Svatý Václav

Režisér Kolár si na svou hruď i reputaci vzal opravdu velkou zátěž, pokusem o natočení osudů patrona naší země. S přihlédnutím na poměry v jakém byl náš pozdní něný film, nechápu jak se mu to podařilo. Jistě mu velkou pomocí bylo zainteresování státu a AV ČSR. Stát dal potřebné peníze, AV zase rady, faka a informace. Ale co by tyto dva důležité elementy by zmohli, kdyby by Svatý Václav byl v nedostatečných rukách. Naštěstí Kolár to měl vše dokonale promyšlené. Celá struktůra scénaře je dobře vymyšlená, zbytečně se neodklání od hlavních postav (narozdíl od Batalionu) a nesází jen na Jiráskovitou mytologii-spor dvou bratří není tak černobílí. Výprava je opravdu velkolepá, i triková část filmů s modely je po technické stránce na tehdejší světové úrovni (v porovnání třeba s Husitskou trilogií). Navíc film je podpořen opravdovou hereckou špičkou. Zdeněk Štěpánek snad nikdy takovou velkou dramatickou roli ve filmu nedostal. Svatému Václavovi do dokonalosti mnohé chybí, v mnohých momentech opravdu zestárl (oproti již zminěném Batalionu), ipřesto se jedná o precizní dílo, které na svou dobu silně vybočovalo z tehdejší naší produkce a v mnoha směrech převyšovalo produkci vznikající příštích pár dekád. (25.09.2009)

Na tehdejší dobu, kdy výroba průměrného filmu stála cca 200 tis., je rozpočet 4,5 mil. skutečně úctyhodný (nutno podotknout, že z kapes tehdejších daňových poplatníků z části financovaný). A je také vidět - exteriéry i interiéry jsou "opravdové", nikoli papundeklové, kostýmy jsou neméně povedené. Děj je od začátku přehledný a jasně strukturováný - popisuje život patrona české země od přijetí křesťanské víry jeho babičkou Ludmilou, až po jeho vraždu zosnovanou vlastním bratrem. Co se mi také líbilo, byla původní doprovodná hudba, kterou se podařilo při příležitosti obnovené premiéry filmu 28. 9. 2010 zrekonstruovat, díky čemuž jsme si ji mohli vychutnat stejně jako diváci před 80 lety. (28.09.2010)

Nemý veľkofilm so silným nacionalistým nádychom a s obsahom niekde na pomedzi histórie a legiend. Bohužiaľ, českú históriu nemám nejako naštudovanú, preto som sa v tých početných menách a funkciách často strácal. Film bez zvuku tomu tiež nepridával a miera koncetrácie bola preto silne kolísavá. So západnou produkciou sa to môže rovnať iba relatívne, ale veľkoleposť (napr. kulisy a davové scény) mu uprieť nemožno. Hercov som poznal iba troch, popri Štěpánkovi aj Pištéka (osem rokov predtým zvtárnil hl. postavu v Siekeľom Jánošikovi) a s veľkou bradou zamaskovaného Marvana. (26.11.2016)

V jubilejním roce svatováclavských oslav, připomínajících tisící výročí smrti českého knížete, byla založena z podnětu katolických kruhů nová výrobna Milleniumfilm, která získala pro natočení filmu značnou finanční podporu státu. Jednou z podmínek ovšem bylo, aby postava knížete Václava byla vykreslena v duchu tehdy oficiálního výkladu svatováclavské legendy (na stejném principu měl ostatně fungovat i připravovaný protektorátní remake, vykládaný z ryze nacistického hlediska). Námět Jana S. Kolára a Josefa Munclingera byl odměněn první cenou v soutěži, vypsané pod patronací České akademie věd a umění. Dr. Jan S. Kolár, který film režíroval, natočil v podstatě první megalomansky koncipovaný velkofilm, výpravný historický obraz, který byl do té doby vůbec nejnákladnějším vyrobeným snímkem. Na strahovské pláni byly postaveny rozsáhlé exteriérové stavby obou knížecích hradů, zalidněné tisícihlavým komparsem. Vše bylo připravováno s nejvyšší péčí a do nejmenších detailů. Ve spolupráci s historickými odborníky a výtvarníky proběhly rekonstrukce všech hradních objektů a prostor. Na filmu se také podíleli čtyři nejlepší kameramani Otto Heller, Jan Stallich, Václav Vích a Karel Kopřiva. V premiéře byl film promítán za doprovodu původní hudby dr. Jaroslava Křičky a Oskara Nedbala, která byla hrána čtyřicetičlenným orchestrem za doprovodu dirigenta Jana Elsnici. Do hlavních rolí byly obsazeni špičkoví herci. Titulní roli vytvořil strhující Zdeněk Štěpánek, zákeřného bratra Boleslava si zahrál Jan W. Speerger, Ludmilu ruská herečka Vera Baranovskaja. Vše nasvědčovalo tomu, že tato "historická epopej o prologu a devíti dílech" bude důstojným a monstrózním zakončením oslav. Tehdy ale do Československa vrthl nový fenomén - zvukový film - a ten odsunul slavnostní premiéru až na duben příštího roku. Výjimečná událost se rozplynula a Kolár pak do konce života už nikdy nesedl na režisérskou židli. I takové bývají konce velkolepých plánů. Je pouze na současnících, aby dnes plně docenili hodnoty této zrazené historie. (23.09.2009)

Za těch 4,5 milionu si pravděpodobně režisér postavil vilu, neb ve filmu opravdu znát nejsou. Jediné, co mohu označit jako povedené je hudba, jinak všechno dopadlo špatně - ať už to jsou herci, děj (v první části filmu překotný, ve druhé zase zbytečně natahovaný - zejména závěr připomíná žvýkačku Bubble Tape) nebo výprava, na níž vskutku není ona mimořádná investice příliš poznat. (30.09.2010)