Wildlife

Dano zužitkoval všechny svoje artové zkušenosti a přišel s tímhle pomalu plynoucím dramatem o rodinném rozpadu tak jak ho vnímá primárně její nejmladší člen.Celé je to slušně zrežírované a zahrané,ovšem nenabízí ani jeden moment u kterého bych si řekl že stál za to abych tohle viděl.Emocionálně mě to pak úplně minulo...60% (19.01.2019)

Paul Dano se dal na režisérskou dráhu a se svým debutem představil malý, komorní film, ze kterého je hodně cítit nějaká ta rodinná tragédie a osobní zpověď. Nebylo to špatný, ale více mě zajímala vizuální stránka prostředí Montany, která v některých záběrech vypadala epicky. A to včetně momentů, kde synátor kouká na hořící masu lesa. To zároveň byla asi nejsilnější scéna celého filmu. Přírody mi bylo více líto, než samotného vztahu Carey Mulligan a Jakea Gyllenhaala. Blbý je, že příběh byl o rozpadající se rodinně a úplně ne o přírodě. Carey a Jake nicméně ve svých rolích nebyli zlí a tak si film zaslouží solidní tři fíky. Zajímavá, ale ničím se odlišující nezávislá americká filmařina. (11.09.2019)

Je to velmi dobře natočené. Množství bonusových bodů za to, že se se rozhodli nepoužít voiceover a vyprávět pouze filmovou řečí. Jenže když bych Paula a Zoe plácala po zádech, tak bych si tajně myslela, že obsah mě bohužel nezajímá, že se to docela táhne a že tahle beznadějná deprese klidně mohla zůstat pouze na stránkách knížky. (18.01.2022)

Paul Dano dává na odiv své nezávislé kořeny a namísto dechberoucího audiovizuálu sází na ústřední trojici herců a jejich komorní příběh. Gyllenhaal i Mulligan dokazují svou kvalitu, zjevením je velmi podařený výkon čerstvě sedmnáctiletého Eda Oxenboulda. Coming-of-age drama tentokrát nesleduje pouze dospívajícího chlapce, ale ukazuje potřebu rituálů a nalezení role ve světě i u jeho rodičů, pětatřicátníků. Což je v tomhle věku (a hlavně s dítětem na krku) přece jen docela problém. Silný námět, který však Dano nerozvedl tak, aby mě emocionálně odboural. Jeho civiliní uchopení netlačí na citečky tak moc, až... ze mě nedostal vlastně vůbec nic. Ale možná jsem jen mrtvý uvnitř. (29.06.2018)

Dráma by sa asi v pokoji dala zaradiť medzi tzv. sociálny realizmus, zaznamenávajúci vzdorovaniu sa s turbulenciami, ktoré vyvolá strata zamestnania a obrovská ťarcha prichádzajúca s otázkou: čo bude ďalej? To nevie nikto, však každý pochopiteľne prechádza problémami s rôznou intenzitou. Nikto sa nesnaží nikomu nič vnucovať či dokazovať, v tom tkvie jedno z nesporných kúziel snímky. Pomalým plynutím deja, dlhými zábermi, s tým všetkým sa pracuje, aby sa podčiarkla práve ona tichá zádumčivosť hlavného pozorovateľa. Ten, až na výnimky, do vypätých situácií nevstupuje, len je postupom času vo výraze zmätenejší a vyplašenejší. Neoplýva bohvieako širokým registrom, avšak ani si nemyslím, že by to jeho postava vyžadovala. So cťou sa s rolou popasoval a vlastne určil zásadné kvality filmu, medzi ktoré jednoznačne patrí aj vynikajúca kamera. Nielen vďaka nádhernej krajine, ale aj mnohým dobrým nápadom (hrajúcim sa s diváckym očakávaním), získava rozprávanie punc nevšednosti a pôsobivosti. (18.11.2019)