Režie:
Susanne BierScénář:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Mikael Persbrandt, Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, William Jøhnk Nielsen, Markus Rygaard, Wil Johnson, Elsebeth Steentoft, Satu Helena Mikkelinen (více)Obsahy(1)
Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (218)
Rakovina, bomba, Afrika, umělé slzičky - zaručené ingredience jak získat Oscara. Lego jako vodítko. Nůž, jako povinná výbava dánského školáka. Za facku na dětském hřišti se na severu Evropy tvrdě platí. Dvanáctiletej šmejd jako soudce. Umělé oko. Oko za oko. Černoušci. Krásné obrazy. Obrazová fixace na ptactvo a mraky. Emoce prostřednictvím fotografií. Ty vogo, Vinterbergův Hon je sračka, ale z tohohle "realistického" dílka plného hrdých zasmušilých mužů, ošklivých žen a drsných děcek jsem se málem pozvracel. Dobro(intelekt)/ lékař vs zlo(hloupost)/ dělník. Hanebná vykonstruovanost, která Zuzce vyšla, jak u kritiků, tak diváků. Nechápu. ...a pokud neumřeli, rozdávají láskyplné pohledy a objetí dodnes. Vše odpuštěno (rozvod se nekoná, děcák se nekoná)...bože můj. Retardi se dojímají. 30% ()
Za mě super, možná i proto, že se jedná o první film Susanne Bier, který jsem viděl (vzhledem k výtkám, že se dosti opakuje). Zpočátku se sice může zdát, že se bude jednat o plytkou festivalovku, které by chtěla být hluboká, ale přitom jen zopakuje známá jednoduchá moudra a jednoznačné pravdy (malebné záběry na krajinu taková očekávání jen podporují), ale postupem času se vyjeví, že do sebe všechny motivy opravdu tak nějak zapadnou, aniž by se film utopil ve vlastních ambicích či se degradoval přílišnou doslovností. ()
Zamette, poklidte, Susanne Bierova je zpet v plne forme odpovidajici Bratrum, s hlubokym lidskym pribehem, bez citoveho vydirani, jalovych dialogu, hysterickeho rvani, litru slz a cehokoliv s motivacni absenci. Me prani, aby se vyvarovala toho, co predvedla ve filmu Po svatbe a co drive v jejich filmech patricne nebylo k nalezeni, se zcela vyplnilo. Pro me jeden z nejzaslouzenejsich Oscaru poslednich let, i Americka akademie ma sve svetle chvilky. ()
Film, kde se děti chovají jako dospělí a dospělí se chovají jako děti? Úplný opak všeho, co vidíme normálně v amerických filmech. Susanne Bier se svým dvorním scénáristou přinesli příběh, který je vrcholným dílem, co se týče herekcých výkonů a ohromující kamery. Hlavně kluci, zejména Chistian (William Jøhnk Nielsen) táhnou celý film a reagují mnohdy prudce a surově, že v nich vidíme mnohdy některé dospělé. Hlavním tématem je však "zmatek", který má každý z nás v hlavě a na něž se snažíme nějak reagovat. Každá akce má svou reakci a ta svůj důsledek. Bohužel film tráví mnoho času zkoumáním všech možností, a finále tak je trošku pedantské. Ale na druhou stranu důkladnost zkoumání postav a tématu je to, co shledají diváci u filmu vyjimečné. ()
Vlezdoprdelský kalkul nestydatě vykořisťující emoce přežvykujících držek před plátnem. Jedna velká, zavrženíhodná, slzopudná, citová ždímačka a hlavně ryzí definice výstavní festivalové děvky, jež zvládne pusou dvanáct macatých diváckých klacků a pravačkou dalších čtyřicet. Susanne Bier dávám košem hned po prvním rande, neboť žádný jiný film se mi ještě nesnažil tak mermomocně vecpat svou obludnou naolejovanou hlavu mezi půlky. Žádný jiný film mě ještě nenechal v tak polonasraném a zhnuseném rozpoložení vůči zemím severským a všem jejich servítek prostých domorodců s líbivě vychlastanou melodií hlasu. A nebýt dvou bravurně střižených protipólů pány Persbrandt a Thomsen, tak bych ty veškeré zbylé hvězdičky našťouchal režisérce do chřtánu a celou bych si ji nastrouhal do kebabu. ()
Reklama