Tak se ptám
Obsahy(1)
Ovdovělá čtyřicetiletá Marie (I. Janžurová) si našla novou lásku a chtěla by se vdát. Jenže její šestnáctiletá dcera Eva (M. Chytilová), jež až chorobně vyžaduje matčinu pozornost, na jejího nového muže Martina Kalába (A. Švehlík) od prvního okamžiku žárlí. Pak ale Eva i Kaláb dostanou žloutenku a matka na doléčení ubytuje muže u sebe doma. Oba jsou najednou uvázáni na lůžko ve společném bytě a mají tak dost času k sobě nalézt cestu. Jsou spolu každý den od sedmi do čtyř a Kaláb má šanci přesvědčit Evu, že její matku má opravdově rád. Podaří se mu to? (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Taková ukecaná inscenace o nějakym bizranim vztahu mezi dcerou, její matkou a motherfuckerem, kdy 2/3 z tohoto osazenstva navíc onemocní žloutenkou. Skoro z toho má člověk pocit, jestli ten motherfucker nešoustal tu dceru a nenakazil se od ní pohlavnim stykem. Jinak nejvíc mě dostalo, když tam Miriam Chytilová zahlásí, že Švehlík je nějak moc vzdělanej s ohledem na to, že je obyčejnej dělňas. A Janžurová na to odpoví, že u nás už i dělňasové jsou vzdělaný. Ale tak těch 76 minut docela uteklo. A navíc se tam asi na 2 minuty mihla moje skoro sousedka Daniela Bartáková, která z nějakýho neznámýho důvodu v databázi čsfd figuruje pod jménem Daniela Pokorná. ()
"Máš to zapotřebí? Vždyť už je ti čtyřicet!" Na ovdovelú matku Janžurovú prehnane citovo naviazaná dospievajúca Chytilová je tak nadšená zo zoznámenia s jej novým vyvoleným Švehlíkom, až z toho dostane žltačku, ktorou pohotovo obratom nakazí potencionálneho otčima (mohli by sme mať nejaké múdre reči o inkubačných dobách, ale nebudeme). Po pobyte na infekčnom oddelení sa následne spoločne doliečujú pod starostlivým dohľadom Janžurovej, ktorá je ale pracujúca a tak denne v čase spomenutom v názve sa ponevierajú po byte pyžamách a županoch, pripaľujú hrnce, hrajú spoločenské hry, vedú filozofické reči a pokúšajú sa, jeden programovo a druhá proti svojej vôli, vytvoriť si nejaký fungujúci vzťah. On sa snaží, ona to sabotuje a útočí pri najmenšej príležitosti. Vynikajúca netypická konverzačka v uzavretom priestore, skvele napísaná a famózne zahratá. Obzvlášť mladá si silne koleduje o výchovný preplesk. Výtečné. "Máš mít naprostej klid na lůžku a mrskáš nohama!" ()
Komorní inscenace o třech hercích, kteří předvádí nádhernej koncert. Čtyřicetiletá matka si po smrti svého manžela najde nového partnera, s čímž se nemíní smířit její šestnáctiletá sobecká dcera, která chce mít maminku jen pro sebe. Náhoda tomu chce, že ve stejnou dobu dcera a nový matčin nápadník onemocní žloutenkou a tráví společné chvíle v matčině bytu. Každý den od sedmi do čtyř, než se matka vrací z práce domů. Neustálé přestřelky mezi nimi trvají dva měsíce a matka je z nich zoufalá, má je ráda oba, ale v určitých věcech se musí rozhodnout a přemýšlet, jak dále dusnou atmosféru vyřešit. Vše vrcholí finálem, které se happyendem nazvat rozhodně nedá, otevřený konec však dává určitou naději, že by všichni spolu nakonec mohli dobře fungovat. Kvalitní scénář přímo ze života napsal Otto Zelenka a režie se ujat tenkrát zručný mistr dramatických rodinných příběhů Jiří Adamec. Herecké trio Iva Janžurová, Miriam Chytilová a Alois Švehlík byl fakt zážitek sledovat. ()
Jsem si říkal, když lezl do dveří, jestli bude mít karafiáty. Měl je :-) Plus několik dalších úsměvností a drobných nelogičností včetně základní výchozí situace, kdy dva lidi celej děj pobíhají v županech po bytě, trošku srážejí moje hodnocení. Ale jako příběh je to dobře napsané a v dialozích zazní pár perliček. Janžurová se Švehlíkem nepřekvapili, zatímco Miriam Chytilová bravurně zvládla podobu pubescentního vzdoru. ()
Příběh ze života. Před X lety jsme s bratrem byli postaveni do úplně stejné situace. Také jsme si mysleli, že nám našeho tátu nemůže nikdo nahradit a že naše teritorium je nedotknutelné. Mysleli jsme si, že nám chce někdo naši matku ukrást. Dělali jsme všechno proto, abychom se toho dotyčného zbavili. Takže přesně vím, jak se ta šestnáctiletá holka cítila a zároveň dokážu pochopit, jak se cítila její matka. Ten konec k příběhu přesně sedne. Takže ho ukončit jinak by byla chyba, vyzněl by totiž úplně jinak a to by nemělo ten kýžený efekt. ()
Reklama