Ene bene

Po průměrných Tajnostech a podprůměrném Výletu jsem dal Alici Nellis poslední šanci, takže jsem si pustil tuto "bravurní" (dle mnohých) prvotinou Ene bene. A po tomhle filmu jsem si definitivně potvrdil, že její filmy nejsou pro mě. U tohoto filmu pomíjím fakt, že Nellis v životě neseděla ve volební komisi (kdyby ano, tak by věděla, že tam sedí docela normální lidi, kteří by určitě zadrželi dceru Janžurové, kdyby chtěla trhat nesprávné kartičky). A ne, tohle neberu jako spoiler, protože to musí být každému jasné, co se stane. A tohle je velký problém tohoto filmu "ze života"… Postavy (či ty geniální dialogy?) šustí nehorázně papírem. No a (zřejmě díky scénáři) mi poprvé byla hodně nepříjemná Iva Janžurová. A to já tuto paní herečku opravdu mám rád, takže doufám, že tohle se mi stalo naposled. Zkrátka a dobře - film je to nudný, zasmál jsem se asi dvakrát. Zato nudit jsem se stihl skoro pořád. Jak říkám, potvrdil jsem si, že Nellis je nejpřeceňovanější českou režisérkou současnosti. 40 %. (28.05.2011)

„Tak nás napadlo, že abys tam zejtra prostě nemusel chodit, tak se tady staví…s urnou. Víš? S volební urnou. Stejně se ti tam nechtělo, je tam spousta lidí, tak…aby ses tam nemusel táhnout.“ - „Copak…já tam musím?! No jo…musíme tam všichni. Do urny.“ V mé volební komisi, jejíž jsem byl předsedou, to probíhalo trošku jinak, asi jsem měl ostatním členům též malinko dochutit pití… Ene Bene je komedie, ze které se postupně stává její příbuzná „tragi“, až z ní vykrystalizuje čistokrevné drama. Film má 2 linie, kvalitou docela nevyrovnané. Volební linka má pár dobrých hlodů, ale bohužel trpí (alespoň v mých očích) tím, že Jana je krajně nesympatická, postupně mě iritovala stále víc, až jsem ji vyloženě nemohl vystát. Za to rodičovská linie, ať už je jakkoliv hořká, má hned několik situací k zasmání, a to v podání skvěle glosujícího Suchařípy a nahrávající Janžurové, oba film táhnou nahoru. Celkově tedy dám ještě slabší 4*. „Nechceš mrkvev? Je pěkně oškrábaná.“ - „Ne, já mám okurku.“ - „Neměla bych jít za ní?“ - „S nějakou další zeleninou?“ (13.06.2021)

Co volební místnost, to jiné osazenstvo komise. I já přemluvena matkou jsem si to tam jednou odtrpěla a zkracovala si nudu knihou od tehdejšího kluka, byť ne ženatého. Ze života to tedy bylo, a co na tom, že jsem měla smůlu na akurátní soudružky a seděly jsme celou tu dobu na suchu. Věřím a doufám, že jinde si to užili ve stylu Alice Nellis. A pokud ne, trocha nadsázky diváka nikdy nezabila. Dialogy mi byly důvěrně známé a zvlášť v podání mého oblíbence Leoše Suchařípy čišely vtipem. Navíc jsem ocenila i odkaz na překlady Čechovových děl, jimž se pan Suchařípa sám v reálu věnoval. (05.12.2012)

Snaha napodobit "poetiku trapnosti" typickou pro část filmů české nové vlny (Forman, Passer, Papoušek) z tohoto snímku čouhá až příliš. Tam se sice taky jakoby nic velkého nedělo, ale nebyla to nuda - narozdíl od Ene bene, kde pokulhává hlavně celá první polovina filmu. Druhá to naštěstí aspoň částečně napravuje, takže výsledkem je lepší průměr. (13.10.2013)

Ene bene aneb Život jsou jedny velké volby! Celovečerní prvotina Alice Nellis vyniká svou obyčejností a upřímností. Všichni herci hráli skvěle a přesvědčivě - hlavně Iva Janžurová, Leoš Suchořípa a Eva Holubová. Volby zde slouží jen jako pozadí pro zobrazení lidských charakterů, lidských radostí a strastí. Na první pohled skromný, ale velmi dobře natočený a lidský snímek, jehož velká část se mj. natáčela ve městě, kde bydlím "od kolébky". (04.07.2013)