13 samurajů

Z tohohle filmu by byl nadšený můj syn. Kdybych mu ho dopřál. Abyste rozuměli, je mu pět let. Žije v nepřetržité bojové pohotovosti, vždy připraven tasit zbraň, postavit se nepříteli, vybourat se s automobilem či jiným dopravním prostředkem. Proč jsou kluci takoví? Domnívám se, že je to projev naší genetické výbavy, kterou jsme nabrali za stovky milénií vývoje lidského rodu. --- Žvaněním o míru a rovnosti pohlaví se téhle orientace jen tak nezbavíme, ale snad se vědcům brzy podaří vyšlechtit nějakého geneticky modifikovaného euro-samce se silikonovým přirozením. Do té doby se bude dospívání kluků vyznačovat tím, že budou od nesmyslného máchání mečem přecházet k užívání zbraní přiměřenějších a účelnějších vzhledem k současným životním podmínkám. --- Jinak řečeno, tohle samoúčelné mečování je záležitost dětská a dětinská. --- Zaujala mě ale jiná věc. Civilizační pozadí celého příběhu. Nedávno jsem se totiž zapletl do jakési diskuse o japonské kultuře, kdy jsem byl pokárán za svoje nevalné mínění o schopnosti Japonců zachovávat míru. Bylo mi vysvětleno, že naopak smysl pro rovnováhu patří k základním pilířům japonského myšlení a kultury. --- Nu, něco na tom asi bude. Rozpoznávám v tom i vliv čínského konfucianismu. Tahle nauka si rovněž mimořádně cení mírnosti a stability, často je označována za svrchovaně humanistickou. Podle mého soudu je ale zrada nikoli v cílech, nýbrž v prostředcích. Konfuciánský mandarín i japonský samuraj usilují o rovnováhu skrze bazírování na striktním dodržování hierarchické disciplíny. Tahle morálka vede k potlačování svědomí a vědomí vlastní odpovědnosti právě v té míře, v jaké rozhodování o svém osudu přenášíme na druhé, tedy stojící výše ve společenské hierarchii. --- Takové uvažování je v naprostém protikladu vůči křesťanské etice. Rozdíl je dobře patrný při srovnání s filmem Sedm statečných, takto vlastně západním remakem samurajského příběhu. Místo mečů bouchačky, ale to je podružnost. Všimněme si: pistolníci se rozhodují jako svobodní lidé. Pohnutky každého z nich jsou jiné. Každý z nich je individualitou, každý z nich má možnost vlastní volby. Pochopitelně, i západní kultura zná situace, kdy člověk nasazuje život na něčí rozkaz. V zásadě však vždy stojí v pozadí nějaká reciproční dohoda, nějaké meze, nějaká – ano – MÍRA! --- Žádný západní středověký feudál – zhruba ekvivalent samuraje – ba ani kmán nebyl nikdy vůči pánovi vázán věrností a poslušností bezpodmínečnou a ničím neomezenou. Křesťanská etika nedovoluje nikomu se takto zříct odpovědnosti za své jednání. Naopak samurajové v tomto příběhu nikdy nejednají z vlastní vůle; jejich ctí je bezpodmínečná poslušnost a vynakládají všechen svůj um na co nejdokonalejší splnění vůle někoho jiného. --- Můžeme namítat, že tohle není historická skutečnost, jen mýtus. To je jistě pravda. Ale mýtus je součástí kultury častěji než reálná historie. Patří k české kultuře historické husitství, anebo obrozenecko-marxistický mýtus husitství? Zajisté to druhé. A právě tak v Japonsku je silný a byl donedávna důrazně svrchu posilován mýtus bušidó. Dobro skrze přenášení odpovědnosti na druhé. --- Na Západě najdeme jen nemnoho paralel, a to výlučně novodobých a ateistických. SS-mani byli v tomto ohledu poučným extrémem, se silným vědomím stavovské cti, kulturní pýchou, ba ani ta umírněnost jim nechyběla: jakékoli excesy při vyhlazování Židů byly nečestné a nepřípustné. --- „Já jen plním předpisy, rozkazy.“ Takto melduje každé hovado, které se vzdalo svého lidství. Tento film je cirkusovým číslem hovad cvičených v šermu. --- (07.06.2012) (méně) (více)