Režie:
Danny BoyleHrají:
James Franco, Amber Tamblyn, Kate Mara, Lizzy Caplan, Clémence Poésy, Treat Williams, Pieter Jan Brugge, Amy Savannah, Kate Burton, Lonzo Liggins (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Jedné páteční noci v dubnu 2003 se 26-letý Aron Ralston vydal do Utahu, aby zde strávil víkend lezením po odlehlých skalách národního parku Canyonlands. O šest dnů později se znenadání zjevil v civilizaci, bohatší o neuvěřitelný příběh a chudší o pravou ruku. Ralston (James Franco) přežil 127 trýznivých hodin v divočině s rukou přiskřípnutou ohromným kamenem, s malým množstvím jídla a jen několika kapkami vody. Bojoval s přírodou i vlastními démony a vyhrál. Dokázal, že má potřebnou sílu na to, aby se vyprostil z 20 metrů hluboké propasti a zraněný ušel více než 10 kilometrů než konečně najde záchranu. Jen díky neuvěřitelné statečnosti unikl jisté smrti. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (1 848)
Touha po dobrodružství, touha po samotě, touha žít. Danny Boyle převádí relativně banální příběh do vysoce osobní roviny, kde žádná halucinace není samoúčelná a žádný flashback prázdný. S pomocí dech beroucího Jamese Franca a ani na minutu neodpočívajícího vizuálu je ze 127-mi hodin velkolepá duševní očista a zároveň ten nejintimnější příběh. Zkrátka těžký úkol, který vyšel na jedničku a dodal mi i přes nenápadné varování touhu někam bezhlavě vyrazit a ze samotného filmu dělá možná největší překvapení sezóny. ()
7620 minut je k rozporuplnému přijímání obecenstvem svým naturelem doslova předurčeno, protože zkušený evropský šéfkuchař Boyle tentokrát vaří bez diskuze z vody. Sice v nádherné kuchyni, v těch nejmodernějších hrncích a na nablýskaném sporáku, ale pořád jen z obyčejné H2O, jejíž chuť už dopředu dobře znáte. Přelívá ji z menší nádoby do větší, uvádí do bodu varu, ochlazuje, cedí a míchá, mlha reminiscencí a halucinací se vznáší k digestoři, ale požadovaný chutný pokrm stále ne a ne přijít. Když už se člověku začne v hlavě cynicky přehrávat jistý song od Buty a chce varovat před cestou do muslimských zemí, kde absence některých částí těla může značit zlodějskou minulost, zjeví se závěrečný videoklip o touze nevzdat se, bojovat a žít a vy najednou zjistíte, že si Chef Danny k tomu vaření pustil z rádia nádhernou hudbu islandských Sigur Rós a posunul tím zase vše do trochu jiného rozměru. Jo, jo, naladit na rádiu ve správný čas tu správnou stanici, to on uměl vždycky na jedničku.. Když tak nad tím s odstupem času přemýšlím, nevím, zdali by někdo dokázal, i přes všechna ta negativa, natočit příběh Arona Ralstona líp, protože Nolan by tam chtěl mít lucidní sny o netopýrech, Fincher točí zásadně v noci a Kubrick je už na všechno moc mrtvý.. ()
Lze namítat, že 127 hodin nemá žádný velký přesah a že je to prostě jen postmoderně stylizované svědectví o odvaze a touze přežít. Lze namítat i to, že podprahové zdůrazňování osudovosti a zázračné předtuchy zavání melodramatickým kýčem. Lze namítat leccos, ale co se skutečně počítá, je prožitek. Bolest, beznaděj, strach a nad nimi triumfující živočišná touha uniknout a žít, ať to stojí, co to stojí. A právě syrových prožitků má 127 hodin na rozdávání. Proto se jedná o výjimečný film a jeden z nejintenzivnějších prožitků bolesti, které jsem kdy v kině zažil (Gibson a jeho biblická exploatace by měli studovat, jak se to dělá "doopravdy"). ()
Na tenhle druh filmů moc nejsem, ale tenhle se mi fakt líbil. Vyloženě bych tady sice nevychvaloval herecký výkon Franca, ani další tolik vyzdvihované atributy filmu, ale spíše jeho psychologii, psychologii hlavní postavy a to, že i když měl Boylle pouze dva způsoby, jak příběh divákovi přiblížit, tedy vizual a audio, podařilo se mu to naprosto dokonale. Divák (alespoň ten vnímavější) doslova cítí emoce hlavního hrdiny, cítí bolest, trpí žízní s ním a podléhá změnami vědomí, tolik typických pro takto extrémní životní situace. Samotný závěr je pak vygradován do emocionálního orgasmu, který nese jednoduché, ale naprosto základní poselství pro všechny živé bytosti ..."Přežít... a nikdy se nevzdat!!! ..." ()
Tedy, rozhodně jsem od tohoto filmu čekal více. Těšil jsem se na krásnou přírodu Kaňonu a viděl jsem jen díru ve skále. Blbeček vyrazí sám do divočiny, nikomu neřekne kam, nikdo ho nehledá, všem je jaksi u prdele. A já se ani nedivím. Netuším, co si tím výletem chtěl dokázat. Podle mne je to prostě debil. Pak spadne do díry a my asi hodinu sledujeme, jak má halucinace o vodě. Svete div se, jedna ruka přiskřípnutá a on má chuť onanovat.... Pak 2 minuty akce řezání ruky. Voláme: "konečně akce"! Přemýšleli jsme, jak pojede s jednou rukou na kole těch 27,7 km. Cha cha i my naivní hlupáci. Jen co vylezl z díry, bylo všude plno lidí jako na Václaváku..... Více než 40% si tento film nezaslouží. ()
Galerie (96)
Photo © Fox Searchlight Pictures
Zajímavosti (50)
- Nápoj, ktorý si Aron (James Franco) zabudol vo svojom aute a spomenul si naň počas smädu, bol pomarančový nápoj pre športovcov a pre osoby s vyššou fyzickou záťažou - Gatorade. (Raccoon.city)
- V čase 29:59 je záběr na Aronovy (James Franco) hnědé oči, ale v následující scéně, která je vzpomínkou na dětství, je má zelené. (applause)
- Autor hudby A.R. Rahman spolupracoval s Dannym Boylom aj na filme Milionár z chatrče (2008). (Bobek15)
Reklama