Smyčka

Kdo z pritomnych ma pochybnosti zda se toto doopravdy delo,tak muzu vsechny ujistit ,ze ano.Meli by jsme vsichni co zde nevericne kroutime hlavou s ocima vypoulenymi jako kralici podekovat a nalezite ocenit to ,ze se takovehle filmy mohou tocit.Tento film sam o sobe je vitezstvi a kdokoliv se snazi film hodnotit po filmarske strance, se dopousti zcestneho hodnoceni,jenz nam nikomu nenalezi a neprislusi. My muzeme jenom peti hvezdami ohodnotit to,ze takove filmy vznikaji a vznikat budou! (14.01.2010)

Jako člověk žíjící v zemi ( jako jediný ve střední evropě ) kde v rámci demokratických principů musím snášet existenci strany jejíž historie je plná vražd, vydírání a teroru vlastních občanů a jako člověk, který je ze stejně demokratických principů i v dnešní svobodné republice nucen poslouchat sprosté bagatalizování své zločinecké minulosti současnými členy té samé strany větami typu "udělali jsme možná pár chyb, ale....." jsem velmi rád za podobný filmy. Za příběh, ze kterého je patrná ta obrovská zloba a nenavist s jakou se komunisti přisápali k moci. Osobně bych přivítal větší emoční gradaci ve finálové scéně, ta k tomu totiž přímo vybízela. Dalších námitek bych snad ani neměl. Ještě bych zmínil Jaromíra Hanzlíka a jeho rozhovor se Soukupem na schodech divadla v závěrečné části filmu, tuhle scénu totiž považuju za nejsilnější moment celého filmu. Pokud bude můj konseionářský poplatek investován do podobných projektů, budu velmi spokojen. (11.01.2010)

Vysoce nadprůměrné co se týče hereckých projevů, režijně a technicky obvyklý televizní průměr. Námět je také zajímavý a důležitý. Ale. Nemůžu si odpustit pár poznámek. Myslím, že vyspělost demokracie v zemi je možno hodnotit spíš podle schopnosti stavět se k aktuálním věcem. Ani v nejmenším nechci dělat tlusté čáry za minulostí. Ale tak jako generálové mnohdy bojují dávno vybojované války, tak současná česká politická diskuse se vždy až příliš soudí podle vztahu k režimu 1948 (1946) - 1989. Zdaleka se to netýká jen politiků, ale především médií, intelektuálů a dalších veřejně činných. jakoby každá kritika čehokoli dnes měla být zadupána do země okamžitým poukazem na minulost a byla jí tím odejmuta veškerá legitimita. "Drž hubu, nebo pudeme zpátky do socialismu." V čem se taková rétorika liší od té, co byla slyšet po oněch 40 smutných let ("nesmíte chtít svobodné volby a politická práva, protože s tím přijde i nezaměstnanost, zdražování, sudeťáci..."). Způsob myšlení se bohužel u řady veřejně činných mnoho nezměnil, dvourozměrné rozdělení rovněž ne, jen co bylo černé je bílé a naopak. Omlouvám se za tuto úvahu zrovna u relativně kvalitního filmu, ale nemohl jsem si to odpustit. (21.06.2010)

Zajímavý námět od Pavla Kohouta. Období hektických, politických promněn, morálního kolapsu národa a s tím spojený nástup komunistů k moci. Zaujal mě hlavně zajímavý přerod mladého naivního komunisty/básníka, věřícího v ideály revoluce, v člověka schopného zalhat vlastnímu příteli do očí a poslat ho s klidem do vězení a možná i na smrt. Pomalu se tak stát poslušným straníkem bez svědomí a charakteru, člověkem co zaprodal sám sebe. Ale tenkrát to nejspíš nebyl ojedinělý případ. (10.01.2010)

Pimprlové divadlo na téma zhoubná komunistická moc a její praktiky. V knižní podobě se Smyčka opírala o velmi solidní potenciál Pavla Kohouta (byť i tam to bylo s velkými výhradami, hlavně k psychologii postav), v podobě televizní vysloveně úpí pod tíhou Polesného snaživé, avšak křečovité režie. Další problém vytváří porovnání mladé herecké generace se starou gardou. Není nijak lichotivé. Kavan a Válková působí oproti úsporným a přesvědčivým hereckým kozákům jako dvojice pitvorných gumáků. Bohužel se tak opakuje vada knihy, kde milostná zápletka slouží vysloveně jako rekvizita. Co se informací týče: je to vysloveně názorný úvod do raného stalinismu – nijak objevný, ani autentický. Takže, i přes opravdu výborné herecké výkony Hanzlíka, Preisse a dalších, jen další lopotný výkop do kamenitých dějin. (10.01.2010)