Něco jako komedie

Mladý nezkušený teenager má v hlavě velký zmatek a tak se rozhodně raději preventivně zajít do psychiatrické léčebny a vyřešit si to v hlavě. Mezi samými blázny nalézá silnou komunitu, která je svým způsobem snaží vyrovnat se svými problémy. Přes veškeré city ke své kamarádce přichází na to, že trochu přestřelil a naváže nový vztah se slečnou z psychiatrického oddělení.. Skvělé obsazení a zpracování. (13.04.2012)

To byla naprostá bomba, zatraceně!!!!!!!! Vůbec jsem nepočítal s tím, že se dočkám tak promakaného scénáře a úžasně barevné režie. Příjemný soundtrack dodává každé scéně vlastní charakter a nechybí ani příjemné oddechové pasáže, jež se prolínají s přirozeně dramatickými. Film i působí dost autenticky, hlavně jak se dostaneme do hlavy hlavní postavy, každej z nás má vlastní architekturu různých situací v hlavě. Potěšil mě výborný epilog a hlavně to má dost velkej tah na branku. Bohaté po všech stránkách, nemám co bych vytkl. Na tenhle film budu vzpomínat fakt rád.. Keir Gilchrist byl fantastickej. (24.03.2022)

Milý a prostý tisící sluníčkový odvar Přeletu, přesto sympatičtější než 999 jeho zbylých epigonů, možná protože střízlivost, protože nevtíravost a protože patrná absence snahy o hluboký téma. I proto ale zase bohužel jednoduchost a pomíjivost, na jazyku setrvá fajn dozvuk chvilku a rozum se ještě o něco dýl čertí, protože žádný Emmy Roberts prostě po blázincích nevysedávaj. Suma sumárum fajn film na čistou hodinu a půl lebedění a příjemnýho pousmívání. (25.07.2014)

Takovéhle filmy moc nemusím. Možná i díky tomu, že si v životě, i přes posranost dnešní doby, dokážu najít sám (drobné) radosti, takže nepotřebuju filmy, které mi sdělují, že je pro co žít. Pokud tedy nemáte deprese a/nebo se nechcete zabít jako aktéři Něčeho jako komedie, tak to pro vás bude podobně zbytečný film jako pro mne... 60% (07.12.2017)

Nevýrazné drama o teenagerovi, který má na chvíli pocit, že dospívání už nezvládne a na tu chvíli ho k sobě přichýlí státní psychiatrická léčebna. Za pět dní se chlapec vypořádá s depresemi, potká nakrátko přítele v dospělém pacientovi a najde lásku. Film ozvláštňují pestrobarevné pasáže chlapcových představ. Slabý příběh a zbytečné postavy, které se v ději jenom mihnou nebo v něm vysloveně překáží, jako například terapeut, který mladíka uvede na oddělení, pak se zbůhdarma vyskytuje v pár záběrech a nakonec se s ním rozloučí, se slovy, že mu bude chybět. A to jako proč, když si řekli jen „Ahoj“ a „Nashle?“. Závěrečný večírek, kde všichni vesele tančí, završil zbytečný film ještě klišoidní tečkou. (18.01.2016)