Režie:
Daniel AlfredsonScénář:
Ulf RybergKamera:
Peter MokrosinskiHudba:
Jacob GrothHrají:
Michael Nyqvist, Noomi Rapace, Lena Endre, Annika Hallin, Jacob Ericksson, Sofia Ledarp, Anders Ahlbom Rosendahl, Micke Spreitz, Georgi Stajkov (více)Obsahy(2)
Lisbeth Salanderová plánuje pomstu. Chce se pomstít lidem, kteří se ji pokusili zabít, a také vládním institucím, které jí téměř zničily život. Zásadní komplikací je ale kulka, která jí uvízla v hlavě. Lizbeth leží pod přísným dozorem na jednotce intenzivní péče s nepatrnou šancí na uzdravení. Pokud se jí to povede, bude souzena za tři vraždy a jeden pokus o vraždu. Už tak bezvýchodnou situaci ještě vyhrocuje jiný pacient, který leží ve stejné nemocnici - její vlastní otec Alexander Zalaščenko, který se chce své dcery jednou provždy zbavit. Lisbeth totiž znamená nebezpečí pro něj i pro “Sekci” – nelegální skupinu uvnitř tajné policie, která mimo jiné odpovídá za to, že tenhle bývalý agent sovětské výzvědné služby zůstane i nadále v utajení... Novinář Michael Blomkvist se rozhodne, že nenechá Lisbeth v rukou státní spravedlnosti a požádá svoji sestru advokátku, aby Lisbeth u soudu zastupovala. Pokud přežije, bude muset s její pomocí prokázat svou nevinu a přimět soud a veřejnost, aby uvěřili jejímu neuvěřitelnému příběhu, v němž figuruje řada významných lidí, kteří se dopouštěli nebo alespoň tolerovali bezprecedentní násilí vůči bezbranným spoluobčanům ve snaze udržet se u moci. V souvislosti se soudem proti Lisbeth chystá nakladatelství Millennium zvláštní číslo, které má odhalit totožnost těchto lidí a jejich napojení na “Sekci”. Ta má ale dost prostředků a metod na to, aby tenhle „požár“ uhasila, ještě než se doopravdy rozhoří. Stačí umlčet Lisbeth a pisálka Blomkvista. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (540)
Jej, tak tohle nebylo příjemný. Jednička byla skvělá, dvojka obstojná, trojka rozporuplná a nezáživná. Už dvojka byla zmatená, ale dělo se to aspoň zábavně, kdežto tady člověk opět moc neví, co se děje, ale ještě se k tomu nudí. První dvě třetiny totiž stráví s Lisbeth v nemocničním pokoji, kde se neděje až na pár výjimek nic, střídá se to s prostřihy na rozhovory s nějakejma staříkama, co se tam do teď neobjevili, ale maj mezi sebou ultra-tajný techtle mechtle a odkazujou se na nějaký tajný společnosti a minulost, o který divák nic neví, a do toho ještě vrtá Blomkvist a ani jeho počínání není zrovna úplně přehledný a logický. Pak najednou nastoupila závěrečná část ze soudní síně, která měla grády, byla zajímavá a napínavá a člověk věděl, co se děje. Ten začátek to ale vynahradit nedokáže. Pro mě hodně velký zklamání, i když herci byli opět výborný. ()
Třetí film o Miléniu funguje o něco lépe než ten předchozí, režisérovi Alfredsonovi se přes dlouhý ale nutný vysvětlující úvod podařilo vygradovat děj až k napínavému zdařilému finále. „Vosí hnízdo“ lze opět považovat za velmi zdařilou adaptaci, první díl však zůstává nepřekonán, ostatně jako u předlohy mi více sedla klasická krimi zápletka, než politický thriller. Celkově trilogie tvoří nadprůměrnou podívanou v níž je radost sledovat Noomi Rapace, naopak jsem si nikdy představitele Blomkvista - Michael Nyqvist, který mi přišel dost nevýrazný. ()
