127 hodin

Nová jednotka prchavosti: jeden boyle. Dannyho filmy sú obvykle nabité energiou a majú formálnu stránku na hranici dokonalosti. Sú to však filmy momentálneho zážitku - pôsobia intenzívne, ale žiadny pocit nezanechajú a veľmi rýchlo vyšumia. Vysvetlenie je jednoduché: sú prázdne. O 127 hodinách to platí ešte viac ako o Milionárovi a Sunshine. Jediná myšlienka, ktorú poskytuje, je: "Ku*va, to rezanie nervu muselo bolieť!" Nič iné to vo vás nezanechá. Myslím si, že Boyle sa medzi "veľkých oscarových umelcov" dostal iba nedopatrením a že by sa mal vrátiť k natáčaniu čistých žánroviek. Jeho najúprimnejší film je 28 dní potom, lebo sa na nič nehrá. Danny, natoč jeho pokračovanie. Alebo zober ten bondovský kšeft, pre to si sa narodil. P.S.: Buried je asi o 200% zaujímavejší a "hodnotnejší" film. (16.02.2011)

„Tento balvan na mňa čakal celý život.“ 127 HODÍN sa asi viac bude páčiť divákom, ktorí nepočuli, čo sa Aronovi Ralstonovi v roku 2003 stalo. Tí si toto adrenalínové bicyklovanie naprieč kaňonom (v ktorom kedysi sídlila banda Butcha Cassidyho a Sundancea Kida!) užijú a budú šokovaní i v prípade, že videli filmy Lucia Fulciho a Daria Argenta. Ale aj ak viete, čo vás čaká, stretnete nadpriemerný film. Predsa len, je to Boyle – dobrá réžia, atraktívna výprava, James Franco to nepokazil, skákanie do jazera mi pripomenulo PLÁŽ, netradične použité známe pesničky („Scooby-Doo“ som naozaj nečakal) a silné scény. Námet je rovnako neuveriteľný, ako „jednoduchý“, ale hoci k veci XYZ dôjde už po desiatich minútach, „zvyšok“ filmu ubehne rýchlo, hoci troška Boyle „klasicky“ naťahuje čas, aby to vyšlo na celovečerný film (sny, halucinogénne pasáže, retrospektívy). Napriek celkovej „stručnosti“ ma to bavilo ešte o čosi viac, ako MILIONÁR Z CHATRČE (ale videl som už i lepšieho Boylea - SUNSHINE). Kladne hodnotím tiež posledné „skutočné“ fotky (tentokrát to malo logiku) a záverečný „beh k ľuďom a vrtuľníku“, v ktorom sa silným spôsobom oslavuje... ako to napísať nepateticky... oslava chcenia žiť. (17.02.2011)

Všechny nápady, které chyběly v Buried se spoustou voňavé technické omáčky, výbornou gilliamovsko-fincherovsko-bayovskou kamerou a překvapivě i skvělým soundtrackem. Francovi jsem věřil tak napůl, ale Boyle si u mě po "krásném a divácky uhlazeném" Milionáři z chatrče napravil reputaci. Od Letu č, 93 nejsilnější kolektivní kinozážitek. A i ten konec sedí! Přesto ne čisté 4 - hrozně mi vadilo, že jedna věta obsáhne veškerou premisu včetně konce (tady má Buried body k dobru) a nejde se zbavit pocitu, že to klidně může být o hodinu kratší a nic se nestane, protože půlku filmu člověk neprožije, ale jenom se jí pročeká. Efektní přetechnizovaný úvod i nečekané rendez-vous s dvojicí dívek v tomhle směru ční úplně nejvíc. 70% (06.01.2011)

Filmový ekvivalent šumivé limonády v horkém letním dni. Po prvním loku máte pocit, že jste nic lepšího v životě neochutnali, ale než si to vypijete do dna, tak zjistíte, že bublinky dávno vyprchaly a vy máte větší žízeň než předtím. A já se jdu podívat po čerstvé vodě a po filmu, v kterém si sice hrdinové nebudou řezat ruce, ale přesto půjdou až na kost a nebudou jenom ostřím lechtat kůži... do doby, kdy jaro nebude jen přešlapovat za dveřmi a budu moct vyrazit na skály. S lanem, karabinami a tou nejdůležitější věcí - kamarády. Bez těch je to jenom šmírování šutrů. (16.03.2011)

Pokiaľ ide o životopisné filmy, niet nad vďačnejšiu tému ako tú, v ktorej stredobodom pozornosti je osud človeka vystaveného fyzickej či duševnej bolesti. Aj Danny Boyle využil tento námet na sprostredkovanie neľahko sprostredkovateľného príbehu, aby ukázal čo všetko je schopný človek obetovať a dokázať, keď ide o svoje vlastné prežitie. Veľmi dynamicky natočené, najlepším atribútom je okrem hereckého sóla Jamesa Franca jednoznačne kamera, a tak aj jednoduchá príbehová línia nestráca na zaujímavosti. Bez zbytočných prieťahov drží film diváka stále pri vedomí, servíruje mu porcie adrenalínu, a pocity bolesti a zúfalstva prenáša na diváka tak, aby počas hodiny a pol prežil tých 127hodín spolu s Aronom. 85%. (18.01.2011)