127 hodin

Po čase zdvíham na "subjektívnych" 5*, pretože ide o moju krvnú skupinu. Danny Boyle tu opäť dokazuje tvorcovskú originalitu a schopnosť skrz audiovizuálne hrátky pútavo rozprávať prakticky akýkoľvek príbeh. V komornej dráme podľa skutočnej udalosti a s jediným aktérom na scéne sa nevyhýba silným kamerovým filtrom, zrýchlovačkám, rozdelovaniu obrazu na viacej častí, či neustálemu skákaniu po flashbackoch. To sú pomôcky, ktoré by vo filme tohto žánru mohli pôsobiť nevhodne a rušivo, no 127 hodín vďaka nim naopak parádne odsýpa, ani chvíľu nenudí, a súčasne ani v najmenšom nepoľavuje zo zanietenej koncentrácie na psychické rozpoloženie hlavnej postavy. Skvelý, takmer výnimočný, vo finále slzy šťastia vyvolávajúci film. (08.06.2011)

127 hodin začíná tak jak si divák může dle traileru představovat. Rozfázovaný záběr, vysoké tempo a podmanivá hudba. Perfektní audiovizuální složka není nic, na co bychom nebyli u Dannyho Boyla zvyklí, takže vše začíná v podstatě přesně dle očekávání. První fáze snímku je vysoce dynamická a téměř bez ustání si drží vysoký převod. Recipient by nejspíš měl být tempem snímku rozladěn, neboť tuší, že podobnou rychlostí se hlavní postava do očekávaných trablů dostane poměrně brzy, přesto si probíhající jízdu užívá, ba dokonce by ji nejspíš chtěl zažít. V druhé části snímku dochází k prudkému útlumu tempa, Aaron je pevně zakotven v jedné lokaci a divák de facto s ním. V tuto chvíli je nejspíš jeho přáním zvýšení tempa a rychlé ukončení snímku. Motivátorem může být nezájem – snímek nevytváří vděčnou podívanou, případně nesnesitelná dávka empatie – pro diváka se utrpení postavy stává těžko sledovatelným. Otázkou však je, zda tu právě ten první důvod jasně nevyhrává. Ne, že by to byl přílišný problém. Ono je v podstatě jedno, jak je dosaženo cíle, nicméně nakonec je to právě divák, kdo se bude cítit ošizen. O čem vlastně tenhle snímek chtěl více vyprávět? O utrpení, které Aron ve svém „vězení“ pociťoval, nebo o nudě, kterou tam zažíval? Nejen vložené flashbacky, ale i scény s ruční kamerou napovídají, že se snímek mnohem více věnuje právě nudě. Utrpení zabírá mnohem méně prostoru a v podstatě z temporytmického hlediska pouze napomáhá dějovému vývoji. Objevuje se téměř neznatelně a v plné síle se projevuje až na konci. Ač jsem to sám příliš nepociťoval, dle komentářů se dá usuzovat, že emociální dopad na diváka (od prožívání s hrdinou, po znechucení explicitními scénami) tento nový Boylův přeci jen snímek má. Na druhou stranu, je to opravdu podstatné? … K té obsahové skoroprázdnotě a pseudopsychologizujícím náznakům by se raději ani nevyjadřoval. Někdy je prostě lepší mlčet. Jako lidský příběh neuvěřitelné, jako film ovšem nepříliš přesvědčivé. (10.01.2011)

Každá sranda něco stojí - třeba nějakou tu končetinu. A Aron má srandu rád, takže prvních 16 pohodových minut je naprosto skvělých, což se ovšem nedá napsat o další hodině cvrnkání do kamínku. Při té jsem se nudil, protože hra stínů nad skalami, změna hrdinovy barvy ani nostalgické vzpomínání mi prostě nedokázalo nahradit pořádný příběh. Nicméně, pokud se jedná o instruktážní snímek, po kterém začnou stříkači adrenalinu myslet na zadní vrátka, tak to mělo smysl. (06.04.2014)

„Tento balvan na mňa čakal celý život.“ 127 HODÍN sa asi viac bude páčiť divákom, ktorí nepočuli, čo sa Aronovi Ralstonovi v roku 2003 stalo. Tí si toto adrenalínové bicyklovanie naprieč kaňonom (v ktorom kedysi sídlila banda Butcha Cassidyho a Sundancea Kida!) užijú a budú šokovaní i v prípade, že videli filmy Lucia Fulciho a Daria Argenta. Ale aj ak viete, čo vás čaká, stretnete nadpriemerný film. Predsa len, je to Boyle – dobrá réžia, atraktívna výprava, James Franco to nepokazil, skákanie do jazera mi pripomenulo PLÁŽ, netradične použité známe pesničky („Scooby-Doo“ som naozaj nečakal) a silné scény. Námet je rovnako neuveriteľný, ako „jednoduchý“, ale hoci k veci XYZ dôjde už po desiatich minútach, „zvyšok“ filmu ubehne rýchlo, hoci troška Boyle „klasicky“ naťahuje čas, aby to vyšlo na celovečerný film (sny, halucinogénne pasáže, retrospektívy). Napriek celkovej „stručnosti“ ma to bavilo ešte o čosi viac, ako MILIONÁR Z CHATRČE (ale videl som už i lepšieho Boylea - SUNSHINE). Kladne hodnotím tiež posledné „skutočné“ fotky (tentokrát to malo logiku) a záverečný „beh k ľuďom a vrtuľníku“, v ktorom sa silným spôsobom oslavuje... ako to napísať nepateticky... oslava chcenia žiť. (17.02.2011)

Aron Ralston jako Bear Grylls hraného filmu... Strhující adrenalinové drama o lidské, tak animální, živočišné touze přežít. Člověk proti divočině a jeho jen s největším úsilím vedený bolestivý boj, triumf lidské vůle, díky kterému dnes na nehostinné planetě Zemi existuje lidská civilizace, na což se díky současnému pohodlnému městskému způsobu života trochu zapomíná... Skvělý film. (11.02.2011)