Dívka, která kopla do vosího hnízda

Stejně jako dvojka se závěr filmové trilogie kvalitě románové předlohy nepřiblížil ani na dohled a opět doplatil především na nepříliš zvládnuté krácení a razantní zjednodušení téměř na hranici nepochopitelnosti (zajímalo by mě, jestli někdo z těch, kdo nečetli knihu, pochopil třeba proč se Lisbeth k soudu vystrojila tak jak se vystrojila nebo proč dostala od doktora tu knihu). Také jsem nepochopil důvod zcela nesmyslně připsaného konfliktu uvnitř redakce Milénia, který zcela odporuje tomu, co se dělo v knize. Režisér nestíhá, atmosféru knihy se nedaří přivést k životu, všechno je to takové odbyté, herecké výkony většinou nijak neoslní, z energické sympatické Eriky se navíc ve filmu stala zbytečná protivná bába. Nicméně přes všechny výtky je trojka lepší než nezvládnutá dvojka, přes brutální krácení jako film jakž takž funguje a divák neznalý knižní předlohy by teoreticky mohl být spokojen. Pro mě osobně jsou druhý a třetí díl trilogie, filmové i literární, zklamáním především proto, že ačkoli jsou oba o Lisbeth, ona sama moc prostoru nedostává, takže je to takové o ní bez ní. Což je škoda, protože je jednou z nejzajímavějších postav, které se v posledních letech objevily. Pokud se tedy k Milléniu někdy vrátím, pak jen a pouze k první části a to platí o knize i filmu. (09.02.2012)

Závěrečný díl je trošku průser. První díl byl skvělou detektivkou, druhý díl nabídl řadu solidních scén a pátralo se v minulosti hlavní postavy. Třetí díl nabízí jen soudní proces a závěrečný střet. A to má prosím pěkně přes 140 minut. Hrubě nevydařené a vysoké hodnocení, které tady razí do očí vůbec nechápu. Úroveň dílů šla hodně z kopce a v podstatě se z toho nakonec stal televizní film. 40% (27.09.2012)

Mírný kvalitativní posun vzhledem k slaboučkému druhému dílu je dán zejména filmařsky vděčnější předlouhou (více akce, více konfrontace). Alfredsonova režie zůstává stejně rutinní. Závěrečný díl navazuje přesně tam, kde prostřední část trilogie skončila a jak neokázale (vzhledem k Lisbethině povaze se nabízí „autisticky“) začíná, tak i končí. Žádné grandiózní finále s vybuchujícími domy a záchranou v posledním okamžiku. Hezky nehollywoodsky. S prostředím je finále bohužel tím jediným, čím se Dívka, která kopla do vosího hnízda liší od kteréhokoli tuctového krimithrilleru. Zoufale jí chybí atmosféra knih, resp. prvního filmu. Vedlejších postav ubylo, jako ta hlavní se profiluje Lisbeth, což odpovídá knize i hereckým možnostem výborné Noomi Rapace. Z odstraněných linií nejvíc zamrzelo zredukování těch milostných na jednu jedinou, mezi Mikaelem a Erikou, která navíc neodchází z Milénia, čím je příběh zbaven další zajímavé – novinářské roviny. Film je to ukoukatelný, ale viditelně natočený narychlo a předhozený publiku ještě za horka, dokud se o Miléniu hodně mluví a píše. Nečíst tři nadprůměrně knihy, dvě průměrné filmové adaptace mne k jejich přečtení rozhodně nepřivábí. 70% (09.12.2010)

