Pouť

Já věděl, že se mi to bude líbit, po přečtení děje/námětu. Možná proto, že je mi to tak povědomé. Pro vášnivé cestovatele, jako jsem já, je to pošušňáníčko. Skvělé obsazení, charaktery, solidní kamera, lahodící hudba pod opět kvalitní režisérskou taktovkou Emilio Esteveze. Určitě si to všechno vychutnám někdy znovu. (24.09.2013)

Protože, batůžek, sbírání turistických razítek, seznamování se s novejma lidma s celýho světa a především protože při cestě za poznáním, nejvíc člověk nepoznává svět, ale sám sebe a to ví každej, kdo kdy v životě vzal batoh na záda a vydal se na cestu. A přesně o tomhle tenhle krásný film je. A jestli je Martin Sheen starej nebo nevýraznej, na to já z vysoka seru, podstatný je, že z tohohle filmu jsem měl úplně stejný pocit, jako když jdu v horku nějakou luční cestou a najednou mě ofoukne vítr, jako když přijdu do vesničky a přes poptání se na cestu skončím půl hodinovým pokecem se svérazným ale fajnovým chlapíkem. A jedno, jesli je to Svatojakubská pouť nebo třeba naše Riegerova stezka, pořád je to stejný, pořád je to krásný a intezivní, stejně jako tenhle film s vynikající hudbou a nádhernejma záběrama. (13.03.2012)

Hrozný film, nepříjemný, nevtipný, trapný... Nesympatické postavy, které hrají nesympatičtí herci, příšerně zvolená hudba (A.Morissette zpívá ve Španělsku o Indii atd.) a nepadli jste na kolena(!), čímž jste svoji aroganci ještě znásobili a nedají se Vám tudíž vůbec ty dvě protrpěný hodiny odpustit... Ani příroda to nezachrání, pouze od odpadu. Divim se, že to ten protivnej dědek Sheen ušel, jelikož normální lidi by ho v půlce filmu a cesty utopili v baňu. Čekal jsem nějakou spirituální záležitost, možnost si zameditovat, ale dočkal jsem se akorát povrchní sračky. (20.04.2013)

Tmavě zelená barva trávy. Prach cest. Plnost a žlutá barva obilí. Vítr života zacnou kal silněji a vzal si co si vzít musel. Směr se najednou změnil. Celý život se změnil. Pak už jen jít a jít dál a dál az oceánu. Ta cesta je prošlapána mnoha a mnoha poutníky a je jedno jaký byl důvod po ní jít. Snad budu mít někdy štěstí a budu moct jít do Santiaga... (07.03.2013)

3* Film potvrzuje staré moudro, že není důležitý cíl, ale cesta samotná. A na této dlouhé pouti musí snad každému něco dojít. Ale ať nesejdu z cesty, tak se vrátím k filmu samotnému. Je to sentimentální výpověď stárnoucího doktora, který se snaží vyrovnat s nečekanou smrtí syna. Někteří ho přirovnávají ke křesťanské agitce, což má podle mě k ní hodně daleko. A i když v některých momentech tlačí na emoce a přehání, tak se to dá ještě překousnout. Znovu se k němu nevrátím, ale ty dvě hodinky poklidně utekly a pokochal jsem se při tom krásnými záběry … a citlivější uroní určitě slzu ne-li dvě. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.04.2016)