Pan Wonka a jeho čokoládovna

(1001) -"What is this, Wonka? Some kind of funhouse?" -"Why? Are you having fun?" Film sice vizuálně zcela odpovídá době, ve které vznikl, a písničky také patří k tradičnímu nudnému americkému muzikálovému průměru, ale nejspíš kontrast toho "normálního" s "divným" dělá z tohohle filmu jedinečný zážitek. Výborný začátek, který na pozadí hledání zlatých kupónů zesměšňuje lidstvo s nesmírným elánem, dělá si legraci z účinkujících i z diváků, no radost pohledět. Nejvíc se mi líbila scéna s psychiatrem a potom třeba s počítačem. Roald Dahl si prý stěžoval, že se film moc soustředí na Wonku a málo soustředí na Karlíka, a já bych naopak řekla, že se film moc soustředí na Karlíka a málo soustředí na Wonku, protože Gene Wilder je bůh a koho zajímá ten zbytek. A tohle je nejspíš dobrý moment pro prudkou odbočku ke srovnávačce dvou filmů, protože musím říct, že Burtonovu Čokoládovnu jsem viděla dřív a mám ten film ráda, ačkoliv se mi zdá, že obecně na něj lidé spíš plivou. Určitě je na něm ale například vidět pokročilost ve scenáristickém řemesle. Burton se svým scenáristou Augustem si sice přifabulují dějový rámec a některé detaily, nicméně všechno ve jménu funkčnosti a sevřenosti pod hávem maniakální sarkastické fantazie, jejich film je sice inspirovaný a podpíraný knihou, ale je také jiný a svůj a více zaměřen na děti v tom smyslu, že tam nic nezůstává nezodpovězeno a všechno souvisí se vším. Stuart a Seltzer by očividně chtěli udělat podobný radikální krok, ale příliš se bojí otevřeně proklamovat vzdálení od předlohy a tak zůstávají někde na půli cesty. Jejich a Wilderův Wonka je skvělá moderní postava a přijde mi prostě škoda, že je uvězněná ve filmu, kde je celá jedna píseň věnována unylé písni Karlíkovy maminky o tom, ať její chlapec dál sní... A nebo kde Jack Albertson očividně není schopen projevit ani špetku sebeuvědomění, sebereflexe či sebeironie. (A já si dávám za domácí úkol rozjímat, jaký je rozdíl mezi těmito slovy.) Oproti tomu Wilderova vrstevnatost a kamenná nekamenná tvář a nezapadající důstojná aura a kotrmelec na červeném koberci a zcela bezkontextuální mental breakdown při jízdě tunelem... Ach ano. Každý milovník bizarního si přijde na své a jistě odejde nadšen, ale já bych přesto lobovala pro nějaký hybrid, kde Wilder-Wonka bude dál trousit Shakespearova a motivační citáty a slam poetry a nic nebude vysvětleno, ale starosvětský svět filmového muzikálu bude nahrazen eklektičtější ironií hudby Dannyho Elfmana z Burton verze. -"But Charlie, don't forget what happened to the man who suddenly got everything he always wanted." -"What happened?" -"He lived happily ever after." (aktualizováno 21. 3. 2019) (01.07.2009)

Ano, jsem velmi ovlivněn Burtonovým pojetím, ale u něj jsem měl prostě pocit, že pochopil Dahlovu předlohu a převedl ji skutečně tak, jak byla, jen si něco navíc přidal. Tady je toho navíc až moc a vizuálně to prostě není tak krásné. Možná kdybych to viděl dřív, ale nevím... Je vidět, že tady hodně chyběla triková stránka. (10.10.2014)

Staré spracovanie Williho Wonku som chcela vidieť už strašne dávno - kvôli môjmu obľúbencovi Geneovi Wilderovi. Dnes som už porovnávala aj s novou verziou z roku 2005. Veľmi sa mi páčila aj táto pôvodná, extrémne milý filmík a úplne skvelé boli aj tie malé fóry a zosmiešňovanie všetkých možných oblastí života v prvej polovici filmu - scénky ako "počítač", "u psychológa" a podobné, stoja za všetky drobné :-) (18.03.2008)

Tohle první zpracování zkazky o páně Wonkově čokoš ládovně :-) v muzikálovém hávu myslím si už poněkud zestárlo. Nu ano, příběh odsýpá jak správný čokostroj, občas se tu zpívá a choreograficky hýbe, ale celé to pomalu začíná nudit a na hollywood poněkud laciná kašírovanost kulis už po pětatřiceti letech taky neoslní. Ano, je to takový milý malý americký muzikálek pro nedělní rodinné odpoledne, když venku leje a kdesi umpalumpové se potýkají s vermicidními knídami... ;-) (14.06.2006)

Přesto, že má film na krku skoro pět křížků, je dodnes skvělou podívanou pro malé i velké diváky, plnou barev, zábavy a chytlavých písniček. Gene Wilder jako pan Wonka - je neuvěřitelně charismatický podivín, se kterým bych se klidně také vydal na neočekávanou exkursi mezi Umpa-Lumpy, do továrny na čokoládu. Tento snímek v dětství hodně ovlivnil Tima Burtona a v dospělosti ho pak inspiroval k natočení remakeu s Johnnym Deppem. Ten si také dopřeji, jen co svoje filmové menu proložím něčím méně sladkým... (21.02.2019)