Pan Wonka a jeho čokoládovna

(1001) -"What is this, Wonka? Some kind of funhouse?" -"Why? Are you having fun?" Film sice vizuálně zcela odpovídá době, ve které vznikl, a písničky také patří k tradičnímu nudnému americkému muzikálovému průměru, ale nejspíš kontrast toho "normálního" s "divným" dělá z tohohle filmu jedinečný zážitek. Výborný začátek, který na pozadí hledání zlatých kupónů zesměšňuje lidstvo s nesmírným elánem, dělá si legraci z účinkujících i z diváků, no radost pohledět. Nejvíc se mi líbila scéna s psychiatrem a potom třeba s počítačem. Roald Dahl si prý stěžoval, že se film moc soustředí na Wonku a málo soustředí na Karlíka, a já bych naopak řekla, že se film moc soustředí na Karlíka a málo soustředí na Wonku, protože Gene Wilder je bůh a koho zajímá ten zbytek. A tohle je nejspíš dobrý moment pro prudkou odbočku ke srovnávačce dvou filmů, protože musím říct, že Burtonovu Čokoládovnu jsem viděla dřív a mám ten film ráda, ačkoliv se mi zdá, že obecně na něj lidé spíš plivou. Určitě je na něm ale například vidět pokročilost ve scenáristickém řemesle. Burton se svým scenáristou Augustem si sice přifabulují dějový rámec a některé detaily, nicméně všechno ve jménu funkčnosti a sevřenosti pod hávem maniakální sarkastické fantazie, jejich film je sice inspirovaný a podpíraný knihou, ale je také jiný a svůj a více zaměřen na děti v tom smyslu, že tam nic nezůstává nezodpovězeno a všechno souvisí se vším. Stuart a Seltzer by očividně chtěli udělat podobný radikální krok, ale příliš se bojí otevřeně proklamovat vzdálení od předlohy a tak zůstávají někde na půli cesty. Jejich a Wilderův Wonka je skvělá moderní postava a přijde mi prostě škoda, že je uvězněná ve filmu, kde je celá jedna píseň věnována unylé písni Karlíkovy maminky o tom, ať její chlapec dál sní... A nebo kde Jack Albertson očividně není schopen projevit ani špetku sebeuvědomění, sebereflexe či sebeironie. (A já si dávám za domácí úkol rozjímat, jaký je rozdíl mezi těmito slovy.) Oproti tomu Wilderova vrstevnatost a kamenná nekamenná tvář a nezapadající důstojná aura a kotrmelec na červeném koberci a zcela bezkontextuální mental breakdown při jízdě tunelem... Ach ano. Každý milovník bizarního si přijde na své a jistě odejde nadšen, ale já bych přesto lobovala pro nějaký hybrid, kde Wilder-Wonka bude dál trousit Shakespearova a motivační citáty a slam poetry a nic nebude vysvětleno, ale starosvětský svět filmového muzikálu bude nahrazen eklektičtější ironií hudby Dannyho Elfmana z Burton verze. -"But Charlie, don't forget what happened to the man who suddenly got everything he always wanted." -"What happened?" -"He lived happily ever after." (aktualizováno 21. 3. 2019) (01.07.2009)

Burtonová verze se mi líbí víc, ale tahle je taky výtečná. Gene Wilder si roli Willyho Wonky užívá na maximum, umí být místy až nepříjemně ďábelský (závěrečné podepisování smlouvy), na druhou stranu chrlí jednu hlášku za druhou (kdyby Bůh chtěl, abychom chodili pěšky, nedal by nám kolečkové brusle) a Umpa Lumpové mají fakt neskutečně boží song. Zábava, tenhle příběh je prostě sázka na jistotu. Umpa Lumpa, dupady dů… 90%. (25.01.2020)

rodinny muzikal neni zrovna muj oblibeny salek limonady s ovocnym jogurtem a vajecnou omeletou, ale willy wonka & the chocolate factory jsem s trochou sebezapreni rozchodil. Pasaze kde hlavni hrdinove tancuji a zpivaji se daji prezit predevsim diky povedene hudbe,..melodie jsou chytlave takze pri druhem promitani si uz budete zpivat.. who can take a sunrise, sprinkle it with dew, cover it in chocolate and a miracle or two..tadydadydaaa,candymaaaaan caaaan:)No jo, jinak deti zvlady role pomerne dobre, maly kovboj nebo rozmazlena holka jsou supr a vlastne zde najdete i par docela povedenych vtipnych scen. Takze davam 3*, pro ty co maji tyhle druhy filmu radi za 4*. (03.08.2005)

Po novém Wonkovi jsem musel dát šanci i původní verzi s Genem Wilderem, no a nestačím se divit jak legendární a ve všech ohledech výborné tohle zpracování je. Doposud jsem si nemyslel že může "nějaká stará" verze Wonky trumfnout Burtonovo jedinečné zpracování a Deppovo podání, na kterém jsem samozřejmě vyrostl a hlášky hrdě cituji dodnes. Ovšem Mel Stuart zde představil Wonkovu továrnu tak barevně až psychedelicky kouzelně, že nejde jinak než to zbožňovat. Do toho přidejte fenomenální výkon Gena Wildera (Už jen za scénu na konci v kanceláři, by si býval zasloužil nějakou tu cenu.) a nejlepší ztvárnění pana Wonky vůbec. Mimo to, film předává to důležité poselství o Wonkovu předání své firmy dítěti, protože jen ono může být natolik věrné aby se o továrnu postaralo a nevyzradilo výrobní tajemství, na což nové verze trochu zapomínají. No a Pure Imagination je asi nejkrásnější píseň, jaká kdy pro film vznikla. (28.12.2023)

Detský film, ktorý si užijú možno viac dospelí. Niekoľko vydarených vizuálnych fórikov, absolútna dada atmosféra a nedopovedanosť osudov zvyšných decák (tu bol Burton doslovnejší). Stuart si dáva načas, do továrne sa dostaneme pomaly až v polovici, ale to šialenstvo okolo zháňania lístkov nie je o nič horšie, ako následný okázalý vedomý gýč. Pôsobí to podobne ako Marry Poppins viac britsky, ako americky, čím si ma tvorcovia taktiež získali. Pesničiek nie je nijako prehnane veľa a neotravujú. (24.10.2015)