Svatý Václav

Film jako galerie dávných deskových obrazů. Němota navíc nahrává sledu jednotlivých znázornění. Mimika a gesta. Přepjatá, ale tlumočící… Odmažme si nevyléčitelnou fixaci na slova. Pryč se slovy. Dobro a zlo legend otvírá snáze to hladové v nás. A konec konců Boleslav se kaje. Průnik barvy. Nic není ztraceno. (30.09.2010)

„Václave, toužím nésti s tebou tvé osudy a starosti…“ - „Díky, drahá Radmilo…sám chci sloužiti Bohu a svému lidu.“ Marné to měla zamilovaná Radmila, Václav myslel na úplně jiné věci. A podobně ostrouhala jeho rodička („V mém hradě není pro tebe, matko místa!“), i když té šlo o jinou věc. Václav odolával všem nástrahám, ale přece jen udělal chybu…Tu ale divák neudělá, když se podívá na tuto „filmovou epopej o prologu a deseti dílech“. Nevím, jestli přímo 4,5 milionů korun, ale štědré financování na filmu jistě poznat jde. Na technické stránce, exteriérech či třeba kostýmech se rozhodně nešetřilo. I herecké obsazení tvůrci nepodcenili. A objektivně řečeno se udělalo asi maximum pro to, aby byl Svatý Václav dostatečně „reprezentativní“. Film baví (a málokdy nechtěně), překvapí smířlivým postojem k Němcům (ačkoliv pochopitelně musí zazářit hrdinnost Čechů a velkorysost Václavova) a pochválit musím i „zrestaurovanou“ hudbu (zprostředkovanou symfonickým orchestrem Českého rozhlasu). Celkově hodnotím solidními 4*. (07.04.2019)

Režisér Kolár si na svou hruď i reputaci vzal opravdu velkou zátěž, pokusem o natočení osudů patrona naší země. S přihlédnutím na poměry v jakém byl náš pozdní něný film, nechápu jak se mu to podařilo. Jistě mu velkou pomocí bylo zainteresování státu a AV ČSR. Stát dal potřebné peníze, AV zase rady, faka a informace. Ale co by tyto dva důležité elementy by zmohli, kdyby by Svatý Václav byl v nedostatečných rukách. Naštěstí Kolár to měl vše dokonale promyšlené. Celá struktůra scénaře je dobře vymyšlená, zbytečně se neodklání od hlavních postav (narozdíl od Batalionu) a nesází jen na Jiráskovitou mytologii-spor dvou bratří není tak černobílí. Výprava je opravdu velkolepá, i triková část filmů s modely je po technické stránce na tehdejší světové úrovni (v porovnání třeba s Husitskou trilogií). Navíc film je podpořen opravdovou hereckou špičkou. Zdeněk Štěpánek snad nikdy takovou velkou dramatickou roli ve filmu nedostal. Svatému Václavovi do dokonalosti mnohé chybí, v mnohých momentech opravdu zestárl (oproti již zminěném Batalionu), ipřesto se jedná o precizní dílo, které na svou dobu silně vybočovalo z tehdejší naší produkce a v mnoha směrech převyšovalo produkci vznikající příštích pár dekád. (25.09.2009)

Na tehdejší dobu, kdy výroba průměrného filmu stála cca 200 tis., je rozpočet 4,5 mil. skutečně úctyhodný (nutno podotknout, že z kapes tehdejších daňových poplatníků z části financovaný). A je také vidět - exteriéry i interiéry jsou "opravdové", nikoli papundeklové, kostýmy jsou neméně povedené. Děj je od začátku přehledný a jasně strukturováný - popisuje život patrona české země od přijetí křesťanské víry jeho babičkou Ludmilou, až po jeho vraždu zosnovanou vlastním bratrem. Co se mi také líbilo, byla původní doprovodná hudba, kterou se podařilo při příležitosti obnovené premiéry filmu 28. 9. 2010 zrekonstruovat, díky čemuž jsme si ji mohli vychutnat stejně jako diváci před 80 lety. (28.09.2010)

Velmi obtížné hodnocení. Na jedné straně na svou dobu velkorysá výprava, na straně příliš zkratkovité vyprávění. Spíš než film jako takový připomíná Svatý Václav ilustraci Kristiánovy legendu a dalších středověkých kronik. Scénář ještě černobílejší než by se na první pohled zdálo. Václav je klaďas největší a Boleslav samozřejmě zloduch. Ovšem ona černobílost je samozřejmě pochopitelná, však byl film natočen k tisícmu výročí tohoto světce. Velkým pozitivem je znovuobjevený hudební doprovod Oskara Nedbala a Jaroslava Křičky, který zrealizoval Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením dirigenta Jana Kučery. Tudíž právě hudba usnadňuje sledování tohoto posledního němého filmu, který byl na svou dobu velmi drahý, a tak poprvé do filmového průmyslu producentsky vstoupil stát. Herecké výkony z dnešního pohledu úsměvné. Herci spíš než herecké výkony předvádějí teatrální gesta, ale je to pochopitelné, protože si museli vystačit bez hlasů a nějak se emoce vyjádřit musí. Zdeněk Štěpánek ovšem i tak je nezapomenutelný. (29.09.2010)