Serge Gainsbourg: Heroický život

Film, který jsem už dlouho potřeboval vidět. Film o pozoruhodném člověkovi, který sem tam magoří, ale většinu času žije bohémským životem, vytrženým z kontextu 20.století. V každém desetiletí si svérázně proplouvá okolím, dostává ty nejlepší ženy (božskou BB nevyjímaje), tvoří tu nejlepší hudbu a přesto bojuje se svými komplexy. Více takových filmů, více kvalitních filmů z francouzské produkce... Nedá se svítit, Frantíci prostě mají charisma, šarm a eleganci - a to je to, čeho se nám v amerických filmech nedostává. (15.12.2014)

Ušatý bohém alebo kľudne aj heterosexuálny deviant, ale oni tomu hovoria umelec. Škaredý kabareťák, ktorý ulovil koho chcel, lebo 100 cigariet denne a smrad z huby nevadí, ak zahráš na piano a len sa váľaš v posteli. Proste art jak sviňa ten Gainsbourg, ktorý sa najprv preslávil pesničkou o fajčení vtáka, chudera speváčka to ani nevedela ako ju odrbal, pritom jasne naznačil, že bude spievať o lízatkách, potom tam stvoril orgazmickú mega bombu, čo treba uznať, že na objednávku Bardot ako najmilostnejšia pieseň všetkých čias platí asi aj dodnes, no a potom ešte pred infarktom stihol s dcérou naspievať pieseň Lemon Incest, čiže úplne že umenie non plus ultra. I potom sa človek nečuduje, že jeho dcéruška Šarlotka potom v Nymfomanke v rámci svojej výchovy dovolila všelijaké dabl penetrácie, aj keď skrze dablérku. Nuž o živote som sa nedozvedel veľa, ale asi nič iné tam ani nemal, klavír, cigy a ženy a všetko to striedal až kým sa nepobral na večnú zodpovednosť. To alter ego ale mohli vypustiť, úplne to rušilo celý film. (05.01.2024)

Serge Gainsbourg pro mě není neznámý stejně jako Jane Birkin, oba je mám ráda a při sledování společných scén jejich hereckých představitelů jsem ani nedutala. Jak Eric tak Lucy Gordon naprosto dokonale zvládli jejich gesta zvláště pak scéna ve vaně byla nádherná. Vlastně jsem po celou dobu měla pocit, že sleduji skutečného Serge a ne jeho hereckého představitele.Ta podoba byla vážně neuvěřitelná! Eric Elmosnino v hlavní roli naprosto excelentně ztvárnil toho krásně šíleného bohéma, požitkáře, rebela, miláčka nejen Francie. Za sebe mohu říci, nebyla jsem zklamaná. Zajímavý náčrt ze života umělce, který byl jedněma nenáviděn a druhýma zbožňován. (19.07.2013)

Velmi silný debut francouzského režiséra Joanna Sfara, který se výrazně zařadil do proudu francouzského hravého manýrismu odchylujícího se od klasických představ o fungování filmu. Sfarova představa (manýra) se asi nejvíce blíží představám jeho krajana Jeana-Pierre Jeuneta (i když srovnání s ním je trochu nepřesné). Nezaměnitelný, originální a osobitý filmový svět plující na vlně imaginace a hry nejen s jednotlivými postavami, ale především s divákem, který pro pozitivní přijetí snímku musí přistoupit na hru diktovanou režisérem - zhmotnělé alter ego hlavního hrdiny coby jedna z postav, navíc karikované do úžasně stylizované postavy ,,Ksichtu", jenž pronásleduje Gainsbourga téměř celý život, hodně subjektivně podávaná představa, jaké že běsy nosil legendární zpěvák v útrobách své hlavy, jakož i silně pseudobiogafické vyznění snímku, který pracuje s Gainsbourgem pouze jako s ikonou, s předmětem umění, s postavou svého filmu. Joann Sfar ale neudržel narozdíl třeba od dříve zmiňovaného Jean-Pierrea Jeuneta vysoce nasazenou laťku po celý film a umně budovaná koncepce mu několikrát zakolísala, přesto je Serge Gainsbourg svým způsobem víc než jen zaznamenání hodný jev, už jen pro tu nádhernou hudbu a sugestivní hudební čísla. Tvůrcům se navíc povedl skutečně mimořádně zdařilý casting, nelze nevyzdvihnout herecký koncert Erica Elmosnino, Serge Gainsbourg jako by ožíval ve své reinkarnaci pro 21. století, takový, jakého bychom ho dnes patrně chtěli mít. Celebritu, superstar... Silný film (a Serge Gainsbourg coby chodící reklama na cigarety :-)). (21.06.2010)