Králova řeč

Tom Hooper po Damned United opět v typicky anglickém stylu a zase skvěle. Ukecaný (v tom nejlepším smyslu tohoto slova) a pohlcující příběh potenciálního anglického krále Jiřího VI. Působivý herecký koncert všech zúčastněných (pokud chcete chválit Firtha, chvalte stejně i Rushe;-)) a technická brilantnost filmu ho posouvají na místo horkého kandidáta na pár sošek. Přesto tento film není jen o zmíněných hercích, ale především o síle a důsledcích života na vrcholu monarchie, což dotváří mnoho kontrastních a správně snobských scén (Jiří a oprýskaná zeď v ordinaci, manželé a jízda výtahem jedno patro..) I silné scény tu jsou, kromě očekávaného závěru především hádka v parku, který působí jako to pravé magické místo pro pobyt jednoho z následovníků krále. Více takových filmů. (06.02.2011)

Už v předchozím sportovně odlehčeném dramatu Damned United naznačil tak ryze anglicky působící režisér Tom Hooper svou zálibu v silných osudech z davu se vydělujících solitérů, kdopak také může být větším solitérem než koktající král, že? Co ale v Prokletém klubu pan režisér naznačil, to v Králově řeči dotáhl k dokonalosti - film ryze anglický, vyvěrající z hlubokého anglosaského kulturního povědomí, odehrávající se v kontextu ryze britských fenoménů, ať už je to ono tisíckrát vyzdvihované britské impérium, či třeba letitá tradice britského královského rodu, formální předpisy (protokol), BBC, ale i třeba fotbal atd. Tady ovšem přichází ta překvapivá hloubka celého snímku, stejně jako je hluboká historie Commonwealthu, tedy Společenství národů, a vlastně i celé anglické jazykové oblasti, zahrnující většinu vyspělého světa. Nelze se tedy divit poctám a Oskarům, tady se popisuje něco, co je součástí zásadnějšího dějepisu, než je ten náš, a popisuje se skutečně bravurně. Tom Hooper zvolil velmi konzervativní režijní přístup, vsadil na britskou blazeovanost, velmi statickou kameru a klasicky konverzační podstatu dramatu amatérského logopeda a jeho VIP pacienta. A právě svéráz tohoto tvůrčího postupu je kouzlem, který oslní svou manýrou tak typickou pro britský snímek, respektive pro originál z BBC. Strhující herecký koncert zadrhávajícího se Colina Firtha a blazeovaného Geoffreyho Rushe je skutečně ojedinělý, to snad musí vidět i slepý, pokud tedy alespoň trochu slyší.:-) Znamenitý film. (09.02.2011)

Oslava velkolepé úlohy Britského impéria v nejtěžších okamžicích lidstva, kdy se naprosto osamoceno postavilo nezměrnému zlu, přičemž tím jediným, co spojovalo nesourodé národy z kolonií po celém světě, byla jen a pouze autorita panovníka a koruny. King's Speech je zajímavé a přinejmenším cenné nahlédnutí do soukromí fascinující osobnosti, jakou Jiří VI. zajisté byl, byť si to dnes mnoho lidí nepřipouští. Zde se mihnuvší Chruchill byl mozkem válečného úsilí, zato Jiří VI. srdcem a morální integritou, což snímek v náznacích velmi hezky zobrazuje. Brilantně koncipovaný scénář, špičkoví herci a uhlazená režie - celkově film ze staré školy, který ne všechny uchvátí jako Fincherovy stylistické hrátky, ale pro nás, zapřísáhlé staromilce se jedná o ojedinělou lahůdku ... Bůh ochraňuj krále. (22.01.2011)

Naprosto zbytečnej film o jednom koktajícim aristovepřovi, kterej se po 2 hodinách prokoktá k závěrečný řeči. Nechápu, kde tahle píčovina nabrala tak vysoký hodnocení. To už mi připadaj zábavnější novoroční projevy Gustava Husáka, než poslouchat anglickýho krále, ze kterýho to leze jak z chlupatý deky. Jinak podobný téma nabízí i jeden z dílů Ženy pod pultem (Příběh zeleninové Jiřinky) a nutno dodat, že je to mnohem větší zábava. (11.05.2012)

Může začínat nenápadně a gradovat velmi pozvolna, ale přesto mě Králova řeč hluboce dojala a co se týče obdivu k hereckým výkonům, tak doslova převálcovala. A stejně jako je hlavní hrdina nesmělým řečníkem i budoucím slavným panovníkem, je film na jedné straně milým malým snímkem a na té druhé podívanou, kterou může milovat a oslavovat téměř každý. (07.02.2011)