Dívka, která si hrála s ohněm

Bohužel ne tak atmosférické a napínavé jako první díl. Je sice dobře, že zajímavá Lisbeth dostala ještě více prostoru, ale ten komplikovaný příběh rozhodně nenahradí atmosféru pečlivě budované detektivky. Tento příběh možná dobře funguje v knize, kterou jsem nečetl, ale do filmu se ho moc dobře převést nepodařilo. Navíc postav je zde místy až moc a některé se mi dokonce i pletly. Postavy Mikaela a Lisbeth jsou ale pořád dost zajímavé na to, aby vás tenhle film zaujal. Herci jsou výborní a některé scény opět stojí za to. První díl je ale o třídu výš. (09.11.2010)

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina! Věřím tomu, že knížku budu hltat a že v ní spousta věcí funguje na rozdíl od adaptace, protože tady jich hodně působí dojmem totální odluky od kontextu. Na po všech stránkách necitelnou árijskou stvůru jsem koukala jak mladý skot na nová vrata, na závěrečné zmrtvýchvstání už jako stará kráva na zřícená vrata a být scénáristkou, tak se podobné berličky stydím použít i ve dvacet let staré bondovce. Nehledě na to, že oproti zkušenosti z prvního dílu, kdy jsem v kině dostala škytavku, ale všichni byli tak pohlcení tím, co se dělo na plátně, že je ani moje neustálé a stěží tlumené "hyk" uprostřed mrazivých scén nevyprovokovalo k úšklebkům nebo k hození mi těžkého předmětu na hlavu, se tady při scéně, kdy mladá Lisbeth neuvěřitelně připomíná starého Brůnu, chechtal celý sál. Ale jak říkám, v knížce to s pomocí neosekaných pasáží drhnout nemusí. A i tady je vcelku dost důvodů ke chválení, Noomi a Michael by svým umem vystavěli bytelný pilíř i horším katastrofám, odsýpá to pěkně i a když si atmosféra zřejmě kvůli svým přesčasům z Mužů, kteří nenávidí ženy vybírala náhradní volno, Dívka se zase až tak moc nepopálila a stále vede nad mnohými zaoceánskými pokusy o thriller. Ovšem své americké konkurenty to přebíjí způsobem, který mi připomíná vítězství mého kocoura v jedné z jeho mnoha pranic. To jednou tak přihlížel rvačce druhých dvou kocourů, a když byli oba soupeři už dost unavení, vletěl na ně, dorazil je pár ranami a pak opustil bojiště krokem hlásajícím, jaký on je frajer. (31.01.2011)

Pri sledovaní filmu som často mala dojem, že nebyť toho, že som čítala knihu len toť nedávno, bola by som úplne stratená a netušila o čom to celé je. Možno je to deformácia tým, že sa mi pri sledovaní zlievala predloha z adaptáciou - vnímala som všetky rozdiely, zmeny a skratky, ktoré ma miatli, na pozadí vedľajšej postavy alebo krátkeho flashbacku som videla všetky detaily a okrem toho som intenzívne cítila, kde filmári knihu banalizujú, pôsobia nedôveryhodne a vytvárajú diery. Pochopiteľne na to mali oveľa menej priestoru ako autor, ale ten svojou dôkladnosťou spracovania dosiahol, že jeho dielo pôsobí tak realisticky, ako len fiktívny špionážny krimi-triler môže pôsobiť. Filmu sa to nepodarilo. Po tomto sa obávam, že tretí film bude najslabší. (23.07.2012)

Těžké, přetěžké převést tak tlustou bichli s tak komplikovaným dějem na filmové plátno. U jedničky se to povedlo, u dvojky si jsem jist, že kdybych nepřečetl knihu pouhých pár dní před filmem, tak by se mi všechny obličeje a všechna ta švédská jména slévala dohromady a v ději bych se moc neorientoval... Za velmi rozumné považuji vynechání Karibiku, který mi v knížce samotné připadal pouze jako nástroj k natažení knížky až na 600 stran. Trochu mne zklamal Blonďatý obr, na nějž jsem se těšil; já si ho představoval jako Rainiera Wolfcastla ze Simpsnů a tento herec mé představě příliš neodpovídal... Divák vůbec nevidí do hlav postav, nechápe jejich pohnutky ani myšlenkové pochody. Bez předchozího přečtení knihy je děj jednoduše neobsáhnutelný. Trapný konec á la špatný americký film zde nevyzněl až tak zle jako v knize... Bez knihy by to bylo níž, takto zůstanu na 70% (21.08.2011)

A pořád ještě dobrý. Sice jde o ultradlouhou milostnou předehru před třetím, gordický uzel roztínajícím dílem, ale stále lepší než sledovat Hotel duševních paraplegiků. Vytřeštěná frndomilka i novinář s obličejem zvrásněným pozůstatky dramatické puberty se opět činí, do toho jim přihrávají již ne tak zcela uvěřitelné postavy ožehlého ruského bohatýra a jeho ústřiku, dvoumetrového hovada s bojovým a hereckým nadáním, přirovnatelným snad jen k umění Pomejeho. Dozvídáme se, že švédská politická scéna i zákulisí tajných služeb jsou napadeny korupcí, překrucováním faktů a prorůstáním organizovaného zločinu. Děs a bída, co se v těchto zdegenerovaných demokraciích děje! Ještě že žijeme v čistém a průhledném prostředí českém, kde každý z nás ví, co, kam, komu a za kolik teče, kurva. (10.05.2012)