Kam nikdo nesmí

Komorní, nelehký a zela jistě téměř až nekriminální film s poměrně dobrým scénářem (zejména v dialozích) zajímavou hudbou … trčící v melancholickém světle psychologického rozboru stárnoucího překladatele, který řeší vztah k vlastnímu synovi, jejich společné slečně, bývalé rodině, přátelům i policistům… Snímek vyžaduje vyšší divákovu přítomnost sledovat děj, který je vesměs složen zejména ze vzpomínek dotyčného, přičemž narativní linie je dost sporadicky odkrývána, kdy tudíž na jinou vlnu naladěné diváky může snímek de facto nudit. Vyřešení záhady, kdo stojí za přímým úmrtím slečny, není až tak hlavním kachlíkem s ornamentem, ale spíše listelou, co dodává mozaice uzavřený rámec. Což je možná také na škodu. Tři až čtyři. (18.09.2012)

Ten oficiální text distributora je trochu zavádějící. Ve filmu jde totiž o vyšetřování autonehody, kdy řidič z místa nehody uteče a spolujezdkyně zemře, ale to je celkem jedno. Potom probíhá samotný vyšetřování a to se různě prolíná se vzpomínkama hlavní postavy (Eduard Cupák). Jinak mě na filmu překvapilo, že v hlavní roli byla nějaká hérečka, kterou jsem nikdy v jinym filmu neviděl. Později jsem zjistil, že je z Polska. No nevim, proč v českym filmu hrála polská hérečka... (02.01.2007)

V soutěži o nejnevýraznější snímek navzdory velkým jménům herců i režiséra si film vede velmi úspěšně. 1) Všichni se tváří, jakoby banality vycházející z jejich úst byly zásadní životní moudrosti. Vypadá to, že si to myslí i scenárista a režisér. 2) Za malou pozornost stojí snad jen pěkný 27letý Juraj Ďurdiak (spisovatelův syn Michal), 26letý Ivan Luťanský (mladší vyšetřovatel) a švihácký zatím ještě štíhlý 32letý Jan Kanyza. (19.08.2019)

Zvláštní kriminálka, ve které celkem o nic zvláštního nejde, detektiv Haničinec ani celkem nemá po čem pátrat a jen tak bezděčně zasahuje do děje. Hlavní postavou je Eduard Cupák, který většinu filmu vzpomíná na svou "milenku", která zemřela za podivných okolností při autonehodě. Pomalý, nezáživný snímek bez výraznějšího emočního zážitku. (01.11.2013)

Scénárista Václav Šašek není žádné ucho, a tak i když bych souhlasil s bezbarvostí a unylostí z "oficiálního textu distributora," psychologická linie i díky kvalitním hercům docela hodně funguje. Řeší se nadčasová osobní i rodinná dilemata, jen detektivní zápletka je ošizená, vrah se víceméně najednou zjeví (pátrání po něm divák totiž moc nesleduje) a je vymalováno. 50%. (01.10.2020)