Dívka, která kopla do vosího hnízda

Mimořádně odpudivá lesba a nesympatický pisálek bez špetky charismatu je ústřední dvojice, na kterou by jste určitě nevsadili, že by vás mohla přes šest hodin tak sqěle bavit! Larsson - Alfredson - Nyqvist je geniálně sestavená švédská útočná formace, která ve všech třech třetinách Millenia s lehkostí defloruje americkou obranu, elegantně a bez patosu skóruje a je schopna zesměšnit i takové zadáky jako Bruckheimer - Bay. Co říct závěrem? No snad jen pro někoho možná otřepané, klišovité a přízemní: "Fy fan ursäkta, var kan jag hitta ett postkontor, idag är det fint väder, skulle jag kunna få en öl?? " Shrnul jsem to hezky? (28.03.2010)

Milénium 3: Spiknutí starců. Pokud bývá první díl přirovnáván k lahvi vychlazené severské vodky, je trojka zteplalým pivem ze zapadlé knajpy, z kterého dávno vyprchaly poslední zbytky pěny a u kterého mám neodbytný pocit, že ho už někdo jednou pil... Schématická černobílost, patrná už dříve, tady dostoupila k vrcholu nechtěné směšnosti, dialogy se vesměs nedají poslouchat a atmosféra se definitivně odebrala na odpočinek, takže jsem poprvé neměla šanci se o hrdiny vůbec bát, ačkoli si svou pitomostí skoro všichni koledovali o Darwinovu cenu. Když Michael pověřil obhajobou všemi pronásledované Lisbeth vlastní těhotnou sestru, chytala jsem se za hlavu. Když otřískaní investigativní novináři, zvyklí působit pád celých obchodních impérií, omdlévali hrůzou ve chvíli, kdy v mailu objevili první výhrůžku, tloukla jsem hlavou do zdi. Když titíž žasli, že existuje odnož tajné služby, odebrala jsem se se zařváním "hej, mám pro vás další šoky - Ježíšek neexistuje a vaši rodiče spolu spěj" do bezvědomí, ale probrala jsem se ve chvíli, kdy se zmiňovaná těhotná advokátka nalévala vínem. Měla jsem totiž neodbytnou chuť udělat ihned totéž, ačkoli jsme ve stejném stavu, tedy jiném. Ale co jsem mohla čekat, když jsem očividně jediný člověk na světě, kterého Larssonovy knihy neuvedly do extáze a vidí v nich pouze schématické konspirativní spisky o novináři, kterému se ženy všeho věku cpou do postele, sepsané novinářem, kterému se jich asi do postele moc necpalo, a dávající ženám všeho věku jasný pokyn, aby Švédsko raději ani nehledaly na mapě. Už takhle tam těhotné asi ze vší té hrůzy nejmíň rok přenášejí - vzhledem k tomu, že potřetí zmiňovaná právnička je na rozsypání po celou dobu Lisbethina zotavování i soudního procesu. (05.10.2011)

Lehce nadprůměrné zpracování, lehce nadprůměrné (oddechové) knižní předlohy. Nic víc, nic míň. Jedno ale musím Alfredsonovi přičíst k dobru. Zatímco S. Larsson s postupujícím dějem (trilogie) dělal z téměř rachytické dívky chodící vraždící monstrum, Daniel z toho vyšel (v rámci možností a a již zmiňovaným okolnostem) jako vítěz. Při představě, že by se látky chopil „renomovaný“ hollywoodský tým, ne nutně tandem J. Bruckheimer-M. Bay, (R. Emmerichovi se prý také sbíhají sliny) mohli bychom se dočkat opravdu „velkých věcí“. Taková scéna v opuštěné továrně (cihelně) k tomu přímo vybízí. Co všechno by tam šlo napasovat, tj. kolika krásných WTF momentů se mohl divák dočkat. Jedno oko by nezůstalo suché. Co naopak zamrzí, je vyškrtnutí vztahu M. Blomqvista s detektivkou M. Fiquerolaovou (vzhledem k faktu, že se jedná o jeden z hlavních rysů hlavního hrdiny). Krátit se muselo, hodně a taky se krátilo, hodně, ale v tomto případě (ne poprvé a ne naposled) poněkud neštastně resp. necitelně. Přesto, jak už jsem výše zmínil, z toho Alfredson (alespoň v mých očích) vyšel se ctí. Byť toho neodbytného pocitu, tj. nebýt obeznámem s knižní předlohou- ztrácel bych se, se tak úplně nezbavím. S osobním dovětkem na závěr. Remaku bych se, Davide, i přes poměrně zdařilý první počin, rád nedožil. Na odpočinek se však, alespoň v blízké budoucnosti, nechystám. To aby bylo dostatečně jasno. Když pominu holou skutečnost naprosté zbytečnosti, jsem přesvědčený, že to není (i vzhledem ke knižní předloze) kam posouvat. První díl (knižní trilogie) byl zároveň i jejím vrcholem. 65% P.S. co se však, bez jakýchkoliv pochyb povedlo, je obsazení M. Spreitze alias „chodícího nadopovaného bezkrka“ R. Niedermanna. Tady se naše představy, Danieli, vzácně shodují. Zajímavý komentář (úhel pohledu) pro mě: Sawy (24.05.2013)

3. dílu strašně ubližuje, že ani do 2 a půl hodiny se nedá vtěsnat vše podstatné, co je v knize. Díky tomu se objevuje pár detailů, které nedávají smysl, protože chybí kontext (viz kniha o DNA, kterou dostane Lisbeth od doktora), a co hůř některé události jsou zkráceny nebo pozměněny, tak že jim je přiřknut jiný smysl (viz např. výhružné e-maily Erice). Závěrečný proces sice má správný náboj, ale nemůže zachránit co před tím chybělo - SPOILER! vykreslení jak probíhalo získávání jednotlivých důkazů pro obhajobu, detailnější popis Edklinthova týmu, vztah Figuerolové s Mikaelem a především vše o strategii "těch dobrých" - hrát si na to, že ukradené spisy byly jejich poslední, používání jiných mobilů. Zkrátka to nemá atmosféru. Lépe řečeno má, ale mohla být o řádově jinde. To co film obsahuje, působí jen jako náznaky a upřímně řečeno si myslím, že divák neznalý knížky bude dost zklamán. Uvidí mysteriózní thriller, ve kterém si leccos domyslí, ale podle mě nebude spokojen. Alespoň mně připadalo, že obhajoba nemá před soudem nic moc v ruce, vše bylo nejasné, nepřesvědčivé. Ale má kritika vyplývá čistě z porovnání s knihou, filmu jako takovému nemám moc co vytknout, jen jsem čekal víc. 70% (13.03.2011)

Třetí a poslední díl o roztodivné dívce se zvláštním tetováním na zádech. Zatímco první díl byl film samostatný, druhý a třetí na sebe přímo navazují. Rozkrytí širokého komplotu a spikleneckých organizací je v plném proudu a stačí to jen dokončit. Rozloučení s touto trilogií je opět velmi zdařilé a napínavé. Není tak dobré jako první díl, ale lepší než ten druhý. Je tam od všeho trochu a jediné, co mne mrzí je, že se tu nedočkáme tolika kousků Lisbeth, jelikož z předchozích událostí je patrné, že se bude dlouho zotavovat. I tak jsem opět hltal každý záběr a byl velice spokojený. Vadil mi jen trapný soudní proces a divně useknutý konec. Krásných 80% (14.03.2012)