The Kids Are All Right
Decká sú v pohode
Režie:
Lisa CholodenkoKamera:
Igor Jadue-LilloHudba:
Carter BurwellHrají:
Julianne Moore, Mark Ruffalo, Annette Bening, Mia Wasikowska, Josh Hutcherson, Rebecca Lawrence Levy, Yaya DaCosta, Sasha Spielberg, Zosia Mamet (více)Obsahy(2)
Vtipný a energický portrét moderní rodiny – Nic a Jules (Annette Bening a Julianne Moore) jsou matky, které žijí v útulném bungalovu na okraji města se svými dospívajícími dětmi Joni a Laserem (Mia Wasikowska a Josh Hutcherson). Když se Joni chystá na vysokou školu, její mladší bratr ji požádá o velkou laskavost. Chce, aby mu Joni pomohla najít jejich biologického otce. Navzdory vlastním pochybám splní Joni bratrovo přání a naváže kontakt s „bio-tátou“ Paulem (Mark Ruffalo), pohodářským majitelem restaurace. Když do života této nevšední rodiny vstoupí Paul, začíná pro všechny nová kapitola, v níž jsou postupně definovány, přehodnoceny a pak znovu formulovány rodinné vztahy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (602)
Všechno matky, děcka jsou v pohodě. Co mi ale bylo líto byl otec - dárce, tam by se to podle mě v reálném světě dořešilo nějakým způsobem, jelikož ho do toho zatáhli a on měl snahu problém řešit. Jinak mi film přišel hodně upřímný a svým způsobem i originální jak zápletkou, tak i příběhem dvou matek vychovávající své děti. A k tomu skvěle hrající herci, kterým jsem uvěřil téměř všecko. ()
Celkem originálně pojaté z hlediska postav, ale jinak klasická dramédie, která poměrně rychle zapadla a ze které vyčnívá hlavně jako vždy dokonalý Mark Ruffalo. 100 minut uteklo jako voda a já rád doporučím každému, kdo tyhle žánrovky primárně vyhledává. Ačkoliv by pravděpodobně našel i působivější. PS : český název mi přijde hodně zajímavý. ()
Nečekaně skvělý film - minimálně pro mě byl velmi příjemným překvapením. Maximálně mě bavil a pošetile jsem při jeho sledování toužil po tom, aby nikdy neskončil. Tahle inteligentní podívaná je natolik plná chytrých a zábavných dialogů, výtečných hereckých výkonů (famózní Julianne Moore) a nápaditých dějových zvratů, že nemohu nedat plné hodnocení. Tenhle film si ho zaslouží třeba už jen proto, že inspiruje k celé řadě zajímavých otázek. Co definuje otcovství, či obecně rodičovství? Je to jen genetický vklad v podobě předané DNA, nebo dlouhá léta výchovy? Jak se liší homosexuální a heterosexuální vztahy? Skutečně jsou natolik stejné, že řeší i podobné problémy? Jaká je psychologie dárců spermatu? Jak se změnil model rodiny od tradičních časů mamky s taťkou? Jak se liší ženská a mužská sexualita? Skutečně koukají lesbické páry na gay porno? Podobných otázek mi po zhlédnutí tohoto filmu víří hlavou tolik, že mám skoro až chuť si ho pustit znovu. Nejen děcka - i tenhle film je v pohodě. ()
Pribeh jedne netradicni rodiny... zenske duo je skvele napsane a Annette Bening s Julianne Moore ho zahraly s lehkosti a prirozenosti. Syn danou situaci zvladal lip, nez bych cekala. Nejsem totiz zrovna zastancem vychovy deti v homosexualnim svazku, ale tady mi to prislo fakt v pohode. Cool tatka Mark Ruffalo se taky predvedl a s Julianne jim to prekvapive sedlo. Jen s koncem moc nesouhlasim, ale jelikoz se da chapat jako vcelku otevreny, neni to zadny problem. ()
Na nějaký trvalejší p(r)ožitek je snímek málo konfliktní (tj. klouže po povrchu, pravda s občasnými „světlějšími hlubšími sondami do černého“ ), balancuje mezi dvěma žánry (polohami), tu brnká na dramatičtější notu, tu na tu odlehčenější, přičemž právě to, jakoby se nedokázal rozhodnout, na jakou stranu se přiklonit (jakým směrem se vydat), mu v mých očích body resp. na věrohodnosti ubírá. Navíc (jak již trefně poznamenal uživ. O*R*I*N) jedná se o určitý (podivný) mix středoproudu a nezávisláku, který nad obyčejný průměr povyšuje příjemně (jak jen to v mezích možností jde) přirozeně civilní trojlístek A. Bening-J. Moore- M. Ruffalo. Děcka jsou (ne)typickou ukázkou toho, jak to dopadá, když se američané rozhodnou natočit svůj vlastní („ten pravý“) pohled na (ne)tradiční nezávislou vztahovku. A argumenty typu: „jedná se rozhodně o tu povedenější mainstreamovou (americkou)“ neberu. To má být pádný argument?! Když mám chuť se dobře najíst a pochutnat si, taky (v drtivém počtu případů) dám přednost pravé před falešnou svíčkovou popř. (komu je milejší) pravé čokoládě před náhražkou v podobě levného přepáleného tuku obaleného do kakaa a nepomůže tomu ani honosně a lákavě znějící název: „pochoutka“. Přesto všechno, co jsem doposud napsal, ještě nutně nemusí (a také neznamená), že by snímek nudil popř. neměl divákovi co nabídnout, přičemž to, jak si jej každý užije, je značně odvislé od toho, jak k němu dotyčný přistoupí. Pokud jako k oddechovce „ze života“ pro ukrácení volné chvíle, šance rapidně stoupají, pokud jako ke skutečnému dramatu, doplňte si sami..... Osobně bych svůj zážitek ze snímku popsal a snad bych si (i) vypomohl příměrem, v podobě rande, kdy jste se sice nenudili, jisté (oboustranné) sympatie proběhly, společná témata nalezena, nicméně (opodstatněný) důvod vidět (se) podruhé, jste (si) nenašli. The kids are all right jsou jednoduše nenáročným, nenudícím, rychle uběhnuvším, zároveň však rychle (nejpozději do pár dnů) do ztracena vyšumivším tj. bez zpětné rezonance snímkem a vy se neubráníte dojmu, že výsledek (stejně jako samotné ambice tvůrců) mohly být a zcela jistě i byly, větší. Možná se ale pletu. Občas (né často) se mi to i stává :-) 70% ()
Reklama