Děcka jsou v pohodě

Celkem originálně pojaté z hlediska postav, ale jinak klasická dramédie, která poměrně rychle zapadla a ze které vyčnívá hlavně jako vždy dokonalý Mark Ruffalo. 100 minut uteklo jako voda a já rád doporučím každému, kdo tyhle žánrovky primárně vyhledává. Ačkoliv by pravděpodobně našel i působivější. PS : český název mi přijde hodně zajímavý. (26.09.2017)

Herecký koncert, obsažen v každé z oněch sto a šesti minut. Annette Bening, Mia Wasikowska, Julianne Moore a hlavně - Mark Ruffalo, který se pomalu, ale jistě probojovává v mé topce na nejvyšší příčky. Příjemně komický začátek se seznamovací částí je pohlazením po duši pro každého filmového milovníka. Zbytek už jen pokračuje v zavedeném tempu. Teď už chápu to Oskarové haló kolem jednoho malého konverzačního rodinného dramatu. Nechal jsem se dějem unášet, jen jsem si tentokrát přál trochu jiné zakončení, ale nevadí. Mírně mě překvapily erotické scény ve své přirozenosti a beze snahy něco skrývat, vztahy jsou vykresleny přesvědčivě a o hereckých výkonech jsem se zmínil už na začátku. Absolutní spokojenost. (06.01.2011)

V tomhle filmu se vlastně završuje proces zobrazování lidské homosexuality na filmovém plátně. Zpočátku znamenala absolutní tabu. Později se sice objevila, ale v takové pozici, jako má dnes pedofilie. V další fázi už se filmaři dívali na homosexuály s kapkou porozumění. Jsou přece nemocní, za svou odpornou deviaci nemohou. Zároveň využili gaye jako rekvizitu v komediích, takže narůžovělí cukrující pánové zaplnili filmová plátna. Zobrazováním lesbických vztahů se tehdy ještě filmaři vyhýbali, protože to neskýtalo takový komický potenciál. Čemu se smějeme, to nám připadá lidštější, takže přes trapné stereotypy tenhle vývoj přece jen pomohl změnit předsudky. Poté následovala vlna boje za práva homosexuálů. Každý aktivismus je ve své horlivosti dogmatický, a proto to často dopadalo způsobem, kdy byla lidská sexualita zobrazovaná jako vztah dvou mužů či žen a vyloženě jako okrajová a podivínská záležitost heterosexuální poměr. Děcka jsou v pohodě zobrazují současnost, kdy se aspoň v těch šťastnějších zemích a oblastech nemusí homosexuálové bát hlásit ke své orientaci. Režisérka ale šikovně využívá poslední kontroverze, jaká ve vztahu k homosexualitě zbývá - registrované partnerské vztahy a především rodičovství. S obojím mají mimochodem podle posledních průzkumů problém i v tradičně liberální Francii. Nedávno provedený průzkum prokázal, že s přijetím má potíže asi polovina populace. Děti pochopitelně lesbičky i gayové měli ve všech historických epochách, nemohli si obvykle totiž vybírat a na jejich potomcích to žádné deformace nezanechalo. Lesbický pár čelí ve snímku zásadnímu problému. Jejich dvě děti počaté přes spermabanku touží poznat svého biologického otce. Ukáže se, že mužský v rodině přece jen chyběl, a rodinná krize se nevyhýbá ani homosexuálním párům. Děcka jsou v pohodě jsou až překvapivě civilní a vkusně natočený film s výbornou ženskou dvojicí v hlavních rolích. Jeden by ani neřekl, že jde o velké hvězdy filmového plátna, dokonale se proměnily a nestydí se za své přirozené stárnutí. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2013)

Líbilo. Zopáknu sice, co už tady x-krát padlo, ale stejně jsem se chtěl vyjádřit. Zajímavá zápletka ("lesbická rodina" se seznamuje se svým dárcem spermatu), dobří herci (odteď rozeznávám jméno Mark Ruffalo), takový příjemně pohodový feeling (i když je to vlastně primárně film o partnerské krizi a děj není úplně veselý). Prostě pěkný a něčím svěží film o vztazích. (14.01.2011)

Začnu zajímavým faktem, že tohle je zřejmě jedna z prvních vlaštovek filmů, v níž hollywoodské hvězdy vypadají civilně a ženské představitelky nevypadají o deset či dvacet let mladší, než ve skutečnosti jsou. Stejně zajímavý je fakt, že tvůrci a distributoři prezentují tenhle snímek jako čistě nezávislý film, přičemž jeho vnitřní struktura, herecké obsazení i celkový desing má jasné prvky klasického filmu mainstreamového. Je to ,,jen" další snímek jedoucí na vlně odstartované tak normotvornou Americkou krásou. Režisérka Lisa Cholodenko ráda ve svých filmech bojuje s konvencemi, což se jí daří i v případě ,,Děcek". Je ovšem trochu kontroverzní, že zjevně záměrně významově upozaďuje a vlastně překračuje otázku výchovy dětí homosexuálními páry, v příběhu slouží tato zásadní otázka už jen jako východisko, přičemž podobný status quo je na celém světě spíše výjimkou než pravidlem. Ale umělci tak rádi předbíhají společenský vývoj... Děcka jsou v pohodě jsou příběhem partnerské krize ozvláštněné okolnostmi, partnerská krize je ale gró, stereotyp soužití zakouší tedy i ,,moderní" páry. Vtip je v tom, že tato krize je navlas stejná jako ve svazku klasickém, což je to nejpřínosnější zjištění. Mezi klasickým a ,,moderním" párem není žádný podstatný rozdíl, oba mají stejné problémy a jsou nuceny proplouvat stejnými úskalími. Nic víc, nic míň... (09.01.2011)