127 hodin

Od prologu Boyle šlape jako nadopovaný a hádám, že by stejné tempo rád udržel až do konce, což je z podstaty námětu vyloučené. Poté, co Aron spadne do průrvy, minuty začnou ubíhat výrazně pomaleji. Přirozeně. Ne však dost pomalu, aby se z filmu stalo meditativní zamyšlení nad vztahem člověka a přírody či dokumentárně syrová reality show – (záměrně) utrpení pro protagonistu i diváka. Střihy jsou rychlé, záběry pomalé, nedokážou se zažrat po kůži. Vizuální načechranost a nepříjemná realističnost nejdou k sobě, což nejlépe vyjevuje „klíčová“ DIY scéna. Emotivněji na mne zapůsobila až následná dohra, videoklipařská óda na člověčí společnost. Pro režiséra šlo nejspíš o rychlou, jakkoli vyčerpávající rozcvičku, pro diváka je smysluplnější zhlédnout libovolnou epizodu Man vs. Wild, případně si zopakovat Útěk do divočiny, jehož konec je sice taky všeobecně znám, ale Penn se k němu alespoň ubírá nápaditější cestou. Mohl být Boyle nápaditější? Nevím. Určitě ale mohl být odvážnější. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Marius, Gimp, Niktorius, teutates, Rosomak (13.02.2011)

Tento rok akoby sa roztrhlo vrece s filmami hodných Oscara za najlepší film (The Black Swan, Inception, The King´s Speech... facebook doň na niektorých zdesenie nezaraďujem :) To, čo dokázal Danny Boyle s jedným hercom uväzneným obrovským balvanom v stiesňujúcich podmienkach, je priam neuveriteľné. Veľmi plytký námet je zachránený množstvom technických detailov - parádne strihy, krásna farebná kompozícia obrazu, jemná melodická hudba prelínaná potrebnou dynamikou, kamerové nálety na nekonečnosť dravej prírody a najmä retrospektívne vracanie diváka do minulosti, ktorý si pod rúškom blízkej smrti vytvára k Aronovi vzťah plný súcitu a túžby, aby našiel konečne to správne východisko. Divák nemá chvíľu na to, aby si oddýchol od adrenalínových sekvencií a film utečie ako voda. Chvíľami meditatívne prvky, chvíľami neznesiteľná agresivita, ktorá vyráža z nevyhnuteľnosti urobiť to najdrastickejšie rozhodnutie. Priznávam, tú mega brutálnu scénu som odmietla vidieť, pretože v tom prípade by hrozilo, že by som tomu filmu jednu hviezdu neprávom odobrala :-) (27.01.2011)

Nová jednotka prchavosti: jeden boyle. Dannyho filmy sú obvykle nabité energiou a majú formálnu stránku na hranici dokonalosti. Sú to však filmy momentálneho zážitku - pôsobia intenzívne, ale žiadny pocit nezanechajú a veľmi rýchlo vyšumia. Vysvetlenie je jednoduché: sú prázdne. O 127 hodinách to platí ešte viac ako o Milionárovi a Sunshine. Jediná myšlienka, ktorú poskytuje, je: "Ku*va, to rezanie nervu muselo bolieť!" Nič iné to vo vás nezanechá. Myslím si, že Boyle sa medzi "veľkých oscarových umelcov" dostal iba nedopatrením a že by sa mal vrátiť k natáčaniu čistých žánroviek. Jeho najúprimnejší film je 28 dní potom, lebo sa na nič nehrá. Danny, natoč jeho pokračovanie. Alebo zober ten bondovský kšeft, pre to si sa narodil. P.S.: Buried je asi o 200% zaujímavejší a "hodnotnejší" film. (16.02.2011)

Zajímalo by mě, jak velká byla Aronova bolest. Franco mně totiž připadá, jako by mu ruka uvízla v kalhotách a ne, že ji rozdrtil balvan. Příběh mě ale vtáhl tak moc, že jsem ani nedutal a čekal jak to dopadne. Závěrečná hudba byla tak výborná, že sem se u toho třepal jak nějakej malej pes. A teprv asi po minutě, kdy jely titulky jsem konečně zavřel pusu. (20.01.2011)

Veľkolepejšie už niečo tak komorné nešlo natočiť. Pri tomto filme som sa obával, že sa bude ťahať a bude príliš nudný. Omyl. Stále sa tu niečo deje. Rýchly a prehľadný strih, krásny vizuál, nápady a všemožné vychytávky. Udržuje si divákovu pozornosť. Danny Boyle je skvelý režisér a všetko tu má jasne pod palcom. Emócie sa na diváka prenášajú a James Franco hrá vo vrcholnej forme. Veľmi autentické v každom ohľade a bez prikrášlenia. Tento námet nemohol byť natočený lepšie. (zaslúžilo by si to Oscara za strih) 8/10 (02.02.2011)