Lepší svět

Ze začátku to vypadalo, že dánská režisérka Susanne Bier chce natočit skandinávskou obdobu Klass, pak ale její Lepší svět začal pokrývat mnohem širší rámec a přede mnou se postupně odkrývalo opravdu neobyčejně vrstevnaté a působivé drama o rozpadu tradičního institutu manželství a jeho dopadu na potomky. Tentokráte nejde o sociální drama, je zjevné, že tenhle fenomén prostupuje napříč společností a nevyhýbá se ani vyšší střední třídě, tedy lidem, kteří s příkladnou protestanskou morálkou a správnými hodnotovými rámci mají zdánlivě vše a jejichž životy nemůže zdánlivě nic ohrozit. Přijde-li však zásah zvenčí (smrt, nevěra) či zevnitř (vyhoření, odcizení), má to katastrofální následky a devastuje to nejen nejen vztahy, ale i samy životy. Další významnou rovinou je motiv budování/existence ,,lepšího světa", o který se nepochybně generace rodičů ve své společenské třídě snaží, tedy místa, kde neexistuje Zlo. Z podstaty světa jde ovšem jen o chiméru, Zlo je integrální součástí světa okolo nás a ať už přichází nepozorovaně a netušeně (šikana, xenofobie, hulvátství...), nebo má podobu univerzálního zla (střet lékařů bez hranic s barbarstvím umožněným válečným běsněním), nelze ho ignorovat. Obvykle u filmů nebrečím, ale u tohoto jsem několik slz uronil... (04.03.2012)

Nešlo by příště činit svět lepším bez glycerinových slz, zkratkovitého jednání postav (které scenárista „přepisuje“ nebo dočasně „odepisuje“ čistě podle toho, jakou extrémní emoci zrovna potřebuje mít na plátně), mechanicky akurátního načasování dramatických situací (výbuch, pokus o sebevraždu) a kýčovitých záběrů přírody a zpomaleně utíkajících afrických černoušků? 50% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, liborek_, jhrasko, fuckme, AlexanderK (05.03.2012)

Rakovina, bomba, Afrika, umělé slzičky - zaručené ingredience jak získat Oscara. Lego jako vodítko. Nůž, jako povinná výbava dánského školáka. Za facku na dětském hřišti se na severu Evropy tvrdě platí. Dvanáctiletej šmejd jako soudce. Umělé oko. Oko za oko. Černoušci. Krásné obrazy. Obrazová fixace na ptactvo a mraky. Emoce prostřednictvím fotografií. Ty vogo, Vinterbergův Hon je sračka, ale z tohohle "realistického" dílka plného hrdých zasmušilých mužů, ošklivých žen a drsných děcek jsem se málem pozvracel. Dobro(intelekt)/ lékař vs zlo(hloupost)/ dělník. Hanebná vykonstruovanost, která Zuzce vyšla, jak u kritiků, tak diváků. Nechápu. ...a pokud neumřeli, rozdávají láskyplné pohledy a objetí dodnes. Vše odpuštěno (rozvod se nekoná, děcák se nekoná)...bože můj. Retardi se dojímají. 30% (21.09.2014)

Nebudu řikat proč, ale musím se přiznat, že tenhle film mě nesmírně překvapil. Když totiž vidím Dánsko, jako zemi, ve které film vznikl, tak často očekávám silný, emocionální, brutální a hlavně realistický příběh ze života. Nicméně, ačkoliv film veškeré tyto pocity ve mně vyvolal, byl přecijen jiný a v tom tkvěla ta největší síla celého filmu. Nakonec totiž vše nevypadá tak jistě a stejně tak lepší svět zůstane lepším světem. Susanne Bier je skvělá režisérka. Sympaticky se mi jeví jak její filmy, kde nešetřím pětihvězdami, tak její samotné příjmení, které mě po filmu donutilo ihned dát jedno pivo, které mi příběhem silně zhořklo v puse. Ale donutilo mě zapřemýšlet nad základními otázkami života, které se i v tomto filmu velice dobře protáčí. (05.03.2012)

Tento Susannin film dostal Oscara. Pred Biutiful a Incendies a Kynodontas ... takže chápete moje rozčarovanie. Toto je totiž film, ktorý akoby vykradol všetky ostatné s podobnými príbehmi. Je tam toho veľa a zároveň nič. A pritom to písal Jensen. Šikana, vydieranie, nevera, klamstvá, slabosť a predovšetkým pomsta. Uznávam ale, že herci, všetci do jedného, hrali výborne. Lenže to niekedy na 5 hviezd nestačí. 3,5* (01.03.2016)