Do morku kosti

Naprosto famózní sračka - gradace pomocí krav, intermezzo s veverkami, svícení na vodu, akce s motorovkou a vlastně i všechno ostatní... Křečovitý kýč z jehož oscarových nominací se zblázním radostí. Výtečný příběh o chození mezi domy plné napětí a skvělých dialogů. A banjo a kuřátka od hodného strýčka. - Vždycky jsi mi naháněl hrůzu. - To proto, že seš chytrá. Mrdka od hlavy až k patě. (26.02.2011)

Silný a suverénní výkon 20ti leté Jennifer Lawrence (ať mi ještě někdo říká, že není dobrá herečka). Ta sice táhne celý film, žádná scéna se bez ní neobejde, ale i tak divák časem trochu doplácí na určitou monotónnost příběhu a lokalit, ve kterých se odehrává. Na druhou stranu chápu, že právě to neměnné prostředí, ale i všechny vedlejší postavy, které dokonale splňují xtou variaci na Cletuse, vykreslují celkem přesvědčivě fungující atmosféru celého snímku. 6/10 (02.03.2017)

Celé jakési divné, nebýt tam těch aut, člověk by řekl, že se to odehrává před sto lety. Ani se mi nechce věřit, že takhle v dnešní době někdo žije ( navíc v Americe). Jednoduchý příběh, v němž se dcera snaží nalézt svého nezdárného otce, aby zbytek rodiny neskončil bez střechy nad hlavou a na konci čeká velká zmrzlá... kost. A když už se nám snažili namluvit, že tam byla taková zima, proč všichni zásadně chodili v rozepnutých bundách? Hlavní hrdinka je sice sympatické děvče, ale co je to platné, když jsem už po 50 minutách přemýšlela, co tam bude těch dalších 50 minut dělat... Takže nejlepší na tom byla ta domácí country kapela s vysloužilou zpěvačkou. (13.03.2011)

Čarodějka ze země Ozarks a její bludná odysea za otcem, který má osud potomků ve vlastních rukou.. Neotesaný výlet do ghetta s neviditelným plotem, kde mimo přežívání jsou jedinými zájmy střílení veverek, vaření metamfetaminu a udržování rodinných vazeb (děkuji paní režisérce, že bendžo vytáhla až pár minut před koncem). Vzpomenete si na McCarthyho Lestera Ballarda, podíváte se na místo, kde se narodíte do sraček a proto vám tolik nepřijde, že v nich jste a vybaví se vám myšlenka z Flashbacks of a Fool, že jediná věc, na kterou potřebujete kuráž, je zůstat.. Ještě víc než mladičká Jennifer Lawrence mě zaujal král malých loserů John Hawkes.. (19.09.2018)

Ryzí Amerika… Když občas vypluje ne povrch akademií vyvolený film zdánlivě odnikud, tak se často zaměňuje slovo nezávislý za skromný a skromný za svobodný. U tohoto přesvědčivého obrazu však rád splním nutnou podmínku, kterou film klade, a tou je důvěra. Ta se obrací v určitém smyslu na diváka a ještě zásadnější kontext důvěry spočívá v Americe samotné (tahle věc je pro „anti-ami“ krajně nevhodná). Tato druhá rovina důvěry prochází složitým vývojem od hořké reality až po sílící sentiment. Je paradoxní, že film o amerických mýtech dokáže navodit reálný pocit hrdosti a přitom podlomené pýchy skrz skrývanou vlajku (viděna v odraze) a tlumenou zbraní za zády. Přesto pravý tradicionalismus Ameriky vnímá divák na každém kroku a ten nekašírovaný bluegrass to korunuje. Že má USA střízlivě řečeno problematické prostředí (za hranicemi asi nikoho příliš nezajímající) mohlo vyvolat ještě daleko umělecky závažnější reakce. Winter’s Bone není celistvé dílo. Snaha sdělit mnoho a zároveň neohrnovat povýšenecky nos nad divákem ústí v přesvědčivou poetiku, ale udržující autentické charaktery v čele s jakousi lidovější obdobou Juno (její jednání lze plně pochopit až na konci filmu) postupně vypouští trochu přepálené finále. Pak je důvěra na vážkách, protože ty dějové „metamorfózy“ odbíhají moc daleko od původního realistického lpění. Buď jak buď, dílo slibuje mnohé a potenciál doufám nebyl tímto vyčerpán. Další film Debry Granik může být nesmírně zajímavý. (24.02.2011)