Quo Vadis

Herecké výkony na úrovni divadla. Kvalitné, ale aj teatrálne. Avšak taká bola doba a toto je romanticko-dramatická scenéria na veľmi vysokej úrovni. Lepšie zahraný Nero tu doteraz vo filme asi ani nebol. Nájdu sa tu malé historické nepresnosti, no to nebolo účelom diela a hlavne medzi súčasnosťou a filmom je neuveriteľných už sedemdesiat rokov. Veľkolepý román nebol zahanbený filmovým spracovaním, naopak, dostal ešte vyššiu povznášajúcejší stupeň. Treba len dúfať, že si film nepozrie nejaká feministka z mimovládiek, pretože jej hrozí nezvratná mdloba. Zaznie tu totiž: "Žena nemá čo myslieť, tá musí byť cítiť!" Takže už len kvôli tomu politicky nekorektne zvyšujem na plný počet. (27.03.2021)

Quo Vadis mě velice příjemně překvapil. Bál jsem se, že když to je tak starý film, že mě to nebude bavit, ale opak byl pravdou a tento snímek mě hned od svého úvodu zaujal. Ono obecně mě velice baví historické filmy a tento je navíc zasazen do doby, kdy je na vzestupu křesťanství a film se věnuje i tomuto a já jsem křesťan, takže mě to velice zajímalo, jak to tehdy probíhalo. O císaři Nerovi jsem se zase učil ve škole na hodinách dějepisu, což byl mimochodem můj nejoblíbenější předmět ve škole, takže další okolnost proč mě příběh tohoto filmu zaujal. Bylo to skvěle natočeno, herecké výkony na jedničku ode všech, perfektní kostýmy a perfektně udělaný Řím. Snad jediným mínusem je ta přemrštěná stopáž, ono sice příběh je poutavý od začátku do konce to ano, ale na druhou stranu kdo chce strávit 3 hodiny času čučením na film že. :-) (05.09.2016)

Tohle bylo opravdu velkolepé. Nikoliv Samson a Dalila, ale Quo Vadis byl první opravdový historický velkofilm se vším všudy. Ať už výpravou, postavami, emocemi nebo celým příběhem. Ocitáme se v Římě někde kolem roku 60, za vlády šíleného císaře Nera, za dob kdy křesťané byli jen taková malá tajně scházející se sekta a kdy svatý Petr byl jen apoštol a pamětník Ježíše. Nero sužuje lid svým šílenstvím a jeho vrcholný kousek zapálení Říma chce svést na křesťany. Uprostřed všeho se sejde nepravděpodobný pár - hrdý římský velitel Marcus Vicinus a zapálená křesťanka Lygia, kterým budete do konce držet palce. A stejně tak skvělé jsou i ostatní postavy, především rozpolcený rádce Petronius, milenka Poapea, obr Urus, majestátní Petr a pološílený, polodementní Nero ve skvělém podání mladého Ustinova. To vše v parádní výpravě, kde jsem neměl problém věřit, že jsem v Římě, cetru veškeré civilizace. Nádherná architektura, davové scény vrcholící požárem Říma či majestátním Koloseem. Finální hodinu s křesťany pochodující s písní na rtech proti lvům jsem skoro obrečel a říkal si, že to takhle nemůže skončit. Úžasná záležitost a už se moc těším na další "sandálovky". Historický film roku 1951. (22.04.2018)

Podle románu z konce 19. století vzniká na začátku padesátých let dvacátého film odehrávající se v půlce prvního. Přijde mi velmi zajímavé, jak se tato tři velmi odlišná období záměrně i nezáměrně mísí do něčeho, co sice neodpovídá ani jednomu z nich (nejméně samozřejmě o tom, v němž se odehrává), přesto stojí za to tomu věnovat pozornost. Ta trojí dobovost mi přišla ze všech sandálových opusů, co jsem viděl, největší... I když by určitě šlo Quo Vadis přejít jako netrvanlivou megalomanskou zbytečnost, přijde mi zajímavější to na něm přijmout a pokusit se vidět i něco dalšího. 70 % (30.03.2013)

,,BOHUŽIAĽ CÉZAR, AKO VLÁDCA TEJTO RÍŠE MUSÍŠ MAŤ KOMU VLÁDNUŤ, TAKŽE OBYVATEĽSTVO JE NEZBYTNÉ ZLO." __ Budem porovnávať s knihou, avšak nijako prísne kriticky, nakoľko toto je najlepšia adaptácia fenomenálneho Sienkiewiczovho románu. Kedysi dávno, ako malý, som ešte pred Quo Vadis videl Spartakusa, no už tam ma Ustinov upútal natoľko, že v úlohe Nera som si nevedel predstaviť nikoho iného. Neskôr, pri prvom pozretí tohto filmu bolo moje nadšenie o to väčšie, že sa mi táto predstava splnila. Tu mi neostáva nič iné, než potvrdiť slová iných užívateľov, že Ustinov ako Nero je jednoducho božský a svoj pomyselný herecký vrchol si odbil hneď v začiatkoch svojej kariéry (nie že by už ďalej hral zle, Batiatus v ,,Spartakusovi" sa mu takmer vyrovná), no vyzdvihnúť treba tiež Jiřího Pragera, ktorý ho umne predaboval. Najlepšie napísanou postavou knihy je Petronius, tu ho však predbieha už spomínaný Nero, avšak ako náhle sú títo dvaja spolu, o znamenité herecké výkony a ,,zábavu" je postarané až natoľko, že by celý film mohol byť iba o ich vzájomných dialógoch. Pozornosť si tu zaslúži skutočnosť, ako veľmi emotívne na niekoľko strán opísal Sienkiewicz Petroniov skon, zato Nerovi venoval posledných pár riadkov, tu je ich smrť však natoľko sugestívne podaná, že nechýba veľa aby divák za oboch uronil slzu, jednajúc sa pritom o charakterovo rozdielne figúry. Úžasné je sledovať zdrvujúcu Petroniovu smrť, po ktorej nasleduje jeden z najvtipnejších Nerových výstupov u neho hraných na vážnu notu. Z ostatných hercov spomeniem Finlaya Currieho ako Sv. Petra, presláveného hlavne v úlohách múdrych starcov, takže i tu bol prirodzenou jasnou voľbou. Samozrejme, po 60 rokoch dnes už film na nikoho nemôže pôsobiť moderne, má však svoje prirodzené nezopakovateľné kúzlo a nebývalá veľkorysosť ako interiérov tak aj exteriérov vzbudí obdiv i teraz a aj napriek absencii výraznejších akčných scén na ploche takmer troch hodín prekvapivo neumára nudou. Poslednej vete v texte distribútora treba postaviť piedestál. Dokonale vystihuje celý film. (514. hodnotenie, 24. komentár k filmu) (17.11.2011)