Mírný kvalitativní posun vzhledem k slaboučkému druhému dílu je dán zejména filmařsky vděčnější předlouhou (více akce, více konfrontace). Alfredsonova režie zůstává stejně rutinní. Závěrečný díl navazuje přesně tam, kde prostřední část trilogie skončila a jak neokázale (vzhledem k Lisbethině povaze se nabízí „autisticky“) začíná, tak i končí. Žádné grandiózní finále s vybuchujícími domy a záchranou v posledním okamžiku. Hezky nehollywoodsky. S prostředím je finále bohužel tím jediným, čím se Dívka, která kopla do vosího hnízda liší od kteréhokoli tuctového krimithrilleru. Zoufale jí chybí atmosféra knih, resp. prvního filmu. Vedlejších postav ubylo, jako ta hlavní se profiluje Lisbeth, což odpovídá knize i hereckým možnostem výborné Noomi Rapace. Z odstraněných linií nejvíc zamrzelo zredukování těch milostných na jednu jedinou, mezi Mikaelem a Erikou, která navíc neodchází z Milénia, čím je příběh zbaven další zajímavé – novinářské roviny. Film je to ukoukatelný, ale viditelně natočený narychlo a předhozený publiku ještě za horka, dokud se o Miléniu hodně mluví a píše. Nečíst tři nadprůměrně knihy, dvě průměrné filmové adaptace mne k jejich přečtení rozhodně nepřivábí. 70% ()
Lehce nadprůměrné zpracování, lehce nadprůměrné (oddechové) knižní předlohy. Nic víc, nic míň. Jedno ale musím Alfredsonovi přičíst k dobru. Zatímco S. Larsson s postupujícím dějem (trilogie) dělal z téměř rachytické dívky chodící vraždící monstrum, Daniel z toho vyšel (v rámci možností a a již zmiňovaným okolnostem) jako vítěz. Při představě, že by se látky chopil „renomovaný“ hollywoodský tým, ne nutně tandem J. Bruckheimer-M. Bay, (R. Emmerichovi se prý také sbíhají sliny) mohli bychom se dočkat opravdu „velkých věcí“. Taková scéna v opuštěné továrně (cihelně) k tomu přímo vybízí. Co všechno by tam šlo napasovat, tj. kolika krásných WTF momentů se mohl divák dočkat. Jedno oko by nezůstalo suché. Co naopak zamrzí, je vyškrtnutí vztahu M. Blomqvista s detektivkou M. Fiquerolaovou (vzhledem k faktu, že se jedná o jeden z hlavních rysů hlavního hrdiny). Krátit se muselo, hodně a taky se krátilo, hodně, ale v tomto případě (ne poprvé a ne naposled) poněkud neštastně resp. necitelně. Přesto, jak už jsem výše zmínil, z toho Alfredson (alespoň v mých očích) vyšel se ctí. Byť toho neodbytného pocitu, tj. nebýt obeznámem s knižní předlohou- ztrácel bych se, se tak úplně nezbavím. S osobním dovětkem na závěr. Remaku bych se, Davide, i přes poměrně zdařilý první počin, rád nedožil. Na odpočinek se však, alespoň v blízké budoucnosti, nechystám. To aby bylo dostatečně jasno. Když pominu holou skutečnost naprosté zbytečnosti, jsem přesvědčený, že to není (i vzhledem ke knižní předloze) kam posouvat. První díl (knižní trilogie) byl zároveň i jejím vrcholem. 65% P.S. co se však, bez jakýchkoliv pochyb povedlo, je obsazení M. Spreitze alias „chodícího nadopovaného bezkrka“ R. Niedermanna. Tady se naše představy, Danieli, vzácně shodují. Zajímavý komentář (úhel pohledu) pro mě: Sawy ()
Mimořádně odpudivá lesba a nesympatický pisálek bez špetky charismatu je ústřední dvojice, na kterou by jste určitě nevsadili, že by vás mohla přes šest hodin tak sqěle bavit! Larsson - Alfredson - Nyqvist je geniálně sestavená švédská útočná formace, která ve všech třech třetinách Millenia s lehkostí defloruje americkou obranu, elegantně a bez patosu skóruje a je schopna zesměšnit i takové zadáky jako Bruckheimer - Bay. Co říct závěrem? No snad jen pro někoho možná otřepané, klišovité a přízemní: "Fy fan ursäkta, var kan jag hitta ett postkontor, idag är det fint väder, skulle jag kunna få en öl?? " Shrnul jsem to hezky? ()
Reklama