Serge Gainsbourg: Heroický život

"Nezajímá mě pravda o něm, ale jeho lži." Joann Sfar natočil svérázný debut zachycující život kontroverzního umělce Serge Gainsbourga, a natočil ho parádně. Divák nesleduje vzestup a pád tohoto miláčka Francie, ale jen jeho stěžejní momenty, které ovlivnily vývoj osobnosti a zejména vývoj jeho tvorby: od jeho dětství za okupace přes počátky jeho tvorby v barech až po moment, kdy praskla bublina nesmělosti a zrodil se věčně provokující Serge Gainsbourg (ve filmu v excelentním podání Erica Elmosnina). Autor snímku se nesoustředil na všechny jeho skandály, jež pohnuly žlučí morálkou společnosti (např. když v přímém přenosu nabídl Whitney Houston 500 dolarů, když si s ním zašuká apod.), ale opravdu se snažil o citlivé zobrazení velkého umělce, který i přes svůj rebelující postoj zůstal pod slupkou malým chlapcem, jenž se cítil hendikepován svým obličejem. Právě i jeho zjev je ve filmu ztvárněn jako jakési Gainsbourgovo alter ego, jako neodmyslitelná součást jeho osobnosti, před kterou se snažil celý život utéct. Bohémský způsob života jakožto jediný možný způsob existence všestranně nadaného umělce, který vyrůstal s pocitem, že je nežádoucí (židovský původ), osamělý a ošklivý, je stěžejní linií tohoto filmu. Právě tyto niterní záležitosti, nikoli společenské reálie, stojí v popředí. Jeho ambice byly vysoké, jeho odvaha neměla hranic. Podobně jako debut Joanna Sfara, který o svém snímku napsal: "Skutečný Gainsbourg? Na to ho mám příliš rád..." (11.09.2012)

Možná jsem vůči těm letošním filmům nějak přísnější, ale... očekávání holt předčilo realitu. Podoba jednotlivých celebrit té doby je opravdu věrná, víc kladů se mi ovšem hledá těžko. Vlastně je to takové čekání, kdy přijde Je t'aime... moi non plus – a zbytek už je pak poněkud prázdný. Silné momenty aby pohledal... (21.04.2010)

Nezamlouval se mi příliš způsob, jakým byl Gainsbourgův život vylíčen, nicméně to je jen otázka vkusu, jelikož jsem však jeho velkým fanouškem, jistá z mých osobních očekávání snímek splnil. Největší minus - ve filmu nezazněly mé dvě nejmilejší písničky - Je suis venu te dire que je m´en vais a Ne dis rien...:-( (26.09.2010)

Hravé a originální. Přistoupila jsem na režisérovu hru a dostalo se mi nekonvenčního filmu o jedné výrazné osobnosti, kterou si svým rebelstvím dovolím přirovnat k mému oblíbenci Jimu Morrisonovi. Film se rozjíždí trošku rozpačitě, ale s příchodem Laetitia Casta alias B.B. to dostalo pořádné grády. Scény s Jane Birkin (velká škoda předčasné smrti Lucy Gordon, byla nejen krásná, ale i talentovaná) byly umírněnější, ale o to intimnější (např. scéna ve vaně nebo focení se psem v posteli). Nejedná se o tradiční biografii ve stylu "narodil se, žil, umřel" a to mě na filmu právě asi nejvíc bavilo. Myslím, že Sfarovi se Gainsbourgovu osobnost povedlo ztvárnit dokonale, na čemž má lví podíl i hlavní představitel, který jako by Sergemu z oka vypadl (stačí si vyhledat nějaké Google fotky). (01.04.2012)

Úchylárna o postavě, která má ve francouzské historii nějakou úlohu, mě je ale ukradené jestli to táhnul s Biggit Bardot nebo že je autorem na svou dobu až obscénní “Je t'aime“.Bohém, hudebník, písničkář, malíř, proutník, rebel a magor s dětstvím během okupace a k tomu svým vymyšleným psycho-alter-egem, pronásledujícím ho celým životem. Nuda, zbytečnost. Jediné dobré je akorát právě to úchylné alter ego, což je ale na celý film tak nestoudně málo, že i ta půlhvězdička navíc je přes míru. ~~~ 1,5* (16.07.2011)