Děcka jsou v pohodě

V tomhle filmu se vlastně završuje proces zobrazování lidské homosexuality na filmovém plátně. Zpočátku znamenala absolutní tabu. Později se sice objevila, ale v takové pozici, jako má dnes pedofilie. V další fázi už se filmaři dívali na homosexuály s kapkou porozumění. Jsou přece nemocní, za svou odpornou deviaci nemohou. Zároveň využili gaye jako rekvizitu v komediích, takže narůžovělí cukrující pánové zaplnili filmová plátna. Zobrazováním lesbických vztahů se tehdy ještě filmaři vyhýbali, protože to neskýtalo takový komický potenciál. Čemu se smějeme, to nám připadá lidštější, takže přes trapné stereotypy tenhle vývoj přece jen pomohl změnit předsudky. Poté následovala vlna boje za práva homosexuálů. Každý aktivismus je ve své horlivosti dogmatický, a proto to často dopadalo způsobem, kdy byla lidská sexualita zobrazovaná jako vztah dvou mužů či žen a vyloženě jako okrajová a podivínská záležitost heterosexuální poměr. Děcka jsou v pohodě zobrazují současnost, kdy se aspoň v těch šťastnějších zemích a oblastech nemusí homosexuálové bát hlásit ke své orientaci. Režisérka ale šikovně využívá poslední kontroverze, jaká ve vztahu k homosexualitě zbývá - registrované partnerské vztahy a především rodičovství. S obojím mají mimochodem podle posledních průzkumů problém i v tradičně liberální Francii. Nedávno provedený průzkum prokázal, že s přijetím má potíže asi polovina populace. Děti pochopitelně lesbičky i gayové měli ve všech historických epochách, nemohli si obvykle totiž vybírat a na jejich potomcích to žádné deformace nezanechalo. Lesbický pár čelí ve snímku zásadnímu problému. Jejich dvě děti počaté přes spermabanku touží poznat svého biologického otce. Ukáže se, že mužský v rodině přece jen chyběl, a rodinná krize se nevyhýbá ani homosexuálním párům. Děcka jsou v pohodě jsou až překvapivě civilní a vkusně natočený film s výbornou ženskou dvojicí v hlavních rolích. Jeden by ani neřekl, že jde o velké hvězdy filmového plátna, dokonale se proměnily a nestydí se za své přirozené stárnutí. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2013)

Nejupřimnější film v poslední době. Hrozně se mě líbilo, jak film nakládal s homosexuální tématikou. Žádná snaha šokovat, žádné vyhrocené gay zdůraznování. Hezky pěkně v normálu jako přirozená a naprosto běžná součást každodenního života. Za to fakt díky už jsem myslel, že se nedočkám a pořád dokola se bude menšinové sexuální zaměřování zůrazňovat, jako kdyby šlo o něco nenormálního. Další věc, která mě doslova nadchla byly herecké výkony hlavně Julianne Moore a Mark Ruffalo jsou užasní a hrozně jim to spolu slušelo. Moje nejoblíbenější postava byl jednoznačně zahradník, pro takový lidi mám slabost. Samotný příběh do mě vcházel hrozně nenápadně, ale s o to větši intezitou. Perfektní, pohodový koukání s příjemnou muzikou. (11.01.2011)

Jsem naprosto nadšen!, bravurně zvládnutý po všech stránkách, skvěle vystavěný scénář, každá scéna má své opodstatnění a následující plynule navazuje na předešlé a svírá je do celku, který působí přirozeně. Bravurní herecké výkony, kterým vévodí Annette Bening, ale pochválu si zaslouží všichni- nemám, co bych vytknut!! (19.07.2011)

Příjemný snímek, na který jistě nebudete vzpomínat do konce života, místo toho vám udělá radost na nezbytně nutnou dobu a předá nějaké to moudro. Co víc bychom si mohli přát? Vadí mi jen jistá předvídatelnost, kvůli které v osobním hodnocení dám o hvězdu míň. Ale je to těsně a třeba nakonec ty 4 dám i tady... (15.12.2010)

Já říkám naprosto nejvytříbenější herecké obsazení! Bez jediného rušivého elementu! Tématicky neznám jiný snímek, který by řešil gay-vztahy na tak prosté a praktické úrovni. Citlivé, milé, úsměvné, uvolněné a přesto surově reálné. Alternativní kabát by příběhu uškodil, jsem ráda, že tvůrci filmu zvolili právě tento formát, v opačném případě by zpracování marginalizovalo rodinu do tmavých koutů a přesně tam tyhle vztahy už dávno nepatří. (27.11.2011)