Letní válka

Zpočátku to vypadá jako ten typ anime, který nesnáším - pohádka pro nerdy, ve které hlavnímu hrdinovi-nerdovi spadne do klína jak epická záchrana světa, tak i nejkrásnější dostupná holka a sem tam i nějaká superschopnost. Ono to tak trochu dopadne (bez superschopností), ale je to komplikovanější než se na první pohled zdá. A tady začíná hlavní problém. Je to debilní sci-fi s ještě debilněji vystavěným světem, jenže všechno to je jen metafora pro důležitost pospolitosti rodiny (aneb když rodina drží spolu, dokáže všechno na světě; když má člena, který se od nich odloučil, začne se pomalu rozpadat) a také pro vyrovnání se a (svým způsobem) usmíření s USA a jejich shozením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. A teď jak to brát - jako hloupou sci-fi s echt klišovitým rodinným dramatem na pozadí (SPOILER když nejde vytvořit přirozený konflikt, zabte nejstarší postavu KONEC SPOILERU), nebo jako veskrze pěknou, byť místy bolestně doslovnou (ta paralela s baseballovým zápasem fakt nebyla nutná - ale pobavilo mě, že svět stojí na pokraji apokalypsy a ten zápas jede dál jako by se nic venku nedělo) variaci na poselství větší části disneyovských animáků? Tady se dá jednoznačně opodstatnit pětihvězda i odpad. Já se zase zasekl někde uprostřed, protože zatímco Kenjiho postupné poznávání velké rodiny se mi líbilo svojí (víceméně) civilností, všechny ty vtípky okolo toho a klišovité charaktery hlavních postav, díky jejichž klišé je naprosto jasné jak vše dopadne, jsem bral hůř. A takhle se to střídalo snad u všech částí - souboje v Ozu vypadají skvěle vizuálně, ale je jich zbytečně moc a v závěru tak tvoří přehnané množství zvratů; Kazuma je sice nejzajímavější postava, ale fakt nechápu, proč se tak vyzdvihují jeho reálné kung-fu schopnosti, když je využívá jen v Ozu; část s karetní hrou je sama o sobě epická, ale má patetické vyvrcholení a svět v tomhle případě zachrání kočkoholka; zbytek světa je zde zobrazen stejně jako v amerických blockbusterech - vše stojí na Japonsku a ostatní jsou vidět na pár vteřin jak fandí Natsuki... A já bych mohl pokračovat dál, ale to bych to tu jen podrobně vypisoval. Expresivita scén typická pro anime sice funguje obstojně, takže to silnější dojmy (svým způsobem) zanechá, ale mě to pořád spíš míjelo, než abych si to dokázal upřímně užít. Podobný problém jsem měl i s Dívkou, která skákala časem, takže tu hodnocení nechám totožné. Líbí se mi, co z toho vyleze, ale zpracování ne. Tomu prostě podlehnout nedokážu. Slabé 3* (22.04.2024)

Vlastně až skoro ke konci jsem byl přesvědčen o čtyřech hvězdičkách, pak to ale začalo být až moc shounenoidní (superhrdinské, plné blýskavých efektů a "hustých" explozí) a vlastně "přehnané" v porovnání s tím, čím se to původně jevilo být. Navíc vidina malýho kluka jako "zachránce planety", který se tváří drsně, působí nejchytřejc a je největším nakopávačem zadků na celém (virtuálním) světě tu taky neni zrovna poprvé a vlastně vůbec nepůsobí nijak zajímavě. Ale rozhodně na ten film nechci jenom plivat. Líbila se mi ta jeho "slice of life" část, ten vyvjíející se vztah, důležitost rodiny a její zásady a tradice. Vlastně i ten respekt vůči starší generaci tam hraje určitou roli, prostě: tohle je film o rodině, pojednává o její důležitosti, jednotě a jejích tradicích. Jo, a zbožňoval jsem absenci fan-service. Nevěděl jsem, že se to ještě dělá bez toho (když nepočítám Ghibli). (03.07.2015)

