Letní válka

Byl to až příliš dobrý film. Postavy a celý příběh mě po zhlédnutí docela odrovnaly, naprosto jsem nevěděl, co mám dělat. Nic mě nezajímalo a nebavilo, dokázal jsem jen sedět a sledovat titulky na konci, byl to konec. Jen jediná věc mě mohla zachránít, zvolil jsem balíček nejvyšší nouze, galactik football. Proti tak promyšlenému a neskutečně vtahujícímu příběhu, který se z minutaý na minutu dramaticky mění, se po zhlédnutí musí bojovat jen tím nejjednoduším, co najdete. Potřeboval jsem něco nenásilného, co mě uvede zpět do reality. To je můj největší strach, strach z vynikajících filmů a tento film byl jeden z těch nejlepších. (pozn. nevím proč, ale Oz mi připadalo jako Boshovo peklo) (28.03.2013)

Summer Wars obsahuje dvě roviny. Ta první se týká zpracování vztahů v rodině, která je oblíbeným tématem Hosody a ani zde nepřekvapí, že se mu ji podařilo zpracovat na výbornou. Tato rovina dominuje během první půlhodiny a nabízí všechny kvality, které od Hosody očekáváme. Pak se ale film přehoupne do roviny sci-fi dystopie, kterou se Hosoda zřejmě snažil pojmenovat problém závislosti lidstva na IT technologiích a umělé inteligenci, snad i upozornit na bezpečnostní riziko jaderných elektráren, ale učinil tak způsobem extrémně hloupým, nebál bych se říci přímo vyloženě nablblým, u nějž neprojde ani to, kdybychom tuto rovinu brali jako zjednodušenou alegorii nebo pohádku. Snímku nelze upřít nápad, stejně jako lze ocenit u Hosody tradičně výbornou hudbu a animátorské hrátky ve světě virtuální reality, ale ten zbytek je jen horko těžko usledovatelná slátanina v čele s Gary Stu hrdinou. Za povedený začátek a jakž takž zdařilý konec, který to předchozí nadělení aspoň trochu kvalitativně pozvedl, dávám velmi slabé 3* a rychle odsud mizím, než si to rozmyslím. (14.05.2021)

Zpočátku to vypadá jako ten typ anime, který nesnáším - pohádka pro nerdy, ve které hlavnímu hrdinovi-nerdovi spadne do klína jak epická záchrana světa, tak i nejkrásnější dostupná holka a sem tam i nějaká superschopnost. Ono to tak trochu dopadne (bez superschopností), ale je to komplikovanější než se na první pohled zdá. A tady začíná hlavní problém. Je to debilní sci-fi s ještě debilněji vystavěným světem, jenže všechno to je jen metafora pro důležitost pospolitosti rodiny (aneb když rodina drží spolu, dokáže všechno na světě; když má člena, který se od nich odloučil, začne se pomalu rozpadat) a také pro vyrovnání se a (svým způsobem) usmíření s USA a jejich shozením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. A teď jak to brát - jako hloupou sci-fi s echt klišovitým rodinným dramatem na pozadí (SPOILER když nejde vytvořit přirozený konflikt, zabte nejstarší postavu KONEC SPOILERU), nebo jako veskrze pěknou, byť místy bolestně doslovnou (ta paralela s baseballovým zápasem fakt nebyla nutná - ale pobavilo mě, že svět stojí na pokraji apokalypsy a ten zápas jede dál jako by se nic venku nedělo) variaci na poselství větší části disneyovských animáků? Tady se dá jednoznačně opodstatnit pětihvězda i odpad. Já se zase zasekl někde uprostřed, protože zatímco Kenjiho postupné poznávání velké rodiny se mi líbilo svojí (víceméně) civilností, všechny ty vtípky okolo toho a klišovité charaktery hlavních postav, díky jejichž klišé je naprosto jasné jak vše dopadne, jsem bral hůř. A takhle se to střídalo snad u všech částí - souboje v Ozu vypadají skvěle vizuálně, ale je jich zbytečně moc a v závěru tak tvoří přehnané množství zvratů; Kazuma je sice nejzajímavější postava, ale fakt nechápu, proč se tak vyzdvihují jeho reálné kung-fu schopnosti, když je využívá jen v Ozu; část s karetní hrou je sama o sobě epická, ale má patetické vyvrcholení a svět v tomhle případě zachrání kočkoholka; zbytek světa je zde zobrazen stejně jako v amerických blockbusterech - vše stojí na Japonsku a ostatní jsou vidět na pár vteřin jak fandí Natsuki... A já bych mohl pokračovat dál, ale to bych to tu jen podrobně vypisoval. Expresivita scén typická pro anime sice funguje obstojně, takže to silnější dojmy (svým způsobem) zanechá, ale mě to pořád spíš míjelo, než abych si to dokázal upřímně užít. Podobný problém jsem měl i s Dívkou, která skákala časem, takže tu hodnocení nechám totožné. Líbí se mi, co z toho vyleze, ale zpracování ne. Tomu prostě podlehnout nedokážu. Slabé 3* (22.04.2024)

Moje pocity bych shrnula asi takto: dobrý úvod, postupné upadávání, relativní nuda, nuda, návrat pozornosti, závěrečný souboj, který mě dokázal překvapivě odpálit, konec. Nápad je rozhodně zajímavý, animace i soundtrack moc pěkné, ale vůbec to nemuselo být tak dlouhé. Docela zklamání. 6/10 (23.02.2015)

Animefest 2010/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Animace 10/10/// +moderní příběh křížený s japonskou tradicí, příjemná hudba, výborná animace, vtipné a zábavné/// První filmové pokušení na letošním Animefestu a pravděpodobně jedno z těch nejlepších. Film, který má vše (lásku, drama, boj, vtip, emoce) a to vše dává svým divákům. Krásný a veliký příběh, nejen tradičně o lásce, ale i o moderní době a nebezpeční která přináší všemožné virtuální sítě. Přiznám se, že právě ta virtuální stránka na mě byla moc divoká, trošku nepřehledná, ale o to víc fascinující a nikdy dříve neviděná. A naopak reálný svět v sobě skrýval příběh o rodině, její minulosti a přítomnosti, soudržnosti a rozepří mezi postavami a ke konci snahy všech o záchranu celého světa. Parádní a nevšední zážitek podopořen krásnou japonskou animací. A ten potlesk v sále byl velkolepí./// Celkem 90%/// (07.05.2010)