Pouť

Je cesta cieľom? Je poslaním? Je vyjadrením viery, či len dôvodom na zbavenie sa zlozvykov, či zlepšenie životosprávy? Ročne sa na pešiu púť do Santiago de Compostela vyberú státisíce pútnikov. A každý z nich má svoj cieľ, svoje poslanie. Či už je človek veriaci alebo "bezverec". Emilio Estevez ako režisér nádherne prerozprával púť prostredníctvom svojráznej, malej skupinky, ktorá chce absolvovať túto dlhú cestu. Každý pre niečo iné .... Spoločné majú však jedno. CHCÚ to dokázať. (18.03.2012)

Taková instantní duchovní polévka. Stačí přilít vodu, a je to! Citově vyděračský film, plný klišé přioděných do rádoby neokázalých outdoor značkových hadrů, kombinovaný s propagačním zbožně-turistickým filmovým průvodcem. Když už je těch hezkých záběrů krajiny a zaběrů obličeje mužně trpícího hlavního hrdiny trochu příliš, vytvoří se nějaký konflikt, ať se něco děje. Jinak, dobrej vandr, tolik kilometrů a ani jeden puchejř. (05.08.2012)

Tenhle snímek jsem si sehnal hlavně kvůli Martinu Sheenovi v hlavní roli, ale musím přiznat, že jsem čekal víc. Tím tedy nemyslím ani tak od něj, jako od filmu samotného. Vytknul bych nedotažený scénář (nebyl od základu špatný, námět byl dokonce velmi zajímavý, ale místy to prostě skřípalo) a především absenci většího počtu scén, které by vyvolaly nějaké hlubší emoce. Protože snímek si tak v poklidu běží po známé poutní stezce, atmosféra je navzdory našlapaným kilometrům příjemně pohodová a uvolněná, zazní několik moc pěkných písniček (např. Thank You od Alanis Morissette), ale v hlavě toho příliš mnoho neutkvělo a film ve mě nezanechal slibovaný zážitek. (10.12.2012)

Ve své podstatě příběh, který každý divák odhadne od začátku do konce. Jenže podstata všech filmů se nemusí vždycky zakládat na originálním a nepředvídatelném námětu. Pokud se podobných příběhů nechopí nějaký idiot, skrývají v sobě obrovskou sílu a pocit svobody, po kterém značná část z nás touží. Takže i kdyby jen pro ten pocit... 8/10 (16.07.2014)

Zažiť túto cestu očami Emilia Esteveza rozhodne stojí za to. Compostela je známym pútnickým miestom a mnoho ľudí čo tú cestu prešlo si ju nemôže vynachváliť. Cesta sa tu spája s pútnikom a naopak. Tvoria samostatný príbeh a buduje sa medzi nimi jedinečné spojenie. The way je to spleť nádherných lokácií, ktoré sú obohatené o štvoricu hrdinov, ktorý majú svoje vlastné dôvody na to aby cestu do Composteli absolvovali. Film nie je sondou do ich životov aj keď sú nám okrajovo spomenuté. Dokonca ani hlavný hrdina v podaní excelentného Martina Sheena nehovorí o vzťahu so svojim synom viac ako je potrebné. S toho vyplýva, že celý film, je cestou, ktorej úlohou je ukázať rôznorodosť miest, ľudí a osudov, ktoré sa odrazu pretnú. Tento skoro dokumentárny prvok dodáva celému filmu na autentickosti. Žiadna scéna ani udalosť nepôsobí silene, alebo neprirodzene, dokonca aj navrátenie batohu cigánčatom má v príbehu svoje miesto a zmysel. Nejedná sa o príbeh, ktorý by bol dojemný, alebo ktorý by dokázal zaujať ničím iným ako svojou duchovnou krásou, ale práve tá duchovná krása z neho robí pekný film o ľuďoch a ich snoch. Do toho všetkého hrajú The Shins, Coldplay a Alanis. Jedno z veľkých prekvapení a jeden z mojich tohtoročných Top 10. (24.09.2011)