Dívka, která si hrála s ohněm

A pořád ještě dobrý. Sice jde o ultradlouhou milostnou předehru před třetím, gordický uzel roztínajícím dílem, ale stále lepší než sledovat Hotel duševních paraplegiků. Vytřeštěná frndomilka i novinář s obličejem zvrásněným pozůstatky dramatické puberty se opět činí, do toho jim přihrávají již ne tak zcela uvěřitelné postavy ožehlého ruského bohatýra a jeho ústřiku, dvoumetrového hovada s bojovým a hereckým nadáním, přirovnatelným snad jen k umění Pomejeho. Dozvídáme se, že švédská politická scéna i zákulisí tajných služeb jsou napadeny korupcí, překrucováním faktů a prorůstáním organizovaného zločinu. Děs a bída, co se v těchto zdegenerovaných demokraciích děje! Ještě že žijeme v čistém a průhledném prostředí českém, kde každý z nás ví, co, kam, komu a za kolik teče, kurva. (10.05.2012)

Keďže som knihu nečítal, netušil som, či pokračovanie úspešného filmu bude dejovo previazané. Nakoniec je a práve to oceňujem, pretože inak je toto pokračovanie citeľne slabšie a miestami pôsobí ako vývar prvého, po všetkých stránkach geniálneho filmu. Dejová linka podpaľačka-znetvorený otec funguje najlepšie a okrem toho je dobré, že sa vrátime k niektorým postavám z prvého dielu. Práve to vyťahuje film z priemeru, no i tak ťažko potlačiť mierne sklamanie najmä z toho, že sa vytratila tajomná atmosféra a film sa skôr predstavuje vo svetle bežného mierne nadpriemerného kriminálneho thrilleru. Uvidím čo ponúkne posledná časť trilógie, pretože tu som dlhšie váhal medzi troma a štyroma hviezdičkami. Nakoniec slabšie štyri vzhľadom na nezabudnuteľný prvý diel. 70%. (25.12.2011)

Hlavně v závěru má tenhle snímek už podobnou mrazivou atmosféru jako předchozí díl. Potíží ale je velká nepřehlednost, kdy pro někoho neznalého předlohy, musí být orientace v ději a postavách natolik nejednoduchá, že to musí kazit zážitek. Ostatní složky filmu jsou na stejně vysoké úrovni jako v předešlém filmu, ale díky nepřehledné adaptaci již nemá Dívka která si hrála s ohněm takovou svižnost jako předchůdce. (27.08.2013)

Nevím, jestli jsem se během několika let od zhlédnutí prvního dílu změnil já, nebo se tak zásadním způsobem proměnila kvalita tvůrčího týmu, ale zatímco Muže, kteří nenávidí ženy jsem svého času přijal s uspokojením a nelitoval lístku do kina, druhý díl u mě neobstál v žádném ohledu, dokonce ani jako výplň pozdního večera krátce před spaním. K druhému dílu jsem přitom poučen střízlivými komentáři přistupoval s nižším očekáváním. Jde o typický příklad filmu, který neumí pracovat se svým potenciálem a neumí své postavy prodat divákovi. Chybí práce s napětím, chybí atmosféra. Tak, jak Alfredson přistoupil k režii, by se snad mohl vypořádat s natáčením nějakého dílu neambiciozního televizního seriálu určeného k zaplácnutí vysílacího času. Navíc je myslím zřejmé, že ani samotná literární předloha nebude mít sílu a hodnotu prvního dílu. Za mě bohužel nedosáhne ani k průměru. Už chápu, proč v zámoří nakonec okopírovali pouze Muže, kteří nenávidí ženy; v pokračování totiž neviděli komerční potenciál. Celkový dojem: 45 %. (24.09.2017)

Zklamání. Ponuře-depresivní atmosféru vystřídala hromada akčních scén a příjemně-zvláštní vztah mezi hlavními hrdiny zas jedna blonďatá hromada svalů. Zkrátka a dobře zmizelo právě to, co tuto a další švédské kriminálky staví na velmi jedinečnou pozici, jejímuž kouzlu jsem naprosto propadla. Když první film pozvolna přecházel od dramatu k thrilleru, bylo to ještě fajn. Když druhý film trilogie z thrilleru přechází přes akční film až k jakési lehké verzi hororu, je to fajn o poznání méně. Nemám potřebu vědět od prvních minut, kdo je hlavní záporák, zato chci vidět Mikaela a Lisbeth ve více společných scénách. Právě na prazvláštním vztahu mezi nimi a temně-nejasné atmosféře jednoho ostrova a jedné "zlé" rodiny byl postaven první díl. A upřímně doufám, že Flickan som lekte med elden bylo jen vybočením a že poslední film trilogie bude tomu prvnímu podobný. (24.07.2010)