Von Ryanův Expres

Britové dodají hrdost a paličatost, americký kolonel invenci a odvahu. Tenhle POW spoj do Švýcarska si umí udělat na návěstidlech zelenou.. Někdy se humor dokonale spojí s napětím (vikář předvádí, jak šaty dělaj člověka), někdy tápe (zásah hasičského sboru „Cretino“ v táboře), ale jinak poctivé dobrodrůžo, které až k alpskému (ve skutečnosti andaluskému) finále systematicky graduje. Apropo, poster s Ryanem dobíhajícím vlak dokonale spoiluje poslední vteřiny snímku. Přiznávám se, že potom jak se zachoval k nacistické matraci pro důstojníky, jsem mu už moc nevěřil.. (04.02.2021)

Úvodní pasáž v italském zajateckém táboře připomínala spíš parodickou grotesku na útrapy války a je faktem, že snímek se komediálnímu odlehčování nevyhýbal ani dále. Obsazení a únos transportního vlaku a jeho průjezd okupovaným územím však již poskytly odlišný, zasazením jedinečný dramatický obrázek, vrcholící slavnou finální scénou. (17.08.2017)

Lítalo tam pár mušek. Tak předně, když byl zajatecký tábor osvobozen, proč plukovníka Ryana pustili z izolace až v době, kdy v táboře už nebyl jediný nepřátelský voják a probíhal "soud" s italským velícím důstojníkem? Čím to proboha messerschmitty střílely, takhle vypadá střela z kanónu nebo laserovka z dob Terminátora? Německý vlak jedoucí přes osmdesát kilometrů v hodině dokáže zastavit na padesáti metrech, ze kterých je vidět chybějící kolejnice? Proč ve vlaku během přestávek v jízdě nehlídali zajatého důstojníka a italskou dívku nepřetržitě, ale nechali je spoutané bez dozoru a jen je chodili kontrolovat?____Už podle mého hodnocení je ale vidět, že mušky nevadí, když to nejsou komáři. Von Ryan's Express je opravdu nutno bez bázně zařadit mezi filmové válečné milníky, které tu vzpomíná kolega monolog. Pro Frankovy příznivce jeden z nejdůležitějších snímků. A mimochodem, k filmu existuje opravdu povedený trailer. (08.10.2009)

Naposledy jsem viděl Von Ryanův Expres někdy v roce 1996 nebo 1997 ještě na VHS. Po několika letech jsem bohužel naše video doslova zavařil neustálým sledováním Simpsonů, takže k většině svých véháeskových pokladů jsem se už nikdy nevrátil (respektive ne na tomto formátu). A zatímco například takové Božské relikvie jsem znal i dlouho poté zpaměti scénu po scéně, na Von Ryanův Expres jsem měl pouze útržkovité vzpomínky. Vybavoval jsem si snad jen scénu z tunelu a nálet Messerschmittů. A tak teď po těch letech koukám, po čtyřiceti minutách se objeví vlak a já stále koukám a koukám a žádná scéna mi není povědomá. Už už mě jímá podezření, že jsem si to ve svých vzpomínkách spojil s nějakým jiným filmem, ale ne, nakonec jsem se dočkal. Mnou zmiňované pasáže se mi shodou okolností jevily i teď jako úplně nejlepší ze všech, ale nezapomenutelných (hehe) okamžiků je tam rozhodně víc. Franka Sinatru jsem měl vždycky rád jako zpěváka i jako herce, takže k obsazení hlavní role (ani žádné vedlejší) nemám sebemenších výhrad. Už si nevzpomínám, jestli jsem tehdy viděl film s dabingem nebo s titulky (ale přikláněl bych se k první variantě), jelikož se mi nepodařilo najít údaj o roku vzniku první české verze. Tentokrát jsem měl tu čest s primáckou verzí z roku 2007 a i když s volbou dabérů nemám problém, s provedením už ano. Jedná se totiž o jeden z těch filmů, kde se mluví více než jedním jazykem. A zatímco angličtina je převedena do českého slova, němčina a italština mají místy anglické titulky. Vzhledem k tomu, že tam ty titulky v určitých scénách jsou, dá se předpokládat, že jsou dané dialogy pro děj/vykreslení postavy důležité. Česká verze je ovšem zvesela ignoruje, takže lidé neovládající angličtinu nemají občas vůbec ponětí, co se na obrazovce děje. Jakmile se však objevují v záběru pouze Němci, mluví si kliďánko po našem. S tím, koho tohle napadlo, by měli skoncovat jako se starým slepým ovčákem, který už dosloužil - vzít ho do stodoly s nabitou kulovnicí a odprásknout ho. Ale to jsem zbytečně odbočil, film rozhodně stojí za vidění. (13.05.2013)

Myslím,že šlo o benefiční film pro pana Sinatru,ale to nijak nesnižuje hodnotu tohoto snímku.V obecné rovině je to o lidské důstojnosti,odvaze.Kdosi, myslím, že to byl Ernest Hemingway definoval odvahu jako důstojnost po nátlakem.A tady se to objevuje naplno.Silná osobnost v podobě plukovníka letectva USA se dostává ke skupině, řekněme zanedbaných vojáků, takto válečných zajatců.A s razancí se snaží vyzvednout je zase mezi lidi.Pravda,podmínky ve vězení jsou komplikující, ale jak už to bývá, lze se přes to přenést, anebo být popohnán.A motivace k útěku je velice silná. A daří se to téměř všem.Jen ten, který vše odstartoval končí na kolejích za odjíždějícím vlakem s kulkami v těle.Nikdy se nesmí rezignovat..... (06.12.2014)