Něco jako komedie

V súčasnosti je mladý človek vystavený väčšiemu vplyvu stresových situácií, než ako tomu bolo za čias našich rodičov. Možnosti, ktoré sa vo svete otvorili sú ako pasti, ktorých jedinou úlohou je zmiasť a zneistiť. Craig prežíva niečo podobné. Pocity úzkosti, depresie sa u neho prejavujú častejšie ako by sa mu páčilo a pomyslenie na samovraždu nedokáže už niekoľko týždňov dostať zo svojej hlavy. Tak príde na psychiatriu a žiada aby ho vyliečili. Film je príjemnou tragikomédiou zo života ľudí, ktorých reálny svet udupal a ktorý sa nevedia, alebo nemôžu znova postaviť na nohy. Craig ako inteligentný mladý človek, ktorý sa zaujíma sa stáva pozorovateľom rôznych osudov, s ktorých sú pre neho niektoré dôležitejšie ako ostatné. Za veľmi krátky čas si dokáže nielenže vybudovať na psychiatrií autoritu, ale aj spoznať spriaznenú dušu a postaviť sa na vlastné nohy a čeliť priamej konfrontácií so svetom. Viem, znie to jednoducho a predvídateľne a ja to tu ani nemienim vyvracať. Boden a Fleck si ale každopádne zaslúžia niekoľko mojich úctivých slov, pretože pri ich filme som sa bavil. Vyvarovali sa patetickosti, do ktorej to mohlo každou sekundou skĺznuť a aj trápnosti. Scény sú pospájané v dokonalej súhre a vytvárajú príjemnú, uvoľnenú atmosféru, ktorá sa nesie celým filmom. Na tom majú veľkú zásluhu aj pacienti psychiatrickej liečebne, ktorý boli vtipný a uveriteľný. Hlavne Galiafianakis, ktorý predviedol jednu z vážnejších svojich postáv a ktorá mu kupodivu veľmi sedela. Priemerný príbeh, v nadpriemernom spracovaní. (16.10.2011)

Jeden z těch filmů, co se vyloupnou odnikud, chytnou vás za flígr a vymetou s vámi podlahu. Takové mám nejraději. Má to správné emo ingredience, trápeníčko i humory, bezva hudbu, ale to úplně nejlepší na téhle něco jako indie komedii je Zach Galifianakis. A pozor, nikoliv ve vtipné a situačními gagy vytuněné roli, ale v těžce depresivní a zároveň laskavé poloze psychicky rozloženého táty od rodiny. Stačí jeden pohled do jeho očí a víte, že je tam všechno špatně. Jedna z nejlépe napsaných postav za hodně dlouhou dobu. A ten hořkosladký závěr, to byl balzám na duši. Po všech stránkách vyvážený film, jeden z nejlepších, které mi letos prošly hledáčkem. (19.12.2014)

Ani život obyčajného mladíka nemusí byť jednoduchý, hoci má všetko, čo potrebuje. Ibaže nedokáže vstrebať bežné problémy tak, ako väčšina. Niekedy však stačí stretnúť tých správnych ľudí, byť vypočutý, dostať pozitívny impulz alebo byť jednoducho postrčený dobrým smerom. Tento film je veľmi pozitívny, najmä ku koncu. Veľká spokojnosť! ...behať, cestovať, plávať, skákať, dýchať... žiť! (01.12.2013)

To, že i v psychiatrické léčebně může být švanda, jsme se už párkrát přesvědčili. Tvůrci přikládají několik životních pravd, solidní herecké obsazení a mísení několika žánrů. Přesto je tahle poměrně milá záležitost spíš jednohubkou, ke které se málokterý divák někdy vrátí. Milovat vyzývavou holku svého nejlepšího kamaráda se nevyplácí. Může to dopadnout blbě: a/ konec přátelství, b/ rozbitý nos, c/ myšlenky na sebevraždu. Tenhle šestnáctiletý (ne zrovna sympatická postava) hošan má doma navíc podivné rodiče a před sebou přechod ze střední školy na univerzitu. Sám se přihlásí do psychiatrické léčebny, která ovšem zdaleka není jen pro mladistvé. Pozná pár životem omlácených jedinců, pozná sympatickou holku.. však to znáte. Poměrně upřímný náhled do hlavy náctiletého příjemně ubíhá, překvapí Zach Galifianakis v dramatické roli, Emma Roberts zase potvrdí, že patří k tomu nejlepšímu, co nastupující herecká generace může nabídnout. Jen Britu Keiru Gilchristovi jsem na chuť nějak nepřišel. Neobvyklé prostředí, fajn hudba, slušný zážitek. 70% (02.10.2017)

Parádní snímek, který doporučuji všem alespoň trochu psychicky narušeným divákům. :-) Film se nebere moc vážně, přestože rozehrává i některá vážná témata. Výsledkem je něco jako komedie s občasnými prvky dramatu a romantiky. Nasmál jsem se vcelku dost, ale ještě více se mi líbily momenty, které nebyly komické (např. dialog s otázkami, hudební vložka nebo basket se Zachem). Právě Zach Galifianakis se mě hodně zaujal tím, jak se perfektně vypořádal s touto rolí, totéž platí o Viole Davis, která sice moc prostoru nedostala, ale v roli doktorky byla naprosto přesná a přirozená. Na konec jsem si schoval Emmu Roberts. Krásná, sympatická, herecky nadaná, pro mě obrovský příslib do budoucna. Role svéhlavých puberťaček jí jdou na jedničku, těším se na její první „dospělou“ roli. (17.08.2014)