Zámek v Čechách

Je možno mít řadu výhrad, ale jedno nelze upřít- famózní výkon Karla Heřmánka a samozřejmě Jiráskové. Sledovat ty dva bylo opravdu za odměnu. Jinak je film spíše pro starší generaci, nostalgie. Místy jsem ale přeci jen měl pocit, že na pozadí běží ještě jeden film, hlubší a zásadnější. Ale jen místy...75% (20.06.2018)

To jak se obyčejní lidé vyrovnávali se šlechtou porůznu ve světě je jenom odrazem toho, co si šlechta po staletí vykoledovala. S trochou ironie si dovolím říct, že u nás ještě skončili dobře. Ve Francii jich tísíce skončili na gilotině, u nás přišli jenom o majetek, který jim ale nakonec byl namnoze vrácen. Snímek s trochou nostalgie, ale nakonec nemáme koho a proč litovat, zejména, když nám vyrůstá nová šlechta e ještě horší, která navíc bůbec nic nectí. Každopádně mě dostali skvělé herecké výkony a celkem zajímavý příběh a proto dávám 4. (12.03.2012)

„Poslední léta moc kouřím. To je všechno, co mi ten socializmus přinesl...“ Ve dvou zásadních filmech své poslední tvůrčí dekády (tím prvním je Tichá bolest 1990) obrací režisér Martin Hollý pozornost směrem k vyrovnávání se s komunistickým režimem 50. let. I zde se plně projevuje Hollého mistrovství v působivém předvedení lidských osudů na pozadí konkrétní společenské situace. Po opakované spolupráci s Tiborem Vichtou a Jiřím Křižanem našel Hollý tentokrát stejně výborného autora námětu a scénáře v Jiřím Hubačovi, o jehož mistrovství v psaní dialogů lze napsat totéž, co o Hollém v souvislosti s režií. Vznikla opravdová perla českého filmu 90. let ve znamení komorního lidského příběhu, jenž si možno za doprovodu stejně tak vynikajících hereckých výkonů užít bez hluchých míst. I během nostalgicky dojemných chvil (viz. flashbacky do mladých let hraběnky během hry na piáno na oslavě) dokáže Hollý udržet sentiment v míře natolik, aby nesklouzl do přílišné patetičnosti. Snad každá scéna zde různým způsobem odkrývá konkrétní postoje lidí na pozadí doby či dokonce samostatný drobný příběh epizodních postav (např. bývalý hoteliér v podání Leoše Suchařípy, kostelník nebo bývalý přítel hraběnky dnes jako předseda výboru). Zdánlivě oddechové a nevyzpytatelnou povahou hlavní postavy i lehce úsměvné drama mě i napodruhé emocionálně vyčerpalo daleko víc, než jsem předpokládal... a Jiřina Jirásková? Byť to může znít jako klišé, ona svou roli nehraje, ona zde tou hraběnkou s „modrou krví“, pevnou náturou a obrovským smyslem pro poctivost i ironií přímo JE! Bez diskuze jedna z Jiráskové životních rolí, jakou si tato paní herečka po dlouhých letech zákazů během normalizace rozhodně zasloužila. 95% (25.10.2020)

Paní Jiráskovou moc nemusím a úplně to u mně projela svou snahu se politicky angažovat (což navíc skončilo totálním krachem). Jestli bych měl ale jmenovat nějaký film s ní, který se mi nesmazatelně zapsal do duše, tak je to její hraběnka ze Zámku v Čechách (nikoliv Sestřičky). Pan Holý opravdu perfektně převedl na plátno tu obludnou dobu, kdy se z panských sídel často perel jinak stereotypního venkova dělaly chlévy JZD, sklady sena, kasárna či opravny traktorů atd... Kdy původní majitelé byli vyhnáni a jejichž dětem zůstaly většinou na meziválečné časy jen idylické vzpomínky na domov a na dobu, kdy slušnost a dobré vystupování byly standardem... Po ztrátě majetku, práv, často po dlouhém žalářování a nápravách v různých pracovních táborech pak tito často velice vzdělaní lidé končili jako manuálně pracující dělníci na těch nejspodnějších pozicích a dělnických profesí aby poznali jaké je to být dělník a ne vykořisťovatel... často museli při příjmech na hraně životního minima přihlížet podobně jako majetní sedláci rozkrádání či totální zkáze svých majetků, vlastněných často několik staletí a přihlížet nekompetentnímu a často zlému a mstivému jednání nových správců z řad lidu... Paní hraběnka si chce ty dávné časy připomenout a tak i přes zákaz pohlavárů a státní bezpečnosti jede své narozeniny oslavit na vyrabovaný zámek... Ať to bylo paní Jiráskovou a Karlem Heřmánkem, nebo tou látkou, která se mne velmi dotýká, nevím. Nemohu ale jinak a dávám 5 hvězd. * * * * * (09.09.2015)

Musím se přiznat, že tentokrát to napálím za všechny hvězdy. Kromě skvělého obsazení film i docela slušně popisuje atmosféru doby. Jiřina Jirásková je samozřejmě vynikající herečka, skvěle zahrál však i Karel Heřmánek. Líbilo se mi, jak je film napsaný i proto, že tregédie nespočívá jen v tom, že je jiná doba, ale také v tom, že se s tím hraběnka odmítá samířit a nechce to pochopit. Aby toho nebylo málo, tak sama ničemu moc nepomáhá, neboť ona rozhodně není milým a laskavým člověkem. Chová se ke všem povýšeně a arogantně, takže ani není důvod, aby jí někdo vyšel vstříc nebo ji měl rád a hlavně k těm, kteří jí pomáhají. Možná je to ovšem hlavně tím, že v ní zůstává určitá hořkost nebo zahořklost. Je to tedy tragický příběh po všech stránkách, kdy vítězové nejsou žádní, jen poražení. (22.02.2021)