Mamoru Hosoda v časem skákající dívce předvedl odlehčenou lovestory řízlou sci-fi s hrdinkou plné nezodpovědné, ale sympatické žábovitosti, milostně mile nezkušenou, v sobě se nevyznající. Oč to bylo svěžejší než pevně soudržná rodina tmelená babičkou jež donekonečna opakuje větu: "Ty to dokážeš!" To samo stačí, aby všichni nabyli nekonečnou sebedůvěru, jež jim umožní vyřešit problém, který nezvládají nejlepší mozky všeho světa. Inu, řečeno slovy neklasikem doplněného klasika: "Rodina je základ státu." A celého lidstva. V tomto ohledu se tedy Summer Wars nijak neliší od všelijakých jiných plytkých filmů, jež nutí člověka těmi nejprimitivnějšími prostředky k všeobecnému semknutí, přičemž právě tím, že ono semknutí samo o sobě je vznešené, omlouvá svou sladkobolnou kýčovitost. V druhé rovině film vypráví o zranitelnosti informační společnosti, v níž všemu vládnou navzájem propojené počítače. Pokud se člověk dívá na ztvárnění a fungování zdejšího virtuálního světa jako na jeho metaforu spíše než realistické zpodobnění, nemůže být vyloženě nespokojen. Křídově bílé pozadí vytváří iluzi nekonečného prostoru, křiklavě barevné objekty v něm umístěné pak dávají představu o informačním bohatství a pestrosti binárního univerza. Jen se divák asi neubrání pocitu: "Kde já jsem už něco takového viděl?" A přijde na to, že šlo o záhyby prostoročasu z Dívky, která skákala časem. Nu, podruhé, to ještě není tak docela vykrádání sebe sama. Ale čirá originalita již také ne. Slabé ***. (10.05.2010)

Tak trochu zklamané očekávání. Konečně se zase po delší době podívám na anime, ale bohužel... myslím, že to vypadá na další větší "anime pauzu", protože nedokážu narazit na nic, co by mě z anime dokázalo zaujmout natolik, aby mě to nahodilo zpátky na mou dřívější "anime vlnu". Summer Wars má sice úžasnou animaci a hezkou hudbu v pozadí, ale obsahově mě to příliš nezaujalo. Téma se zdá být v dnešní době hodně naléhavé a zajímavé (opravdu by virtuální svět mohl v blízké budoucnosti ovládnout realitu?), jenže to podání bylo na můj vkus až příliš pohádkové a zjednodušené, přestože konfrontace globálního problému s poklidným létem a rodinnou sešlostí bylo nejspíš záměrné. Ale chybělo tomu to skutečné NAPĚTÍ. U takového tématu bych skutečně čekala něco jiného. Pokud se mám dívat na pohádku, tak se raději podívám na skutečnou anime pohádku s kouzelnou a milou atmosférou (něco jako Arrietty od Ghibli) a ne na něco, co se tváří, jako že to řeší závažnou tématiku současnosti, ale ve skutečnosti je to jen slabý pohádkový odvar. Hodnocení zvedá pouze pěkná forma. ~(3,1★)~ (09.01.2012)

Jsou filmy, které chvílema baví a chvílema nudí. Tohle je jakoby posunuté o úroveň výš. Občas bomba a mezi tím "jen" baví. Animace je špičková a prostředí snad ještě lepší... alespoň kdo se zajímá o trendy v informatice, tak bude nadšenej. Nějak tak bych si představoval svět za 10 let. Minimálně v pokrokovějších částech světa. Celý nápad a provedení se mi hodně líbí. Autorům se povedlo najít neohrané způsoby, jak zapůsobit na lidi a řekl bych, že se trefili. Vůbec mě pak nenapadá, co bych tak mohl vytknout. Asi to bude nevyváženost scén. Těch fantastických momentů, z nichž jeden rozepisuje Reanimated, je opravdu hodně, ale kvůli tomu ty ostatní pak bohužel vypadají o něco hůř. Chtělo by tak to o hodinku natáhnout a pak bych neváhal hodnotit maximálně... takhle se mi do toho z nějakých důvodů vůbec nechce. (04.04.2010)