Zámek v Čechách

Musím se přiznat, že tentokrát to napálím za všechny hvězdy. Kromě skvělého obsazení film i docela slušně popisuje atmosféru doby. Jiřina Jirásková je samozřejmě vynikající herečka, skvěle zahrál však i Karel Heřmánek. Líbilo se mi, jak je film napsaný i proto, že tregédie nespočívá jen v tom, že je jiná doba, ale také v tom, že se s tím hraběnka odmítá samířit a nechce to pochopit. Aby toho nebylo málo, tak sama ničemu moc nepomáhá, neboť ona rozhodně není milým a laskavým člověkem. Chová se ke všem povýšeně a arogantně, takže ani není důvod, aby jí někdo vyšel vstříc nebo ji měl rád a hlavně k těm, kteří jí pomáhají. Možná je to ovšem hlavně tím, že v ní zůstává určitá hořkost nebo zahořklost. Je to tedy tragický příběh po všech stránkách, kdy vítězové nejsou žádní, jen poražení. (22.02.2021)

Přiznám se bez mučení, že herectví Jiřiny Jiráskové mimo divadelní prkna není zrovna mým šálkem čaje, nicméně zde se po Sestřičkách dopustila opravdu velmi dobrého výkonu, a to se týká i téměř všech ostatních, zejména Karla Heřmánka. Na dobu vzniku jde o vysoce nadstandardní zpracování tématu, které většina ostatních režisérů v obdobných případech příliš nezvládala. Souhlasím s Tosimem, tohle si zasloužilo být natočeno jako opravdový biják. 85%. (30.03.2010)

Konec starých časů přinesl začátek nových, bědných a pustých... Tragický příběh noblesní aristokratky ve zmaru éry, v níž vládla dělnická třída a která nenavrátila ztacenou čest lokajům, ale udělala lokaje ze všech. Vynikající scénář Jiřího Hubače a životní role Jiřiny Jiráskové... Krásný neskonale smutný film... (17.09.2017)

„Kachyňovský“ televizní film, který stojí na námětu a opravdu skvostnému herectví Jiráskové a Heřmánka. Scénář se uchyluje ke smíření a nostalgii i tam, kde mohl nastat přímý střet a konflikt, který by šel až na krev. Z tohoto hlediska si Hubač práci na závěr hodně ulehčil: hraběnku nechá - zcela dle očekávání - zemřít (právě ve „vhodnou“ chvíli – předtím na umření rozhodně nevypadala) a než se tak stane, spustí se celá lavina klišé: venkovská kapela v černém, zapomenutý zahradník s kytkou, oživlé vzpomínky z mládí hraběnky včetně předčasně zemřelého milence, vzdorovitě vztyčená černá vlajka a chátrající zámek jako němá výčitka. Scénárista jeho formátu se měl alespoň pokusit takovým klišé vyhnout. (20.02.2011)

Kombinace režisér Hollý a scénarista Jiří Hubač st. je předpokladem, že se odehraje něco mimořádného. Oba pánové uměli a dokázali bez ztráty kytičky i za bolševiků, kteří jsou zde předvedení bez přehánění a tvůrčí "hysterie" takoví, jací byli (a ještě jsou leckdy dodnes). Nejsem příliš příznivcem děl Jiřího Stránského, ale k němu jedním dechem dodávám, že se s komunisty nikdy "nenamočil", zato by mě zajímalo, co třeba na tohle dílo řekne nejodpornější představitel rudé, reformistické a disidentské fronty Pavel Kohout, jehož pětadevadesátiny nám ČT neopoměla připomenout jeho zfilmovanými "díly"... (25.07.2023)