Zámek v Čechách

Hrůzy nacismu a komunismu znají všichni, bohužel do detailů. Pokud jste se však domnívali, že výroba kabelek z lidské kůže, je původní německý vynález, jste na omylu. Už občan Joseph Fouché se svými spolupracovníky zaregistroval, že mužská kůže je hrubší a pevnější, zatímco ta ženská je jemnější. A protože v revoluční Francii byl tehdy nedostatek skutečně všeho...Dál nemusím pokračovat...Myslím, že v našich dějinách jsou asi tak dvě nejhorší vývojové události. Velká francouzská revoluce, a Velká říjnová revoluce které smetly všechnu šlechtu v jednom velkým krvavým zadutí a díky nim to prošlo i v dalších zemích, a pak určité tzv.znárodňování (kradení) šlechtického majetku .Asi malokdo ví že obnovu a modernizaci Královského hlavního města Prahy udělal právě třeba ten ohavný Hrabě Karel Chotek.Jinak já jsem taky monarchista a jsem proti feudalismu Feudalismus je už přežitý, stejně jako otrokářství za republiky, pokud vím. (09.10.2010)

Přiznám se bez mučení, že herectví Jiřiny Jiráskové mimo divadelní prkna není zrovna mým šálkem čaje, nicméně zde se po Sestřičkách dopustila opravdu velmi dobrého výkonu, a to se týká i téměř všech ostatních, zejména Karla Heřmánka. Na dobu vzniku jde o vysoce nadstandardní zpracování tématu, které většina ostatních režisérů v obdobných případech příliš nezvládala. Souhlasím s Tosimem, tohle si zasloužilo být natočeno jako opravdový biják. 85%. (30.03.2010)

".....ale já si vás nevážím..." nikdy jsem nebyla nadšenou obdivovatelkou herectví Jiřiny Jiráskové, ale tahle role jí byla ušitá na tělo. Hraje zase pořád stejně, ale zde je to zcela na místě. Karel Heřmánek se svým civilním herectvím jí sekunduje více než dobře, jeho postava je ještě zajímavější než postava hraběnky.. Příběh je napsaný hubačovsky skvěle, lidé zde nejsou ani hodní ani zlí, ale jsou pokroucení dobou. Proto zde tak vyčnívá hraběnka, která se zlomit nenechala. Vybavil se mi Jiří Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů - " proč se pořád chováte tak slušně? Ze stejného důvodu jako vy ne. Je to dáno výchovou." (05.11.2014)

„Poslední léta moc kouřím. To je všechno, co mi ten socializmus přinesl...“ Ve dvou zásadních filmech své poslední tvůrčí dekády (tím prvním je Tichá bolest 1990) obrací režisér Martin Hollý pozornost směrem k vyrovnávání se s komunistickým režimem 50. let. I zde se plně projevuje Hollého mistrovství v působivém předvedení lidských osudů na pozadí konkrétní společenské situace. Po opakované spolupráci s Tiborem Vichtou a Jiřím Křižanem našel Hollý tentokrát stejně výborného autora námětu a scénáře v Jiřím Hubačovi, o jehož mistrovství v psaní dialogů lze napsat totéž, co o Hollém v souvislosti s režií. Vznikla opravdová perla českého filmu 90. let ve znamení komorního lidského příběhu, jenž si možno za doprovodu stejně tak vynikajících hereckých výkonů užít bez hluchých míst. I během nostalgicky dojemných chvil (viz. flashbacky do mladých let hraběnky během hry na piáno na oslavě) dokáže Hollý udržet sentiment v míře natolik, aby nesklouzl do přílišné patetičnosti. Snad každá scéna zde různým způsobem odkrývá konkrétní postoje lidí na pozadí doby či dokonce samostatný drobný příběh epizodních postav (např. bývalý hoteliér v podání Leoše Suchařípy, kostelník nebo bývalý přítel hraběnky dnes jako předseda výboru). Zdánlivě oddechové a nevyzpytatelnou povahou hlavní postavy i lehce úsměvné drama mě i napodruhé emocionálně vyčerpalo daleko víc, než jsem předpokládal... a Jiřina Jirásková? Byť to může znít jako klišé, ona svou roli nehraje, ona zde tou hraběnkou s „modrou krví“, pevnou náturou a obrovským smyslem pro poctivost i ironií přímo JE! Bez diskuze jedna z Jiráskové životních rolí, jakou si tato paní herečka po dlouhých letech zákazů během normalizace rozhodně zasloužila. 95% (25.10.2020)

„Ja som vedela, že sa naše vzťahy nakoniec vyjasnia.“ Zámek v Čechách je skvelá vec stojaca najmä na výkone Jiřiny Jiráskovej a na silnom a pôsobivom scenári o odchádzajúcej dobe, kedy ešte bolo relatívne bežné stretnúť pozostatky šľachtických rodov, s ktorými sa ale tunajší politický systém nepáral a bolo jasné, že je otázkou času, kedy skončia a zostanú po nich len spomienky a rozpadávajúce sa staré sídla na obrovských pozemkoch, na ktorých o pár desaťročí vyrastú supermarkety a nákupné centrá. Okrem toho je to o ľuďoch a o tom, ako sa niektorí nemenia, čo možno nie je úplne dobre, ale iní sa vplyvom strachu menia radikálne – a to tiež nie je dobre. Silný koniec. (25.02.2021)