Lehce nadprůměrné zpracování, lehce nadprůměrné (oddechové) knižní předlohy. Nic víc, nic míň. Jedno ale musím Alfredsonovi přičíst k dobru. Zatímco S. Larsson s postupujícím dějem (trilogie) dělal z téměř rachytické dívky chodící vraždící monstrum, Daniel z toho vyšel (v rámci možností a a již zmiňovaným okolnostem) jako vítěz. Při představě, že by se látky chopil „renomovaný“ hollywoodský tým, ne nutně tandem J. Bruckheimer-M. Bay, (R. Emmerichovi se prý také sbíhají sliny) mohli bychom se dočkat opravdu „velkých věcí“. Taková scéna v opuštěné továrně (cihelně) k tomu přímo vybízí. Co všechno by tam šlo napasovat, tj. kolika krásných WTF momentů se mohl divák dočkat. Jedno oko by nezůstalo suché. Co naopak zamrzí, je vyškrtnutí vztahu M. Blomqvista s detektivkou M. Fiquerolaovou (vzhledem k faktu, že se jedná o jeden z hlavních rysů hlavního hrdiny). Krátit se muselo, hodně a taky se krátilo, hodně, ale v tomto případě (ne poprvé a ne naposled) poněkud neštastně resp. necitelně. Přesto, jak už jsem výše zmínil, z toho Alfredson (alespoň v mých očích) vyšel se ctí. Byť toho neodbytného pocitu, tj. nebýt obeznámem s knižní předlohou- ztrácel bych se, se tak úplně nezbavím. S osobním dovětkem na závěr. Remaku bych se, Davide, i přes poměrně zdařilý první počin, rád nedožil. Na odpočinek se však, alespoň v blízké budoucnosti, nechystám. To aby bylo dostatečně jasno. Když pominu holou skutečnost naprosté zbytečnosti, jsem přesvědčený, že to není (i vzhledem ke knižní předloze) kam posouvat. První díl (knižní trilogie) byl zároveň i jejím vrcholem. 65% P.S. co se však, bez jakýchkoliv pochyb povedlo, je obsazení M. Spreitze alias „chodícího nadopovaného bezkrka“ R. Niedermanna. Tady se naše představy, Danieli, vzácně shodují. Zajímavý komentář (úhel pohledu) pro mě: Sawy (24.05.2013)

Vyvrcholení celé téhle látky sice je tu a tam šité (stejně jako druhý díl) horkou jehlou, pořád je to však nadmíru kvalitní filmařina. Trojka na dvojku bezprostředně navazuje. Lisbeth Salander je v nemocnici, pobitá a čekajíc, že bude muset před soud. Vrací se i postava novináře Blomkvista, který usiluje o Lisbethinu nevinu, takže po většinu děje pro houževnatou hlavní hrdinku hlavně sbírá fakta a důkazy. Čelí výhružkám, rozpadá se mu novinářský tým. Trojku ocení hlavně ti, kterým se líbil mnohými kritizovaný prostřední díl. Nabídne komplexnější závěr a ostatně i víc akce a konfrontačních scén. Scénář je výborný, ale nového toho do příběhu moc nevnese. A teď pozor na spoilery!! Nervy drásajícím vyvrcholením trilogie má pak být soudní přelíčení, a díky bohu jím docela je (rozsáhlý komplot nicméně nenabídne nic moc zásadního navíc – a těžký punkový outfit Lisbeth u soudu je sice stylový, ale k chytrosti má daleko. A naši mlčící hackerku spíš degraduje). Samozřejmě nás také zajímá, s čím a kdy přijde na scénu blonďatý ďábel Ronald – přijde, ale jeho konání a skonání je vykonstruované, bez napětí a lehce úsměvné. Rovněž je diskutabilní i samotné spiknutí členů tajných služeb, kteří jsou dnes belhajícími důchodci, takže i podle toho jejich konání vypadá. Vlastně těch výhrad (i když čtyři hvězdy bezpečně dám) je docela dost, protože lehčí problém jsem měl i se samotnou šťavnatou Lisbeth. Její chování je kapku spratkovité, nebýt Blomkvista a jeho týmu, ty stařečci by jí hravě dostali na lopatky. Příliš nepomáhá ani režisér, který moc přidané hodnoty nepředkládá, dlouho čekáme na scénu, která by nás dostala do kolen (snad jen srbští gangsteři to v kavárně slušně rozjeli). Přesto mi v téhle společnosti bylo hodně dobře!! Takže 75% (16.11.2013)