Režie:
Takaši MiikeScénář:
Daisuke TenganKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Kódži EndóHrají:
Kódži Jakušo, Takajuki Jamada, Júsuke Iseja, Goró Inagaki, Cujoši Ihara, Ikki Sawamura, Arata Furuta, Sósuke Takaoka, Seidži Rokkaku, Masataka Kubota (více)Obsahy(1)
Jakou cenu má oddanost samuraje k jeho pánovi? Světově proslulý japonský režisér Takaši Miike během své zatím dvacetileté kariéry realizoval na osmdesát celovečerních filmů a televizních seriálů. Ačkoli pracuje coby námezdný režisér, do povědomí filmových nadšenců, kritiků i dramaturgů prestižních festivalů se zapsal coby všestranný tvůrce, který zadané látce vždy dokáže vetknout osobitý styl, který maximálně vytěží potenciál výchozího konceptu. Tento přístup aplikoval nejen ve videobranži, kde v 90. letech začínal a díky minimálním rozpočtům měl nad projekty v zásadě absolutní tvůrčí svobodu, ale posléze také v hlavním proudu, do kterého pronikl na přelomu tisíciletí. Jeho početná filmografie obsahuje tituly všemožných žánrů od krvavých gangsterek a psychologických hororů přes avantgardní artové snímky či absurdní komedie po dětské pohádky i muzikály. Nicméně až donedávna Miikemu chyběl zářez v žánru, jenž bývá s japonskou kinematografií spojován především – samurajském filmu.
Tento nedostatek se vyřešil angažováním Miikeho k natočení remaku samurajského snímku 13 zabijáků režiséra Eiičiho Kudóa z roku 1963. Miike adekvátně žánru i výchozímu snímku zvolil umírněný klasický styl, který perfektně vystihuje zdejší komplexní úvahu nad samurajskou ctí, která se má odvíjet od absolutní poslušnosti pánovi, jemuž slouží. Kníže Naricugu se zvrácenou krutostí naplňuje hierarchický systém feudálního Japonska, který pánům dával absolutní moc nad životy jejich podřízených. Když má být jmenován do šógunátní rady starších, a tudíž hrozí, že by mohl uvrhnout celou zemi do krutovlády, ustanoví se na žádost jednoho z členů rady skupina samurajů, která na sebe vezme úkol knížete spolu s jeho početným doprovodem vlákat do léčky a zabít.
Tvůrci v čele s Miikem tentokrát klasický příběh pojali jednak s patosem, jenž je pro žánr samurajských dramat charakteristický, ale také s nenápadnou jízlivou nadsázkou. Do kontrastu s etickými problémy samurajů staví každodenní úděl obyčejných lidí z nejnižších vrstev tehdejší společnosti. Současně sugestivně vystihují absurditu vysokých ideálů samurajského kodexu, když vyprávění nechávají kulminovat čtyřicetiminutovým epickým masakrem, kde titulních třináct hrdinných samurajů stane proti dvoustovce protivníků. Film měl slavnostní premiéru v rámci hlavní soutěžní sekce prestižního festivalu v Benátkách a získal několik japonských výročních cen.
(Česká televize)
Videa (3)
Recenze (230)
Samurajská tematika mě nikdy moc nelákala ale přesto musím uznat, že mě úchyl Miike dcoela překvapil a myslím si, že v rámci žánru samurajských filmů (Tarantino by možná potvrdil) se jedná o jeden z nejlepších kousků, které jsem měl tu čest shlédnout. První půlka sice příliš nezaujme, protože se v ní vedou nepříliš zajímavé dialogy, během kterých se divák postupně seznamuje s hlavními aktéry ale jakmile začne závěrečný souboj je se na co koukat a i přes zbytečnou délku si ho akční fanoušci (a samozřejmě fanoušci žánru) jistojistě užijí. ()
Rákosnická historická provenience není pro mě, to už jsem si několikrát ověřil. 13 samurajů je ale dost slušně natočená řezničina, která je i přes dlouhou stopáž zajímavá a napínavá a člověk se vůbec nenudí. Závěrečný masakr má takový body count, že si neuvědomuji film, který by to překonal, nebo se aspoň přiblížil. 90% ()
Na jednu stranu řemeslně precizní a vizuálně krásný film s dokonale zlotřilým záporákem. Na tu druhou chladný, přímočarý a místy nelogický příběh, ve kterém jsem ani po dvou hodinách nedokázala rozlišit jednotlivé postavy, natož abych s nimi mohla nějak hluboce soucítit. Co převáží, záleží jen na vás. Potrpíte-li si nicméně na asijské filmy, samurajský kodex nebo Japonsko 19. století, klidně si k mému hodnocení přidejte ještě minimálně jednu hvězdu. ()
Mierne sklamanie. Námet bez nejakej myšlienky, a sčasti dost obohratý. Dialógy sú slabé, film vôbec nemá akési smerovanie niekam. Ani súboje nie sú nič nadštandartné, herecké postavy sú vykreslené len veľmi slabo a sú nedotiahnuté, čiže človek im ani nemá prečo držať palce. Akčné scény boli naopak urobené celkom dobre, i ked niekolko desiatok minutový boj začne nudiť. Čakal som viac, a asi som sa namlsal lepších japonských historických filmov. Hodnotenie: 60% ()
Původní film jsem neviděl, ale při sledování jsem došel k závěru, že Miike se asi docela hodně snažil napodobit originál a nejsem si jistej, jestli to bylo zrovna dobře, protože ta nejzásadnější část celýho filmu - bitva, je sice totálně dokonalej realistickej masakr, ale s naprostou absencí hudby, což ve výsledku, spolu s ještě nedostatečným představením postav, znamená, že to nedokáže v divákovi vzbudit téměř žádný emoce a jedný se tak jen o sledování parádní krvavý vřavy, ale vůbec to nepůsobí jako hrdinskej boj 13ti bojovníků proti dvousethlavý armádě, je to docela škoda, protože jinak to bylo fakt výborný. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (6)
- Film je remakem snímku Juusan-nin no shikaku (1963). (JFL)
- Hirayama (Tsuyoshi Ihara) v dodžo cvičí Iaidžucu, což lze přeložit jako "umění tasení meče". (Tsukikage)
- Plán zaútočiť na Matsudaira Naritsuga počas jeho cesty do Edo (dobové meno Tokya) vychádza zo zvyku, ktorý bol praktizovaný v ére Edo. Každý japonský šľachtic musel cestovať do Eda a pobudnúť tam určitú dobu. Táto cesta niesla názov Sankin-kotai, alebo taktiež Oficiálna cesta. Šľachtici tým dokazovali vernosť svojmu šógunovi a tomu zas systém pomáhal efektívnejšie kontrolovať ich aktivity. (beso74)
Reklama