někdy těžce, jindy zase hladce, ale pokaždé se to musí nějak přejít. Do toho naprosto pohodová hudba a o jeden z nejpohodovějších filmů za poslední dobu je okamžitě postaráno. (31.01.2011)